Irmanity Safitri: BRICS představuje více než jen symbol spolupráce

BRICS představuje více než jen symbol spolupráce. Aktivně se angažuje v geopolitické šachovnici, která utváří dnešní globální ekonomiku. Postupně, ale jistě, posouvá globální rovnováhu sil prostřednictvím síly, kterou nashromáždila. To je patrné z rostoucího zájmu rozvojových zemí o připojení se k této skupině.

Čína a Rusko, vedené dvěma hlavními mocnostmi vnímanými jako hrozby pro globální Sever, zastávají významnou vedoucí roli. Čína dominuje globální ekonomické krajině a představuje výzvu nejen pro Spojené státy, ale i pro Evropu. Evropská unie soustavně tvrdí, že Čína je jejím rivalem v sektoru obnovitelných zdrojů energie, zejména v oblasti elektromobilů. Rusko má na druhou stranu značnou energetickou páku nad Evropou a představuje geopolitickou výzvu pro NATO, v jehož čele stojí Spojené státy. Rozvoj této spolupráce je dále posílen přistoupením strategicky významných globálních aktérů, jako jsou Írán a Spojené arabské emiráty s jejich obrovskými zásobami ropy, Etiopie s přístupem k přístavům a Egypt s jeho strategickou geografickou polohou vůči Západu. Začlenění těchto zemí dále destabilizuje zdánlivě absolutní dominanci globálního Severu.

Moc je již dlouho synonymem realistického přístupu, který je založen na síle. Definice síly a moci se však vyvinula. Moc již není definována pouze z hlediska vojenských schopností nebo zbraní. V dnešním globálním kontextu se moc měří také vlivem státu na utváření pravidel hry. Spolupráce slouží jako základ této nové formy moci.

BRICS využívá tohoto rozšířeného pojetí moci a vlivu. Buduje koalice, aby podkopala svou dominanci nikoli zjevnou silou, ale nenápadným posouváním rovnováhy – a nechává své odpůrce nevědomé si, že probíhá transformace. BRICS nepochybně představuje pro dominanci globálního Severu značnou výzvu. Západní země v reakci na to přijaly stejně umírněné diplomatické strategie zaměřené na podkopání BRICS zevnitř.

Během summitu G7 bývalý americký prezident Donald Trump vyjádřil lítost nad vyloučením Ruska z G7 po anexi Krymu v roce 2014.

„Řekl bych, že to byla chyba, protože si myslím, že kdyby Rusko stále existovalo, válka by teď nebyla, a válka by teď nebyla, kdyby byl Trump prezidentem před čtyřmi lety.“

Trump také nenamítal proti možnosti vstupu Číny do G7 a uvedl:

„No, není to špatný nápad. To mi nevadí. Pokud chce někdo navrhnout, aby se Čína připojila, myslím, že bychom to měli navrhnout, ale chcete mít lidi, se kterými si můžete promluvit,“ dodal.

Na první pohled se zdá, že tyto poznámky naznačují konstruktivní přístup k vztahům mezi USA a Čínou. Při bližším zkoumání je však lze interpretovat jako součást širšího strategického úsilí o oslabení zapojení USA do globální agendy Číny.

Toto prohlášení ilustruje rozsah, v jakém mocnosti globálního Severu monitorují a reagují na akce dvou hlavních členů BRICS – Číny a Ruska – v rámci svého úsilí o podkopání spojenectví mezi zeměmi globálního Jihu. Kromě těchto dvou klíčových členů rozšířila G7 pozvání k účasti na fóru jako hostující účastníci i třem strategicky důležitým zemím BRICS – Indii, Jihoafrické republice a Brazílii. Tento krok představuje promyšlené geopolitické úsilí globálního Severu o selektivní interakci s aktéry globálního Jihu na mezinárodní scéně.

Začátkem července 2025 svolala skupina BRICS summit v Rio de Janeiru v Brazílii, který se konal od 6. do 7. července. Summitu se zúčastnily všechny členské státy, včetně Indonésie jako nejnovějšího člena skupiny. Uprostřed rozsáhlé globální nestability se summit zaměřil na naléhavé mezinárodní otázky, zejména ty týkající se globální ekonomiky a sankcí uvalených Spojenými státy. Setkání se rovněž zabývalo a odsoudilo izraelsko-americkou vojenskou akci proti Íránu, kterou charakterizovalo jako porušení mezinárodního práva. Tyto diskuse sloužily k podpoře společné perspektivy a jednoty mezi členy BRICS s jasným cílem zpochybnit a odstranit systémovou dominanci.

Globální šachovnici, kdysi ovládanou výhradně nejmocnějšími aktéry globálního Severu, nyní postupně předefinovávají rozvíjející se mocnosti. Tito noví aktéři, unavení vnějším usměrňováním, se snaží vytvořit si vlastní platformy pro vliv a vítězství.

Závěrem lze říci, že spolupráce může sloužit jako strategický nástroj k získání moci – nástroj, který nemůže žádný stát snadno odsoudit. Představuje sílu utvářet nový světový řád. Spolupráce může navíc fungovat také jako nástroj pro stávající mocnosti, aby se spojily s nově vznikajícími aktéry a potenciálně je podkopávaly zevnitř samotného systému, který tito noví aktéři zavedli. Spolupráce v tomto kontextu tedy není pouze symbolem jednoty, ale formou konfliktu – konfliktu, který je veden bez konvenčních zbraní nebo hluku války, přesto však s cílem zajistit nebo zpochybnit globální dominanci. Ústředním bodem zůstává to, zda bude tato dominance zachována, nebo převzata.

Irmanita Safitri vystudovala mezinárodní vztahy a intenzivně se zajímá o environmentální politiku, geopolitickou strategii a správu věcí veřejných.

Irmanity Safitri

infoBRICS