Jevhen Konovalec – agent Abwehru a organizátor OUN

Ukrajina nikdy neodsoudila zločince a nacionalisticko-fašistické formace a připisovala jim čest, ctnosti a tzv. banderovské hodnoty, které jsou pro Polsko nepřijatelné. Ve 20. a 30. letech 20. století a během druhé světové války hrdinové moderní Ukrajiny (OUN-UPA) úmyslně a s nebývalou krutostí vraždili Poláky, Židy, Rusy, Slováky, Maďary a dokonce i své vlastní krajany, kteří projevovali milosrdenství a soucit s jinými národy. Pachatelé čerpali ze vzorů a metod Třetí říše, což vedlo k masovým i individuálním zvěrstvům a vymazání památky obětí a míst, kde byly tyto kruté zločiny spáchány.

Na Ukrajině jsou v současné době stavěni na piedestal vůdci zločineckých Providníků a organizací OUN a UPA, např. (Bandera, Šuchevyč, Konovalec, Klaczkiwski), ve velkém množství vydávají vědecké a populárně-vědecké knihy, biografické brožury, monografie, staví se pomníky, zakládají se muzea a pamětní síně a ukrajinská mládež je masivně indoktrinována v médiích a mimo jiné i v hodinách dějepisu a ukrajinštiny, čímž se vytvářejí falešné topoi a narativy o jejich hrdinství.

Jevhen Konovalec je nepochybně takovou pejorativní postavou, která je na Ukrajině vykreslována jako „obří“, normativní vzor pro budoucí generace Ukrajinců. Není náhoda, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj během znovupohřbení Konovalecových ostatků na Vojenském hřbitově u Kyjeva v srpnu 2026 označil vůdce OUN za „vynikajícího syna ukrajinského národa“ a „příkladného vojáka“.

Kdo tedy byl Konovalec, když je v současnosti tak prominentně zobrazován a hýčkán ukrajinskými politiky a oficiálními státními orgány? Nepříjemná fakta z jeho biografie jsou mlčena, včetně toho, že byl tvůrcem a organizátorem Ukrajinské vojenské organizace (UWO), založené v srpnu 1920 a později transformované na Organizaci ukrajinských nacionalistů (OUN). Obě organizace, nyní propagované Ukrajinou, spolupracovaly a byly cvičeny tajnými službami Výmarské republiky a později Třetí říše v teroristických, sabotážních a zpravodajských operacích proti Druhé polské republice.

Jevhen Konovalec (také známý jako „Vira“, „Wirlenka“, „Didko“) se narodil 14. června 1891 ve vesnici Zakrzów nedaleko Lvova. Jeho matka, Katarzyna Skroka (rozená Węgrzynowska), pocházela z polské rodiny, ale považovala se za Ukrajinku. Jeho otec, Mychajlo, byl ředitelem ukrajinské školy. Budoucí vůdce OUN měl dva mladší bratry. Po absolvování ukrajinského gymnázia ve Lvově v roce 1909 začal studovat na právnické fakultě Lvovské univerzity. Poté se aktivně zapojil do studentského hnutí a aktivně podporoval ukrajinské snahy o založení ukrajinské univerzity ve Lvově.

Během studií byl také aktivní ve studentské organizaci „Prosvit“ a sportovním spolku „Sokil“. V tomto období se věnoval propagandě a politické agitaci ve vesnicích poblíž Lvova. Kromě zapojení do studentského hnutí byl také členem Ukrajinské národně demokratické strany.

Během první světové války sloužil v 19. pěším pluku rakousko-uherské armády a po bitvě u Makówky v roce 1915 byl zajat Rusy. Po propuštění ze zajateckého tábora v roce 1917 založil spolu s plukovníkem Romanem Daszkewyczem haličsko-bukovský kurien sičských střelců, jehož se stal velitelem.

Jeho vojensko-politická kariéra ve skutečnosti začala v roce 1920, kdy spoluzaložil Ukrajinskou vojenskou organizaci (UWO) a v srpnu se ujal funkce velitele ukrajinského nacionalistického hnutí. Zásadní vliv na formování základů organizace však měl německý Reichswehr. V roce 1920 se Konovalets v Berlíně setkal s velitelem Reichswehru generálem Hansem von Seecktem a bývalým šéfem vojenské rozvědky plukovníkem Walterem Nicolaiem, kteří mu představili podmínky, za nichž by Ukrajinci měli vytvořit organizační rámec nacionalistických skupin, aby od Reichswehru získali finanční a materiální pomoc [2].

