Ze slibů zůstaly jen hromady trosek

přemek votava
21.6.2026 22:07
Často si říkám, jak rychle zapomínáme. Chodím pravidelně kolem jednoho vesnického pomníku padlých z doby první světové války, ze té malé vesnice nedaleko Zbiroha, se jich domů z války nevrátilo šestnáct. Otcové rodin i kluci před svatbou. Stejný osud, jako těch z pomníku, mělo přes 300tisích padlých z Čech a Moravy. Civilní oběti se nepočítaly. Zůstaly po nich ženy, děti, nevěsty. Kolik bylo zmrzačených, či nešťastných, se na pomníku neuvádí. Poté přišla druhá pohroma. Opět válka, ještě krutější, stačilo říci nevhodné slovo, či podat chleba neznámému a na pomník by přibylo další jméno.

Ty pomníky by měly být varováním, zvednutým prstem, proto mnohé musely zásluhou polistopadové vrchnosti zmizet. Příkladem je „smíchovský tank“, aby nemohl těm mladším vyprávět … A tak místo poučení z minulosti, opět slyšíme bubnovat do války. Verbíři obcházejí, mladé lákají…. Místo sociálního zázemí pro mladé rodiny, nakupujeme nejmodernější zbrojní technologie, dokonce mnozí naivní prosťáčkové do kasičky před školou na tanky vybírají,

Sociální dopady pociťujeme už nyní. Porodnost klesla na nejnižší úroveň, co je vedena statistika. Obce se vylidňují, počet cizinců roste.

Náš současný stav připomínají slova našeho klasika: „Naši drahou vlast ovinuly nějaké mraky!“ Bylo to v době, kdy to s Rakouskem nevypadalo moc dobře, a tak si Vídeň vzpomněla na českého vojáka Josefa Švejka. Češi měli zachránit skomírající monarchii. V době se za „mouchu na obraze císaře“, dávalo deset let, přičinliví ochránci monarchie viděli v každém podezřelém ruského špiona. V lepším případě dezinformátora, který mařil válečné úsilí skomírající monarchie. Přičinliví Flanderkové, Lukášové, se stali oporou monarchie.

Od té doby uplynulo již přes sto let. Z médií se dovídáme, jak si užíváme konzumního „blahobytu“. Slovy Haškova hrdiny: „poměry u nás se rozhodně zlepšily“, dokonce jsou nesrovnatelné s jeho dobou. Za jiný názor se již nepopravuje i vězeňská strana se zlepšila. Ve vězeňské cele se už nechodí na kbelík. Pryč jsou ty časy, kdy naše předky kvůli náboženské víře vrchnost natahovala na žebřík. Také robota byla již zrušena. Všude je vidět pokrok.

Přesto si nemůžeme příliš vyskakovat, natož si někde nahlas říkat jen tak, co nás napadne. Někdo vás tajně ve škole, či v restauraci nahraje, na policii „napráská“ a máte velký problém. … Natož u pomníku zamávat praporkem osvoboditele.

Nedivme se proto, že většina z nás bilancuje polistopadový vývoj negativně. Slibovaný mír na věčné časy, jak nám bylo halasně deklarováno po rozpuštění Varšavské smlouvy, se nekoná. Hranice NATO se dostaly až k Ruské federaci. Naši občané po dlouhých letech míru, opět umírají v cizině. Na východ se valí kolony vojenské techniky. Ani u nás doma není veselo… Česko se stává montovnou, nebo spíše velkoskladem pro nadnárodní firmy. Česká řemeslná zručnost se vytratila spolu se světoznámými značkami, jako bylo ČKD, Avia, JAWA, … Obrazem stavu českého venkova je stále zvyšující se potravinová závislost na dovozech, místo obilních lánů, desetitisíce kamionů brázdí Evropou.

Také slibované ekonomické vyrovnání se „západem“ se nekoná. Domácí vrchnost pro moudra a direktivy jezdí místo do Vídně, do Bruselu. Z polistopadových slibů zůstaly jen hromady trosek....

Přemysl Votava

 

 

 

 

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.