Za co prodali náčelníci banánového bantustanu právo členů kmene na spravedlnost? Za korálky a barevná sklíčka.

       Moji anabázi boje proti korupci ohledně případu turecké elektrárny Adularya jsem tu na stránkách portálu Vaše Věc již popsal několikrát a  dnes se pokusím na této kauze prokázat, jak špatně funguje v našich krajích systém vymahatelnosti práva prostřednictvím českých trestněprávních orgánů. Došlo tu přece k ohromné škodě pro občany této země ve výši 14 miliard korun, a tak by zde snad mělo zafungovat nějaké to právo na spravedlnost a mělo by snad být automatickou povinností policie, rozklíčit, kdo se na této ohromné škodě pro občany naší země podílel, zdali tu nedošlo k nějakému trestnému činu, jako je korupce, obohacení se, zneužití pravomoci apod.

     Dnes, když už známe dvě neznámé z tříčlenné rovnice, tak by neměl být problém dopočítat i tu třetí neznámou. V mých předešlých článcích jsem již uvedl přesnou výši škody z tohoto zmařeného obchodního případu a známe i příčiny vzniku této škody, a nemohu nezmínit, že nakonec jsme blízko i k rozkrytí té třetí neznámé, a tou jsou viníci fiaska projektu Adularya. Říkám, že jsme blízko, a tím myslím, že podezřelé ze vzniku této škody jsem přece já již v listopadu 2018 naznačil ve svém trestním oznámení podaném na Vrchní státní zastupitelství v Praze. Takže, kde je problém, když už jen to, co zbývá, je ověření mnou popsaných faktů v mém trestním oznámení, kde dopodrobna popisuji jednotlivé dílčí podnik poškozující kroky, jakými se vedení VPE přičinilo o to, že se podařilo přenést škody z rakouského viníka kolapsu tohoto projektu na českého daňového poplatníka?

    Položím tu veledůležitou otázku, proč se zastavila policie před provedením tohoto posledního kroku a nezavolala k výslechu ani jednoho z mnou indikovaných podezřelých z vedení VPE, aby moje úvahy popsané v trestním oznámení policie buď potvrdila, anebo vyvrátila? Měla snad policie obavu, že se moje argumenty při výslechu podezřelých potvrdí a ten případ se najednou posune do vyšších politických sfér a začne se týkat i podílu na vině za vzniklé škody na straně českých státních orgánů? Policie tím, že nikoho z mnou uvedených podezřelých nevolala k výslechu, prokázala, že nemá zájem zjistit míru zavinění jednotlivých aktérů kolapsu projektu Adularya, který byl důvodem návazného kolapsu generálního dodavatele díla -  Vítkovice Power Engineering a pak i kolapsu téměř celého vítkovického holdingu. Když už neměla zájem se popasovat s viníky tohoto fiaska samotná firma Vítkovice holding, proč neměl zájem přijít věci na kloub ani český stát, tedy konkrétně jeho trestněprávní orgány?

   Jak víme, v politice se neděje nic náhodou, a za vším je možno hledat nějaké ty politické zájmy, a mnohdy také i tvrdou kalkulaci toho, kolik z politické dohody dotyčný, anebo jeho partaj, vyvaří peněz. A když zkusíte aplikovat toto peněžní schéma na náš případ, tak najednou se vám začne nabízet odpověď na otázku, proč se jednak podnik Vítkovice, ale ani český stát nechtěl hojit na viníku zkolabování tohoto obchodního případu, a tím je rakouská firma Andritz. Vždyť přece tím škodným byl nakonec "jen" český daňový poplatník a ten tu přece není nikým.  

   V krátkosti zopakuji, že důvodem nemožnosti provozovat dva nové energetické bloky elektrárny Adularya v Turecku byla opakující se závada, kdy se usazoval popílek v kotli v objemu desítek tun neumožňující takto, aby byl kotel standardně provozován v horizontu delším než jeden měsíc. Závada se projevila okamžitě po uvedení prvního bloku elektrárny Adularya do provozu, což bylo v závěru roku 2015. Od doby, kdy se potřetí během pěti měsíců provozu zopakovala stejná závada se zalepením kotle popílkem, tak stále ještě zbývalo 10 měsíců času do doby, než měla vypršet záruka dodavatele kotle – rakouské firmy Andritz.