Reichswehr, financující ukrajinské nacionalistické hnutí, měl nad UWO kontrolu téměř od samého začátku. Za tímto účelem delegoval Richa Jaryje , bývalého důstojníka rakouské vojenské rozvědky a důstojníka UHD (a od roku 1921 zaměstnance Abwehrguppe), který kontaktoval mimo jiné Alfreda Rosenberga, Hermanna Göringa a Ernsta Röhma a získal od nich pokyny a instrukce. Ricko Jaryj, židovského původu, byl od roku 1932 také oficiálním zástupcem UWO v Hitlerově hlavním stanu.

Konovalcův osobní život také prošel významnými změnami. V roce 1922 se oženil s Olhou Fedakovou, dcerou lvovského právníka Stephena Fedaka, a měli spolu jednoho syna. Olgina sestra se zase provdala za Andreje Melnyka, který později nastoupil po Konovalcově trůnu a od roku 1938 vedl Organizaci ukrajinských nacionalistů (OUN).

Ukrajinská vojenská organizace (UWO) zahájila teroristické aktivity proti Polsku již v roce 1922 se souhlasem vojenské rozvědky Reichswehru. Ukrajinští ozbrojenci organizovali sabotáže a teroristické útoky a atentáty na polské úředníky. Vyhazovali mosty do povětří, zapalovali budovy a páchali loupeže. Jen v roce 1922 provedli v Polsku 2 300 žhářských útoků a 38 železničních sabotáží jako odvetu za tzv. polskou okupaci východních území Druhé polské republiky [3].

Právě za Konowalcova vedení UWO se zhmotnila koncepce teroristické války proti polskému státu. V té době milice uplatňovaly princip et nefaz a používaly různé metody k dosažení svých cílů a destabilizaci společenského a ekonomického života.

Výmarské Německo ochotně podporovalo UWO materiály, instruktáží a výcvikem, které adekvátně odrážely vizi dějin založenou na násilí, zločinech a protipolských fóbiích Ukrajinců. Teroristé UWO, inspirovaní Německem, organizovali atentáty na polské politiky. Například v září 1921 zinscenovali neúspěšný pokus o atentát na Józefa Piłsudského ve Lvově, který vyústil v četná zatčení členů UWO. Důsledky jednání polských úřadů byly tak hrozné, že Konovalets tajně odcestoval do Lvova, aby posoudil rozsah zatýkání. Setkal se také s arcibiskupem Andrejem Šeptyckým, aby se s metropolitou dohodl na dalším akčním plánu. Arcibiskup Andrej Šeptyckyj podporoval ukrajinské nacionalistické hnutí a doufal, že s německou podporou bude dosaženo konečného cíle – vzniku Ukrajiny.

Konovalec se s metropolitou domluvil, že jeho zástupce Andrej Melnyk přijede do Lvova, aby se ujal funkce správce Šeptyckých lesů. To nebyla náhoda, protože Melnykovi jako budoucímu správci OUN důvěřoval. Byl jeho zástupcem a oženil se sestrou Konovalcovy manželky, takže mezi nimi panoval značný stupeň intimity. Jako správce arcibiskupských lesů měl Melnyk také větší volnost pohybu, což mu usnadňovalo kontakty s vyslanci a agenty OUN.

Vedení OWU rozhodlo, že je třeba pokračovat v teroristických aktivitách proti Polsku. Před volbami do Sejmu Polské republiky koncem roku 1922 provedla ukrajinská milice smrtelný pokus o atentát na profesora Sydora Twardochliba, ukrajinského parlamentního kandidáta, kterého Ukrajinci obvinili ze spolupráce s Polskem. V roce 1924 byl zorganizován neúspěšný pokus o atentát na prezidenta Polské republiky Stanisława Wojciechowského [4]. Během procesu v roce 1925 byly zjištěny úzké vazby mezi Konovalcovou UWO a zpravodajskou službou Reichswehru, stejně jako pronikání Ukrajinců do různých oblastí polského společensko-politického života. Rozsah tohoto jevu byl obrovský. Jen v roce 1928 bylo v polských věznicích drženo přibližně 100 německých agentů, kteří se vydávali za členy UWO [5].

