Krize ve Francii překonána? Marine Le Pen se dohodla s Macronem

Zdá se že se Macron dohodl s Marine Le Pen na jménu co nejvíce pro Národní sdružení  vyhovujícího premiéra. A tak  jméno konzervativního republikána Michela Barniera, realisty a známého vyjednávače o Brexitu, se Národní sdružení stalo rozhodujícím činitelem, kdo vyšachoval coby rozhodující sílu jak vítěznou levici, kterou opanoval svým neracionálním dryáčnictvím vůdce Nezdolné Francie Melanchon, tak i „Macronův“ střed, u kterého si Macron dovedl odpudit i svého bývalého předsedu vlády Attalu, který se proti Macronovi vzbouřil, protože s ním   jednal jako s loutkou a ani ho neinformoval o tom, že chce náhle rozpustit  parlament a vyvolat tím předčasné volby, které -jak dnes víme – Francii zcela rozervaly.

Velice zasvěceně vylíčila protichůdné pohyby na francouzské politické scéně ve svém článku v Politico ze 6. září 2024 Clea Caulcuttová a dala mu až bombastický (ale v podstatě realitu popisující název):

Krajní pravice se po nominaci Michela Barniera stává ve Francii králem.

Přežití budoucí vlády Michela Barniera závisí na dobré vůli Národního sdružení Marine le Penové.

Francouzský prezident Emmanuel Macron konečně jmenoval premiéra, aby prolomil patovou situaci ve Francii.

Tím zajistil krajní pravici velké vítězství.

Přežití budoucí vlády Michela Barniera závisí na dobré vůli Národního sdružení, krajně pravicové strany Marine Le Penové, která v letních předčasných volbách skončila na třetím místě.

Nová lidová fronta, levicová aliance, která získala nejvíce křesel, ale nezískala absolutní většinu, již přísahala, že podpoří návrhy na vyslovení nedůvěry Barnierovi v Národním shromáždění. Barnier proto bude potřebovat tichou podporu krajní pravice, aby zajistil, že jeho vláda nebude okamžitě svržena – promacronovská koalice a konzervativní skupina Republikánská pravice, která pravděpodobně podpoří nového premiéra, mají pouze 213 křesel, což je výrazně méně než 289 potřebných pro většinu.

Autorka popisuje, že lídři Národního sdružení v posledních dnech stanovili podmínky pro podporu: opatření týkající se kupní síly, bezpečnosti a imigrace; zavedení poměrného zastoupení v parlamentu; a "respekt" ke krajně pravicovým zákonodárcům.

Národní sdružení má 142 zákonodárců, nemůžete je ignorovat," řekl v rozhovoru pro Le Monde centristický senátor a Macronův spojenec Hervé Marseille.

Ačkoliv Národní sdružení prohrálo parlamentní volby, které bylo původně tipováno na jeho vítězství, a promarnilo příležitost řídit Francii, nyní se ukázalo jako tvůrce králů země.

Podle autorky byla Le Penová vlivnou postavou ( J.V.: a já bych upřesnil že dokonce rozhodující postavou) při vyjednávání o výběru příštího premiéra, která se konal tento týden..

Macron zavolal Le Penové později odpoledne, podle vládního úředníka, kterému byla stejně jako dalším poskytnuta anonymita, aby mohl diskutovat o citlivé otázce.

Oba diskutovali o kandidatuře zvažovaného Bertranda a také bývalého socialistického francouzského premiéra Bernarda Cazeneuvea, raného favorita, jehož vyhlídky vyšuměly v pondělí pozdě večer.

Není jasné, co bylo řečeno mezi Le Penovou a Macronem, ale ona a Bertrand mají zlou krev.

Národní sdružení pohrozilo, že "okamžitě odmítne" Bertrandovu vládu bez ohledu na jeho politiku, což byla vyhlídka, kterou si Macron nemohl dovolit. Levice by pravděpodobně podpořila snahy krajní pravice torpédovat Bertranda, a tím zhroutit jeho vládu dříve, než by se mohla odlepit od země.

A tak ve čtvrtek byl Bertrand pryč a Barnier byl jako možný kandidát na tahu.

Otázkou nyní je, zda Barnier, který bude muset také dělat kompromisy se svými středopravicovými a centristickými podporovateli, dokáže uspokojit krajní pravici, která se staví proti mnoha rozpočtovým škrtům, které budou pravděpodobně navrženy k vyřešení zoufalých problémů Francie s dluhem.

"Zdá se ale, že Barnier splňuje alespoň jedno z kritérií, které jsme požadovali, a to mít někoho, kdo bude respektovat různé politické síly a bude schopen mluvit s Národním sdružením," řekla Le Penová. "To bude užitečné, protože k vyřešení rozpočtové situace budou potřeba kompromisy."

Bruno Jeanbart z OpinionWay řekl, že Národní sdružení  možná nebude chtít urychlit další krizi. "Mají osud vlády ve svých rukou, ale nejsem si jistý, že je v jejich zájmu svrhnout vládu příliš rychle," řekl Jeanbart.

