Budoucnost BRICS s Trumpem u moci

Dále Riaz pokračuje: Jak poznamenal Voltaire: „Dějiny jsou plné zvuku hedvábných pantoflí (USA jsou dominantní strategickou a ekonomickou mocností), které sestupují dolů, a dřeváků (vzestup ostatních), které vystupují.“ Zdá se, že scéna je připravena pro novou soutěž o moc mezi Spojenými státy a zbytkem země. Svět se rychle posouvá od unipolární k multipolární mocenské struktuře, pokud už neexistuje. Jednostranná preference USA v mezinárodní politice přiměla regionální mocnosti zpochybňovat jejich hegemonii a usilovat o spravedlivý a rovný mezinárodní řád. Rozvíjející se regionální mocnosti, zejména Čína, Rusko a Indie, se snaží posílit svůj vliv ve světové politice díky svým schopnostem. Nejhlasitějším kolektivním projevem tohoto úsilí je seskupení zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika). Zvýšená pozornost věnovaná BRICS v globálním diskurzu podtrhuje skutečnost, že rozvíjející se ekonomiky se snaží snížit svou závislost na západních modelech globální správy věcí veřejných. BRICS prochází promyšlenou fází expanze, protože se řada aspirujících členů neustále rozšiřuje.

BRICS efektivně vyjádřila rostoucí frustraci rozvíjejících se ekonomik z dolaru. Jednostranné sankce motivované geopolitickými a geostrategickými úvahami přiživily rozčarování z dolaru v mnoha regionech světa. Zvýšené používání sankcí jako nástroje státního umění zvýšilo nelibost a myšlenka neoimperiální kontroly získává na síle v zemích třetího světa. To vedlo mnoho zemí k tomu, aby se zavázaly k nahrazení dolaru jako globální rezervní měny. Další strategií je nahradit dolar obchodováním prostřednictvím místních měn, aby se obešla potenciální úskalí používání dolaru. To představuje vážnou výzvu pro schopnost USA ochromit ekonomiky strategicky vzdorovitých zemí.

Přístup USA k BRICS se v krátkém časovém období dramaticky změnil. Odcházející Bidenova administrativa BRICS odmítala jako určitou hrozbu, a to i v posledních měsících svého funkčního období. Nastupující administrativa ve Washingtonu vnímá BRICS jako pravděpodobnou hrozbu pro finanční a politickou převahu USA na celém světě. Na pozadí relativního poklesu ekonomické a finanční moci USA prezident Trump přímo uvalil na země BRICS řadu cel, aby odradil od takových snah o podkopání amerického dolaru. Kreml na to reagoval, že takové hrozby se obrátí proti nim, jelikož stále více zemí přechází na používání národních měn ve svém obchodu a zahraničně ekonomických aktivitách.

Nejistá dynamika přijímání, váhání ohledně přijetí (v případě Turecka) a odmítnutí ze strany pozvaných zemí v rámci BRICS navíc slouží jako ukazatel vyvíjející se identity bloku a jeho nejistoty při formování globálního řádu. Argentina odmítla pozvání BRICS kvůli větším ekonomickým příležitostem s USA. Na druhou stranu Saúdská Arábie se snaží chránit své pozvání ke členství tím, že si drží karty blízko hrudi, což naznačuje vážnost amerických obav z bloku. Na druhou stranu je nedávné začlenění zemí jako Egypt, Etiopie, Írán a Spojené arabské emiráty (SAE) jasným svědectvím o rostoucí atraktivitě a vlivu bloku. Je však důležité poznamenat, že země BRICS nejsou homogenní skupinou zemí se společnými cíli. Začlenění zemí z různých geografických oblastí by mohlo potenciálně zkomplikovat a zkomplikovat dosahování konsensu a společné úsilí v rámci seskupení. Toto úskalí by bylo možné zmírnit strukturální reformou rozhodovacího procesu v rámci seskupení.

Trumpovy hrozby vůči zemím BRICS by navíc mohly být pro některé země, jako je Indie, znepokojivější. Nové Dillí je jedním ze zakládajících členů seskupení, ale má odlišné ambice v zahraniční politice. Paradoxní postavení Indie jakožto angažovaného člena BRICS, který je však strategicky spojený se západními mocnostmi, zejména s USA, vyvolalo zásadní otázky ohledně účinnosti této platformy. Indická zahraničněpolitická rozhodnutí jsou úzce v souladu se strategickými zájmy USA, což může podkopávat kolektivní sílu BRICS, protože k pokračování jakéhokoli úsilí je zapotřebí naprostý konsenzus mezi zeměmi BRICS. Role Indie v rámci BRICS může sloužit jako prostředník pro západní vliv a oslabovat strategickou autonomii bloku. Indie se kvůli svým zahraničněpolitickým zájmům nezavazuje ani ke společné měně BRICS, ani k reformám, které by mohly znamenat dedolarizaci, ale pokud by země BRICS prosazovaly svůj deklarovaný program, mohlo by to pro Indii představovat velké dilema zahraniční politiky.

Zatímco země BRICS hledají možnosti, jak změnit rozložení globální ekonomické moci, ani snahy, jako je přijetí eura vyspělými evropskými kapitalistickými ekonomikami, nedokázaly americký dolar vytlačit z jeho pozice dominantní měny naší doby. Sesazení dolaru z trůnu jako dominantní globální měny by si tedy vyžádalo velké kolektivní úsilí od zainteresovaných zemí na úkor cel a snahy USA o odcizení. Zatímco Trumpovy hrozby se zdají mít na země BRICS uklidňující dopad, v konečném důsledku by tyto země donutily hledat alternativy, jak se vyhnout ekonomickému tlaku ze strany USA, zejména s Trumpem u moci. Pro země, které se snaží diverzifikovat své ekonomické možnosti, se Čína jeví jako atraktivní volba. Protekcionistická politika zaměřená na zastavení úpadku moci USA by tedy mohla mít z dlouhodobého hlediska kontraproduktivní účinek na země třetího světa z pohledu USA. Jak Trump začíná formovat světovou ekonomiku, alternativní možnosti pro rozvojové ekonomiky se zdají být lákavější, což dává narativu globálního Jihu, který Čína a další rozvíjející se ekonomiky propagují, větší popularitu mezi zeměmi třetího světa prostřednictvím platformy BRICS.