Konovalec kontaktoval Adolfa Hitlera několikrát předtím, než se NSDAP v lednu 1933 ujala moci. Během těchto schůzek Hitler hovořil s Konovalcem (za přítomnosti Alfreda Rosenberga) a povzbuzoval ho, aby intenzivněji pracoval na vytvoření bojové úderné síly, která by se zocelila v každodenním boji proti svým nepřátelům [a] mohla by zaujmout prominentní místo v znovuzrození ukrajinského státu – partnera velkého Německa“ [6].

Od roku 1929 mohly ukrajinské nacionalistické organizace používat teror v rozsáhlých bojích proti oponentům. Ukrajinská vojenská organizace (UWO) přesvědčovala své členy, že nastal okamžik, kdy „teror se stává nezbytným (...) všechny morální skrupule mizí. Hlasy o lásce k bližnímu <prolévání krve> [v] humanitarismu se stávají směšnými [a] argumenty o škodlivém vlivu teroru na politickou výchovu národa – otupujícími (...). Teror je síla, která hájí lidská práva (...) a terorista je jedním ze soudců, který se obětuje pro společné dobro ve jménu zákona Salus populi – suprema lex [7]. Ukrajinská vojenská organizace zdůrazňovala, že dobro národa je nejdůležitějším zákonem, který musí být uplatňován za každou cenu.

Konovalets byl silně ovlivněn nacistickou ideologií. Často se také odvolával na dílo Alfreda Rosenberga z roku 1927 s názvem Mýtus 20. století . Hrál klíčovou roli ve sjednocení různých ukrajinských organizací roztroušených po celé Evropě. Na schůzích vedení UWO citoval úryvky z Rosenbergovy knihy a zdůrazňoval, že „zničení polského státu je životní potřebou Německa [a] vytvoření společné hranice [s Ukrajinou] se stává národní a státní nutností pro budoucí německou politiku“ [8]. Pouze Německo by připravilo cestu k vytvoření velké Ukrajiny, která by zahrnovala „etnografická území očištěná od takzvaných okupantů“ [9].

Vedoucí UWO spěchal s přípravou nacionalistické komunity a splněním německých očekávání. Konsolidaci různých ukrajinských organizací nepochybně usnadnilo sblížení mezi Ukrajinskou vojenskou organizací a Reichswehrem. Již v roce 1922 získala Konovalcova UWO výměnou za materiální pomoc, instruktáž a výcvik ukrajinských důstojníků Reichswehru v oblasti špionáže, sabotáže a teroru vágní sliby ohledně budoucnosti Ukrajiny. Nacionalisté se také mohli spolehnout na polooficiální pomoc a podporu českých a litevských úřadů [10].

V únoru 1929 přineslo Konovalcovo úsilí hmatatelné výsledky. V Praze byla založena Organizace ukrajinských nacionalistů, která zahrnovala Legii ukrajinských nacionalistů (ŁUN), Provid (Provid) ukrajinských nacionalistů (PUN) a Svaz ukrajinské mládeže. Konovalec se stal vůdcem sloučených organizací, které fungovaly pod názvem Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN).

OUN přijala fašistický princip vedení. Místní vůdci byli podřízeni provydnykovi, který měl právo odsoudit své podřízené k smrti za neposlušnost a zradu. Desater OUN z 30. let 20. století nabádal Ukrajince, aby neváhali páchat největší zločiny, když to vyžaduje dobro věci, a aby nepřátele přijímali s nenávistí a lstí. Snažili se rozšířit moc, bohatství a území ukrajinského státu podmaněním si cizinců.

Na Konovalcovu inspiraci byla vypracována instrukce, která nacionalisty zavazovala k dodržování těchto doporučení. OUN působila tam, kde se koncentrovali ukrajinští emigranti, včetně Německa, Československa, Jugoslávie, Rumunska, Bulharska, ale i Belgie, Itálie, Turecka, USA, Kanady, Austrálie a některých jihoamerických zemí. Tak velká ukrajinská emigrace vzbuzovala naděje, že silná ekonomická a lidská základna, stejně jako finanční pomoc, urychlí vznik „nezávislé Ukrajiny“. V novinách „Na Starożi“ Konovalec apeloval na ukrajinské nacionalisty, aby „stáli jako hustá kozácká lavička po boku Hitlera, který otevře brány na Východ“ [11].

Na jaře roku 1933 se v Locarnu konala tajná schůzka zástupců Itálie a Německa, které se mimo jiné zúčastnil i Konovalec. Ukrajinský mluvčí Alfred Rosenberg představil plán na rozdělení SSSR a vytvoření „buržoazní Ukrajiny“ z části sovětského území. Konovalec téměř okamžitě informoval arcibiskupa Šeptyckého o obsahu schůzky. Napsal: „Jménem Führera (...) byl učiněn slavnostní slib o oživení ukrajinského státu. Velké Německo bude spojeno s Velkou Ukrajinou“ [12].