     Jak jistě každý ví, dodavatel je během záruční doby povinen opravit dodané technické zařízení na své vlastní náklady a pak je zajisté mimo jakékoliv chápání, proč po dobu těchto 10 měsíců platnosti záruky za správnou funkčnost zařízení nepředložilo vedení VPE reklamaci vůči rakouskému dodavateli kotle. Přitom vedení VPE mělo k disposici veškeré informace o technických problémech v činnosti kotle a muselo si být vědomo i důsledků nepodání reklamace v době platnost záruk dodavatele. Přesto vedení VPE tuto reklamaci nepodalo a tím i ukončilo povinnost rakouské firmy Andritz opravit po sobě špatně funkční kotel, anebo spíše oba dva kotle. Ten druhý kotel se po domontování ještě nestihnul vyzkoušet, ale dalo se očekávat, že bude trpět stejnou závadou.    

   Je zajisté velice podezřelé, že Sobotkova vláda čekala jeden rok na to, než si nechala zpracovat odbornou analýzu na důvody, proč dochází k nežádoucímu nalepování popílku ve vnitřních prostorách kotle. Rok Sobotkova vláda přešlapovala na místě, než učinila to, co by každý trošku gramotný člověk učinil prvně, to je objednal si na daný technický problém příslušné expertní posouzení. Toto expertní posouzení po dohotovení plně vyvrátilo již předtím silně zpochybňované argumenty od vedení VPE, že za špatnou funkčnost kotle může údajně složení uhlí, které podle tvrzení vedení VPE bylo odlišné od toho, jaké bylo zadáno v kontraktu pro návrh kotle. Jenže než se dostala expertní zpráva českým státním orgánům do rukou, tak mezitím díky ročnímu podezřelému nekonání Sobotkovy vlády prošla ona doba 10 měsíců, kdy se dala podat reklamace na rakouského dodavatele kotlů. Pro doplnění uvádím, že VPE sám o sobě neměl nikdy zájem si technické problémy na kotli s odborníky prokonzultovat, i když jsem vedení této firmy k tomu nabádal.   

      Je nutno ještě dále dodat, že státní orgány, respektive Česká exportní banka a státní pojišťovna EGAP, obdržely již více než měsíc předtím, než vypršela záruční doba firmy Andritz stanovisko jedné odborné entity, a toto stanovisko osvětlilo, že vedení generálního dodavatele Vítkovice Power Engineering podsouvá veřejnosti klamné důvody o vysokém obsahu chloru v uhlí jako důvodu pro nesprávnou funkčnost kotle. Při vědomí této skutečnosti však Česká exportní banka neučinila za tento více než měsíc vůbec nic, aby se snažila peníze českých daňových poplatníků zachránit. Vždyť stačilo jen zavčas napsat ten zatracený reklamační dopis na firmu Andritz.

   Pak je také možné se dohadovat nad důvody, proč právě Česká exportní banka, která měla svůj podíl viny na transferu škod z viníka na nebohého českého daňového poplatníka, tak tato banka podala sama od sebe koncem roku 2017 trestní oznámení na neznámého pachatele, který jí údajně způsobil rozsáhlé škody na tomto projektu. Chtěla si snad touto cestou Česká exportní banka umýt ruce a získat od policie nějaký ten papír, že policie případ prověřila a žádného pachatele nezjistila? Odtud je pak možno učinit i jednoduchý vývod, že přece tím viníkem nemůže být ani ta banka, která trestní oznámení sama podala.

