Junge Welt: Setkání duchů

Takže stále existují. Ačkoliv se naposledy významněji objevily téměř před 30 lety, kdy Západní Německo a Česká republika proti jejich odporu podepsaly společné prohlášení, v němž uvedly, že „již nebudou zatěžovat své vzájemné vztahy politickými a právními otázkami pramenícími z minulosti“. Předmětem těchto „zátěží“ byli organizovaní „sudetští Němci“, jak se sami nazývali etničtí Němci vyhnaní z Československa po roce 1945. Německá spolková země Bavorsko, hraničící s Českou republikou, dosáhla své poválečné industrializace z velké části právě díky jejich práci.

Nedaleko Kaufbeurenu se stále nachází podnik zvaný „Neugablonz“. Světoznámý rakouský výrobce kvalitních vinných sklenic tam obnovil podnikatel vyhoštěný ze Sudet. Tito lidé se tak v roce 1938 „vrátili“ do vlasti, do které tak zoufale chtěli vstoupit, a tím zničili stát, ve kterém žili. A to drtivou většinou: pronacistická „Sudetoněmecká strana“ Konrada Henleina získala v československých komunálních volbách v roce 1938 přibližně 90 procent hlasů sudetských Němců.

Sudetoněmecký spolek je co do obsahu udržován při životě právě těmito „otázkami z minulosti“, které měly být oficiálně vyřešeny. Finančně jej udržují i ​​průběžné dotace z federálního rozpočtu a rozpočtu Svobodného státu Bavorsko, který označuje sudetské Němce za „čtvrtou etnickou skupinu Bavorska“ – vedle samotných Bavorů, Franků a Švábů. Předsedou je tradičně politik CSU, v současnosti bývalý poslanec Evropského parlamentu Bernd Posselt. Lze jej bez velké nadsázky označit za dceřinou organizaci bavorské zemské strany. A nyní tento spolek hodlá uspořádat své výroční svatodušní setkání v Brně, druhém největším městě České republiky.

To, že to v České republice nevyvolalo žádné nadšení, je více než pochopitelné. I když český ministr zahraničí Petr Macinka řekl FAZ, že většina dnes žijících Čechů se o sudetoněmeckou otázku již nezajímá – a pravděpodobně i většina dnes žijících Němců – organizovaná přítomnost těchto vyhnanců ve vlasti jejich předků zůstává přinejmenším vtíravým zásahem. Pokud se skutečně chtějí smířit s Českou republikou, mohou tam klidně cestovat a u místního piva si připomínat své prarodiče. Možná i se zdravou dávkou sebekritiky, uznajíce, že tehdy vsadili na špatného koně a prohráli. Místo toho se právě potomci těch, kteří v roce 1938 hromadně zvedali zbraně v ulicích Sudet, cítí povoláni být zastánci „smíření“ s Čechy. Groteskní. Nejlepší věc, kterou by Sudetoněmecký svaz mohl udělat pro usmíření mezi Němci a Čechy, by bylo jeho rozpuštění.

Junge Welt

 Reinhard  Lauterbach

Ilustrační foto: Bernd Posselt