Hra na téma „vydat-nevydat“ poslance Bártu & spol.?

obrazek
4.7.2011 12:33
O poslanecké imunitě bylo řečeno mnohé. Mnozí se kloní k názoru, že není institutem překonaným, avšak princip projednání i flagrantních případů je špatný, ptát se, zda vydám ke stíhání poslance, který zcela bezostyšně krade, bourá v opilosti, uplácí či jinak porušuje evidentně zákon bez souvislosti s mandátem poslance je pro občany urážlivý a nepochopitelný. Privilegium imunity poslance má sloužit tomu, aby poslanec ve veřejném zájmu - tedy v zájmu občanů - mohl výjimečně porušit zákon, když by například porušil zákaz vstupu na místa uzavřená policií, či podobná konání.

Kdo je citlivý k právu, chápe dobře pojmy amnestie, či využití imunity, kdy sněmovna nevydá poslance k trestnímu stíhání. To neznamená, že trestný čin nebyl spáchán, což může být jasné mnohdy i bez policejního šetření například zveřejněním důkazů médii. Nemůže mít úctu ten, kdo trestný čin spáchal, ale nemůže být za něj trestně odpovědný. A jak jinak se očistit, než po řádném vyšetření a projednání před soudem.

Mezi mnohými poslanci je v posledních dnech v diskusích rušno. Vydat Bártu, Škárku, Babáka anebo nevydat? Skandální chování poslanců Věcí veřejných posiluje chuť mnohých k vydání a následnému stíhání těchto jmen. „Ale kde to skončí? Nevydá potom sněmovna každého dalšího o koho policie či státní zástupce požádá?

Nevydat například chlubivého Bártu znamená tolerovat podivné finanční plnění, které probíhalo bezesmluvně. Bárta tvrdí, že šlo o půjčky, obdarovaní že jde o „držhubné“ tedy o úplatek. Jen v řádném šetření může Bárta prokázat, zda šlo o půjčky. Ostatně pokud na ně neměl žádný doklad a nebyla stanovena lhůta splacení věřitelem, mohl tak Bárta již dávno o splacení požádat a Kočí spolu s dalšími by do třech dnů musely „půjčku“ vrátit. To Bárta neudělal...

A tak se zdá, že se hledá třetí cesta jak zajistit Bártovi nevydání, aniž by byla věc sněmovnou projednána. A nelze zcela vyloučit, že taková možnost existuje.

Žádost o vydání byla již sněmovně doručena a na neveřejném zasedání mandátového a imunitního výboru (to je vždy neveřejné) se zvažovala nejen stránka věcná, ale i procedurální.

Výbor musí znovu zasednout a dát všem, o jejichž vydání bylo požádáno, právo se vyjádřit. Poté, co popřípadě tyto věci prošetří, přijme usnesením doporučení sněmovně. Ta musí rozhodnout na první schůzi po doručení žádosti. Která to ale je?

Tento měsíc bude pouze schůze mimořádná, jejíž program nelze ani měnit, ani doplňovat. Samozřejmě že poslanci mohli novou žádostí o svolání mimořádné schůze požádat s jediným bodem jednání, ale tady se utápí sněmovna v nejasnosti, neboť zákon o jednacím řádu přikazuje kategoricky, že o žádosti o vydání se rozhodne na nejbližší následující schůzi, rozumí se na nejbližší schůzi po přijetí žádosti o vydání. Nebo po usnesení mandátového a imunitního výboru? A k tomu dosud nedošlo. § 12 zákona o jednacím řádu sněmovny předurčuje, jak se jedná o vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání poslance:

Žádost příslušného orgánu o vyslovení souhlasu Sněmovny k trestnímu stíhání poslance, jakož i oznámení o zadržení poslance při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté, musí obsahovat zejména vymezení skutku, o který jde, a jeho předpokládanou právní kvalifikaci. Toto již provedeno bylo.

Předseda Sněmovny neprodleně rozhodne, zda vysloví souhlas s odevzdáním zadrženého poslance soudu, a svoje stanovisko sdělí bez odkladu příslušnému orgánu. Současně postoupí žádost nebo oznámení podle předchozího odstavce mandátovému a imunitnímu výboru k projednání a podání zprávy s návrhem Sněmovně. O takové žádosti nebo oznámení rozhodne Sněmovna na své první následující schůzi usnesením, které zašle příslušnému orgánu do 5 dnů od jeho přijetí.

Zde už ale jasné není skoro nic! Schůze sněmovny rozhodne o žádosti k vydání a na první následující schůzi rozhodne. Je to jasné pravidlo které není podmíněno ani projednáním výboru (které by logicky mělo předcházet) dokonce ani zákon neřeší pojem řádné či mimořádné schůze. Ale protože tato ustanovení jsou v jednom zákonu a mají tedy stejnou sílu, vzniká celá řada alternativ:

  1. Jde o kolizi uvnitř zákona a tak by měla být věc zařazena na „první následující schůzi po doručení žádosti o vydání“, tedy na schůzi mimořádnou, Minimálně by o tomto zařazení měla sněmovna rozhodnout usnesením, například tak, že za „první následující schůzi“ považuje schůzi řádnou, která se sejde po parlamentních prázdninách. Ale i tak by mohl Bárta podat žalobu, že „sněmovna na první schůzi nerozhodla“. O účincích až později.
  2. Mandátový a imunitní výbor se nesejde a nevydá doporučení, a především nedá možnost poslancům se vyjádřit. Tedy nemůže „podat zprávu s návrhem Sněmovně“. I zde je kolize v zákoně. Poslední věta nepodmiňuje rozhodnutí sněmovny a první schůzi usnesením faktem, že výbor zůstane v nečinnosti. To by však výklad neunesl, kdybychom se ztotožnili s názorem, že bez usnesení a doporučení výboru nemůže Sněmovna rozhodovat, pak by výbor měl silnější postavení než celá sněmovna.
  3. A protože tyto (a možné další) nejasnosti nelze dost dobře výkladem jiným než autoritativním objasnit, může nastat situace, že ani na první (řádné) schůzi nebude o věci rozhodnuto usnesením.

 

Zastáváme názor, že neexistence takového usnesení bude mít stejné účinky jako usnesení o nevydání k trestnímu stíhání. Nelze totiž dovodit, že taková nečinnost nemůže být vykládána jako akt stejné síly jako když Sněmovna nerozhodla o vydání. Paní předsedkyně Němcová pak do 5 dnů od skončení schůze napíše vyšetřovateli že „sněmovna nerozhodla“. Za nepochybné pak považujeme účinky tohoto stavu podle článku 22 Ústavy:

Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li sněmovna souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.

Můžeme tedy spekulovat, proč tomu tak je. Kdo se s kým dohodl, že bude lepší nenastolit období „vydávání“, které může ohrozit možná další poslance. Nečinnost mandátového a imunitního výboru není dobrá. Požádal o stanovisko například nejvyšší správní soud? Nebo soud Ústavní? Vláda využívá návrhy na předběžná opatření proti stávkujícím odborům, ale tady jejich politické strany invenci nemají?

Konzultuje sněmovna s renomovanými právníky? Zveřejní parlamentní legislativa svůj právní názor již nyní, „dokud je čas“?

Vyzýváme tedy ke zveřejnění takového stanoviska, stejně tak přivítáme odborná stanoviska k této problematice.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.