    A ono by to takto bývalo i hladce prošlo a zavřely by se za touto skandální dírou na naše peníze kalné vody, kdybych já, čistě náhodou, si v začátku ledna 2018 v tisku nepovšiml informace, že ČEB/EGAP podali trestní oznámení na neznámého pachatele v souvislosti s projektem Adularya. Právě na základě této náhodné zprávy jsem se šel přihlásit na policii jako svědek. Já ale tenkrát vůbec netušil, že se jedná o zcela formální trestní oznámení, a že policie nebude mít žádný zájem něco vyšetřit, a ten nezájem na vyšetřování trval pak i poté, co jsem já po 10 měsících faktického nevyšetřování podal svoje vlastní trestní oznámení na Vrchní státní zastupitelství v Praze.

    Snažil jsem se několikrát na policii zablokované vyšetřování rozhýbat tím, že jsem si stěžoval na nečinného policejního vyšetřovatele na dozorujícího státního zástupce na Vrchní státní zastupitelství. Musím přiznat, že moje stěžování adresované na dozorujícího státního zástupce ničemu nepomohlo. Tak jsem zvýšil sázky a začal jsem psát svoje námitky proti způsobu vyšetřování pak přímo na vrchní státní zástupkyni JUDr. Bradáčovou, Ph.D., ale opět, k ničemu dobrému moje stěžování nevedlo. Já přece nechtěl nic nemožného, jen aby policie začala volat k výslechu osoby, které byly na úrovni vedení VPE zodpovědné za to, že měly podat reklamaci na firmu Andritz a ony ji nepodaly a tak aby ten svůj postup musely nějak vyšetřovateli smysluplně vysvětlit.

    Tak, jak jsem si zpočátku myslel, že ten podivný nezájem o vyšetřování kauzy Adularya je zejména na straně policie, tak jsem si po určité době začal myslet, že v tom nezájmu jede i státní zastupitelství. Jak si prosím vysvětlit, že ve  věci podezření z korupce na úrovni soukromé firmy je policie a státní zastupitelství zajedno v nezájmu na vyšetření této kauzy? Samozřejmě, že vás napadne, že v pozadí působí nějaké ty politické tlaky, že zkrátka něco zůstalo politikům, anebo jejím politickým stranám za nehty za to, že umožnili rakouské firmě Andritz se vyhnout zodpovědnosti za dodávku vadných kotlů.    

   No a pokročme dále. Když už jsem se nedomohl práva na úrovni Vrchního státního zastupitelství, tak pak už těch možností, kam se obrátit o pomoc, moc nezbývá. Po pravdě řečeno, je jen jediná cesta, a to je, stěžovat si na nejvyšší státní zastupitelství. A já tu možnost vytěžil a napsal jsem dopis adresovaný na Nejvyšší státní zastupitelství do Brna, kde jsem si stěžoval na „neefektivní“ dozor prováděný nad mým případem ze strany Vrchního státního zastupitelství. Přišla mi odpověď od jednoho státního zástupce z tohoto Nejvyššího státního zastupitelství, že moji informaci poslali na Vrchní státní zastupitelství. Já tomu státnímu zástupci odvětil, že ten můj dopis je nutno chápat, ne jako informaci, ale jako formu stížnosti na dozor ze strany Vrchního státního zastupitelství.

    Dále jsem pak ve svém dopise i uvedl, že bývávalo zvykem, že když si na určitou státní organizaci stěžuji na jeho nadřízený orgán, že se tento nadřízený orgán touto stížností začne sám nezávisle zabývat, a ne, že věc řeší tím, že moji stížnost pošle na ten orgán, na který jsem si stěžoval a ten ji založí k těm mým předchozím stížnostem adresovaným na ně samé, a tím je věc vyřízena.

    Čekal jsem nějaký čas, zdali na tento můj poslední dopis na Nejvyšší státní zastupitelství bude nějaká odezva, a když odezva nebyla, tak jsem napsal znovu dopis na Nejvyšší státní zastupitelství, tentokrát ale dopis šel již na nejvyššího státního zástupce JUDr. Igora Stříže. Opověď mi přišla, ale od toho samého státního zástupce, se kterým jsem již předtím komunikoval, a to s informací, že ten můj dopis zaslali opět na Vrchní státní zastupitelství. Vážení, tak to mě již trošku dostalo, že tady chodím po odvodu začarovaného kruhu.