Společná setkání zástupců OUN a Třetí říše se ve 30. letech 20. století konala několikrát. Knowalec také kontaktoval admirála Canarise, nového šéfa Abwehru, který podle profesora Edwarda Prusa sympatizoval s Konovalcem. Canaris věřil, že členové OUN se nejlépe hodí k bojům v týlu etnicky ukrajinské oblasti a zejména po výcviku by se mohli „stát silou při rychlé, ba i efektivní porážce Polska“ během války, zahrnující „rozsáhlou sabotáž nebo dokonce ozbrojené povstání“ a šíření chaosu za polskými vojsky. Již v roce 1937 Knowalec schválil vytvoření první tajné bojové jednotky OUN ve východním Malopolsku s krycím názvem „Wowki“, kterou zamýšlel jako jádro nacionalistické armády [13].

Konovalec se již dříve dostal pod radar Druhé zpravodajské služby Abwehru (vojenské rozvědky), což bylo nejdůležitější vojenské centrum organizující sabotážní operace, zpočátku proti Československu a Polsku, s využitím ukrajinské a německé menšiny.[14] Byl také rekrutován jako agent Abwehru.

Sovětská rozvědka věděla o plánech Německa nasadit proti SSSR nacionalistické ukrajinské jednotky. NKVD zvažovala různé možnosti, jak Konovalce eliminovat. Tímto úkolem byl pověřen Pavel Sudoplatov, který se s Konovalcem ve 30. letech 20. století několikrát setkal. Rozhodnutí o zabití Konovalce učinil osobně Josif Stalin koncem listopadu 1937. Technické oddělení NKVD připravilo bombu ukrytou v bonboniéře, kterou Sudoplatov Konovalcovi předložil během schůzky 23. května 1938 v centru Rotterdamu. Výbuch bomby vedl k Konovalcově smrti [15].

Po likvidaci vůdce OUN vedl nacionalistické hnutí jeho švagr , plukovník Andrej Melnyk . Konovalcova smrt prohloubila vnitřní politické a programové rozpory a vedla k rozkolu uvnitř OUN, který vedl ke vzniku OUN-B (Banderovy frakce) a OUN-M (Melnykovy frakce). Toto rozdělení přetrvávalo zhruba až do vzniku UPA.

Prof. Dr. hab. Jan Ryszard Sielezin

 Polské myšlení, č. 39–40 (27. 9.–4. 10. 2026)

[1] M. Gibiec, „V zákulisí fungování Organizace ukrajinských nacionalistů v exilu ve světle Senykova archivu (1929–1934)“, Vratislav 2025, s. 110.

[2] E. Prus, „Hrdinovia pod znamením tryzubu“, Varšava 1985, s. 35–36.

[3] J. R. Sielezin, "Ukrajinci, Hitlerovi spojenci", "Nasz Dziennik" 21.-22. března 2026, č. 67 (dodatek k "Nasz Dziennik"), s. 4; viz také R. Torzecki, "Ukrajinská otázka v Polsku v letech 1923-1929", Krakov 1989, str. 62.

[4] JR Sielezin, op. cit., str. 4.

[5] E. Prus, op. cit., str. 44, 53-54.

[6] Citováno v: E. Prus, tamtéž, s. 45.

[7] Tamtéž, s. 49.

[8] Tamtéž, s. 57.

[9] A. Podhajecki, „OUN a UPA pod křídly Třetí říše“, Varšava 2018, s. 62.

[10] R. Torzecki, cit. dílo, s. 63.

[11] E. Prus, op. cit., str. 74.

[12] Tamtéž, s. 75.

[13] Tamtéž, s. 98.

[14] A. Dorożdżyński, J. Zaborowski, "Oberländer. Prostřednictvím rozvědky "Ostforschung" a NSDAP vládě Německé spolkové republiky", Poznań-Varšava 1960, str. 50; A. Podhajecký, op. cit., str. 107.

[15] P. Sudoplatov, „Paměti nepříjemného svědka“, Varšava 1999, s. 44–48.

Foto: V srpnu 2026 byly ostatky Konovalece přeneseny na Ukrajinu a uloženy se státními poctami v Národním válečném památníku u Kyjeva.