"Mohli by nechat věci běžet až do příštích prezidentských voleb," dodal, vzhledem k tomu, že si uvědomují, že "je těžké řídit zemi, aniž byste vyhráli prezidentské volby" (J.V. A tento názor se zdá být velice realistický)

V Macronově táboře jeho styky s Národním sdružením ovšem vyvolaly v jeho táboře neklid. Poté, co francouzský prezident rozpustil parlament po dominantním výsledku krajní pravice v červnových volbách do Evropského parlamentu, vedl kampaň za to, aby se extrémy v Paříži nedostaly k moci. Nyní jim ovšem absurdně předal Damoklův meč, aby se oháněli nad příští vládou.

Jeden centristický zákonodárce řekl, že čtvrteční vývoj "neodpovídá duchu republikánské fronty", což je odkaz na tradiční pakt mezi mainstreamovými stranami, který má udržet krajní pravici mimo moc. Zákonodárce řekl, že Barnierův osud bude v podstatě "držen Národním sdružením".

Další levicově orientovaný poslanec z Macronovy strany obvinil levici z toho, že nedokázala "myslet strategicky. Po počátečním vnitřním hašteření navrhla Nová lidová fronta na post premiérky svou vlastní kandidátku, sedmatřicetiletou státní úřednici Lucii Castetsovou, a trvala na tom, že její první místo jí dává právo volby.

Macron rychle sestřelil kandidaturu Castetsové ve jménu institucionální stability a předpověděl, že nepřežije hlasování o nedůvěře v roztříštěném Národním shromáždění.

Ale Marine Tondelierová, vůdkyně Zelených, řekla, že Macron "hledal postavu, která by byla více a více vpravo", aby uspokojil Národní sdružení a zajistil, že nebude shazovat  příští vládu.

"Neustále se podbízel krajní pravici," řekla.

Závěry předchozího článku potvrzuje samostatný vstup portálu Bloomberg s jeho článkem z téhož data

Nový francouzský premiér počítá s podporou strany Le Penové - Bloomberg

Jmenování středopravicového Michela Barniera novým francouzským premiérem se stává stále paradoxnějším, pokud jde o výsledky parlamentních voleb.

Připomeňme, že v nich zvítězila levicová Nová lidová fronta, která šla k volbám pod heslem "nedovolíme, aby se krajně pravicová strana Le Penové dostala k moci". Před druhým kolem navíc strana prezidenta Emmanuela Macrona uzavřela s Frontou dohodu o rozdělení kandidátů, aby snížila výsledek Le Penové. To se podařilo – její strana, ačkoli vedla v žebříčku, se po druhém kole propadla na třetí místo.

A bylo logické, že nový premiér bude z Lidové fronty, která volby vyhrála. Macron však v duchu své (J.V. machiavelistické) politiky předvedl fintu – "opustil" Frontu a odmítl jmenovat kandidáta levice premiérem. A místo toho udělal předsedou vlády zástupce středopravé Republikánské strany Michela Barniera, který se ve volbách umístil na posledním místě.

Nejzajímavější však je, že Barnier se nyní hodlá spolehnout na podporu parlamentu...

Michel Barnier ve svém projevu po svém jmenování "slíbil, že se zaměří na otázky důležité pro krajní pravici, jako je bezpečnost a snížení migrace, na znamení respektu k hlavním prioritám Národního sdružení Marine Le Penové, i když ji nejmenoval," uvádí se v článku.

Řekl, že by to vyžadovalo respekt ke všem politickým silám: "A myslím tím: všechny politické síly, které jsou zde od dnešního večera zastoupeny."

Podle publikace se právě pozice strany Le Penové stala "určujícím faktorem" při jeho jmenování, protože po nedávných volbách "má bezprecedentní moc" a odmítla další kandidáty.

Podle zdrojů se Barnier a Le Penová setkají v blízké budoucnosti nebo tak již učinili.

"Požadujeme, aby nový premiér respektoval 11 milionů Francouzů, kteří hlasovali pro Národní sdružení, aby respektoval jejich myšlenky. Budeme pozorně sledovat jeho politiku a zajistíme, aby aspirace našich voličů, kteří představují třetinu Francouzů, byly vyslyšeny a respektovány," řekla Le Penová.

Díky podpoře Le Penové se Barnier může vyhnout hlasování o nedůvěře, pokud se ho pokusí iniciovat Nová lidová fronta, kterou v podstatě zčásti vytvořil sám Macron.

Navzdory těmto "trikům" však Macron stále stává "chromou kachnou" (J.V. a já bych upřesnil, že své postavení chromé kachny jen zdůraznil). Již ztratil většinu v parlamentu a nyní je nucen vyvažovat, uchylovat se ke službám radikálních  stran politického spektra - ve volbách ke spolupráci s "levičáky" z Fronty, při sestavování vlády - se stranou Le Penové.

Bloomberg uzavírá, že Macron již nemůže prosazovat žádnou vlastní linii, zejména v tak citlivých otázkách, jako je vyslání vojáků na Ukrajinu.

A jsem přesvědčen, že tento fakt čtenáři portálu Vaše věc jistě ocení.