Virtuální vlastenectví (krátké zamyšlení)

    Ministryně se prý bojí krádeže vlastenectvi. Co na to říci? V souvislosti s výplody strategického Foltýna i celé vlády to  působí dojmem, jako by všichni utekli Kopeckýmu z kufru, ale za krátké zamyšlení to přece jen stojí.  Nechme tedy volně plynout myšlenky v tichém usebrání.

• Lidé už jsou takoví. Když vidí něco, čeho si nikdo po dlouhá léta nevšímá, tak jsou schopni to nakonec i ukrást. 
• Možná si zloději vlastenectví myslí, že oproti 150 miliardám za stíhačky pro cizí vlast, pro Ameriku, jde pro naši vlast o zanedbatelnou hodnotu, kterou nikdo ani nepočítá.
• Možná berou občané upřednostnění evropských, ukrajinských či duhových a já nevím jakých ještě vlajek před českou vlajkou jako projev nezájmu o vlastenecké symboly.
• Možná, že si už občané České republiky tak zvykli na označení z nejvyšších oficiálních míst ("svině", "zombíci", "proruští trollové", "dezoláti" apod. že po těch letech jim připadá slovo "vlastenci" jako nezvyklé podkuřování (co zas proboha na nás chystají?) až nepatřičné slovo, vzhledem ke slovníku vlády.
• Možná, že i obyčejní důchodci, kteří byli jako první na ráně oškubáni do fialova  s požehnáním prezidentské autority, pochopili,že by se svým vlasteneckým postojem  vypadali směšně v očích vlády a svým dětem a vnoučatům ten vlastenecký postoj necítí potřebu připomínat, aby je také nevystavili posměchu - a někomu to začíná chybět.
• Možná, že již léta chybí osobní příklad z nejvyšších míst.
• Možná, že ryba smrdí od hlavy do té míry, že už smrad nelze odstranit ani odstraněním hlavy, natožpak pouhými falešnými apely.
• Možná, že nic z toho, co americký profesor Stephen Nathanson považuje za vlastenecký rys (zvláštní náklonnost k vlastní zemi, pocit osobní identifikace se zemí, zvláštní zájem o blaho země, ochota obětovat se pro dobro země) občané necítí v zemi, kde prezident iniciativně, aniž by se ho někdo ptal, navrhne že by se tato země měla vzdát sama dobrovolně práva veta. 
• Možná, že plná ústa Evropy, USA, Ukrajiny a dalších států, jakož i štědré plundrování státního rozpočtu v jejich prospěch na úkor vlasti a jejich občanů, se po těch létech zažralo pod kůži více, než se teď ministryni obrany hodí
• Možná, že závist, že existují i menší země, které si hájí své národní zájmy (Patrioti pro Evropu) od počátečních odsudků přešla v pochopení nutnosti
• Možná, že jak u ministryně Černochové, tak u ostatních držitelů nejvyšších pozic ve státě nejde ani tak o pozdní záchvat vlastenectví, jako o zpozdilé vlastenčení, o kterém už K.H. Borovský řekl:

                                     „Kéž by nám Pán Bůh všeliké to vlastenčení z huby do rukou vraziti ráčil!“

Možná, možná že možná. Možná je to úplně jinak. To se ukáže časem. Ovšem už dnes víme, že vlastenčení je výraz zastaralý, archaický. Dnešní moderní ekvivalent je virtuální vlastenectví, tj. takové, které ve skutečnosti neexistuje, ale loutky ve vedení státu by chtěly, aby ho tak jak oni sami chtějí, pochopili i zombíci. 

Douška: 

Toto zamyšlení je aktuální, ale již léta vycházím ze stejné logiky. Kupř. jsem mnohem dříve (třeba v únoru 2021) na tomto webu ("Prokaučovaná důvěra - jen takový povzdech" [https://vasevec.info/blogy/prokaucovana-duvera-jen-takovy-povzdech])

uvedl to, co mi připadá podle téže logiky stejně aktuální i dnes:

 "...zjevné nepravdy či malformace (místo "zrůdnosti" lépe číst "úlety") z úst čelních politiků, potažmo vlády. Bylo jedno jestli se to týkalo Topolánka (ne nemůže za to, že je "vzorovým" příkladem, je jen jedním z mnoha), či kohokoliv jiného.

     Vždy jsem  v těchto případech vyjádřil předpoklad, že takové "výroky" posuzovaného politika jej diskvalifikují předem, pokud by třeba nastala nedejbože válka, či  něco podobně osudného. Končil jsem obvykle řečnickými otázkami nezvýšeným hlasem: 

    "Kdopak Ti chlapče uvěří, až národ bude opravdu potřebovat skutečného vůdce do nepohody, kdopak Ti uvěří, že myslíš výzvy - k vlastenectví, k obraně republiky a  k sebeobětování se - opravdu vážně, upřímně a říkáš je zodpovědně. Já to nebudu a kdoví, jestli to nebude hodně, hodně dalších lidí s normální pamětí a zdravým rozumem. 

Co potom budeš dělat? Svedeš to na jiné? Nakonec třeba na občany? Nebo utečeš od zodpovědnosti? Už to trénuješ?       Nebo využiješ zákonů a silou moci zákona a silou moci výkonné tzv. "vrchnostenského práva" donutíš občany k vlastenectví podle Tvých představ? Bude se v tom případě střílet dříve než vezmou občané zbraně do ruky na obranu vlasti?

    V době, kdy jsem toto tehdy psal, nikdo neměl ani tušení, že nastoupí současná sestava, která povýší lhaní a manipulaci na bezprecedentní úroveň. O této zvláštní kombinaci s drzostí, arogancí, neznalostí a nestydatostí již bylo napsáno mnohé (a zpětně ještě bude), takže to teď nechme být.