    Co dále? Další orgán, kam si stěžovat, již není. Dobře, tak jsem přistoupil k poslednímu nestandardnímu řešení, namaloval jsem si transparent, na který jsem vyjevil svoje přání, aby Nejvyšší státní zastupitelství hledělo už konečně odblokovat po téměř dvou letech to odložené vyšetřování kauzy Adularya, kde přišel český daňový poplatník jen o takovou drobnost, o nějakých 14 miliard korun českých. A s tímto transparentem jsem prosím vyrazil směr - Nejvyšší státní zastupitelství Brno, a postavil jsem se před jejich úřad, a vyčítavě hledět na každého, kdo vyšel ze dveří onoho Nejvyššího státního zastupitelství. Občas se nějaký ten kolemjdoucí u mě zastavil a četl ten můj transparent, tak tomu jsem řekl, „ano, kradou naši politici, a tady v této budově je kryjí“.

    Já už s touto formou transparentového protestu mám své zkušenosti. Já už totiž chodím zde v Praze po nějaký čas k Úřadu vlády a k Parlamentu a k Ministerstvu financí s podobným transparentem, kde poukazuji, že tu vláda zakrývá korupci, která nám způsobila škodu 14 miliard korun. Ta moje pražská anabáze zatím žádný pozitivní výsledek nevygenerovala, pořád se ještě naše vláda tváři, že těch 14 miliard je jen taková muška zlatá, ale uvidíme, až bude muset vláda zatnout do živého, to je do životní úrovně občanů, tak že se pak možná i čeští občané stanou k tématu korupce  za 14 miliard korun vnímavější.

     Někdo by mi mohl doporučit, že cestou k rozhýbání tohoto našeho těžce zatuchlého soukolí práva a spravedlnosti by mohlo být, že věc dám do sdělovacích prostředků. Plně bych s ním souhlasil, jenže, vážení, já už to zkusil. Napsal jsem do všech televizí, které znám, kde jsem jim doporučil natočit pořad o této kauze a nabídl jsem jim i alternativu, že si sám půjdu sednout před kameru. Jen ze dvou televizí mi alespoň slušně odpověděli, a to bylo z TV Barrandov a TV Seznam. Ostatní televize neprojevily nejmenší zájem o kauzu, která připravila českého daňového poplatníka o 14 miliard korun. Ale ani ony dvě televize, co se ozvaly, žádný pořad o této kauze natočit nechtěly, jen alespoň slušně odpověděly. Stejně jsem dopadl u několika protikorupčních nadací. Čekám, až pan Janeček bude mít někde v okolí předvolební mítink, tak se ho hodlám zeptat, když založil nadaci proti korupci, tak proč ta jeho nadace o případy korupce nejeví žádný zájem? Ta jeho nadace je jedna z těch, které jsem také navštívil.     

     Jedno poučení z této mé zkušenosti plyne, že by se čtenář neměl nechat vést falešnou představou, že když má kauzu za velké miliardy, tak že po ní každá televize ráda skočí a tím si zvýší sledovanost. Neskočí, takto to funguje jen v hollywoodských filmech. Ty televize totiž nejsou ve své podstatě nezávislé, myslím, alespoň ty velké televize, někdo je platí a řídí, a tomu, co to vše platí, tak se tato moje kauza prostě nelíbí. A proč se mu nelíbí? Protože je až příliš pravdivá a odhaluje prohnilé vnitřnosti zde existujícího systému práva a spravedlnosti a tedy i celé společnosti, a ta prohnilost vyvěrá z propojenosti: peněz - politiků - a justice. 

    Teď již možná chápete, proč jsem zvolil ten jinotajný příměr o náčelnících banánového bantustanu, kteří si nechali zaplatit korálky a barevnými sklíčky, a možná i zrcátky, za to, že popřeli právo na spravedlnost členů jejich kmene. 

Miroslav Kelnar