Od domácí skepse k euroskepsi

Jak je patrné z výzkumné zprávy interpretující názory dospělých obyvatel, je důvěra v EU a její instituce aktuálně nejnižší za sledované období od roku 2003. Unii nyní rozhodně důvěřuje jen 6% a 34% důvěřuje spíše, celkem tedy důvěru k EU chová 40% lidi. Ještě před nástupem vlády v roce 2010 však důvěra v EU ve společnosti převažovala (55%). Zjevný pokles zaznamenala důvěra v Evropský parlament, nyní mu věří jen tři z deseti Čechů, v roce 2009 to bylo 44% a před nástupem vlády 39%. Kredit v očích veřejnosti ztrácí také Evropská komise, nyní má důvěru 28% obyvatel a za dva roky se snížila o deset procentních bodů. Evropskému prezidentovi a ministryni zahraničí EU věří jen přibližně pětina lidí.

Tak jako u nedůvěry v národní vládu a parlament je nedůvěra v EU a její instituce častěji zastoupena u obyvatel s nižší životní úrovní a s příklonem k levicovému pojetí politiky.

V české společnosti dnes rovněž převažuje negativní vnímání budoucnosti EU. Podle 52% dotázaných projekt sjednocené Evropy budoucnost nemá, 13% toto nedokáže posoudit a jen o něco více než třetina obyvatel (35%) vnímá evropskou budoucnost optimisticky. Výzkum rovněž přináší zjištění, že u české veřejnosti nemá valné zastání ani další pokračování integrace. Pro posilování integračních procesů se vyslovuje necelá pětina (19%), podle 40% by integrace měla zůstat na stávající úrovni a čtvrtina (23%) je za její oslabení. Významná část lidí (18%) se k tomuto nedokáže vyjádřit. Podobné je rozdělení názorů v otázce posilování zapojení ČR v rámci EU do budoucna. Pro integraci a větší angažovanost ČR v EU jsou častěji mladí lidé, lidé s vyšší životní úrovní a pravicově orientovaní. Obyvatelé s nižším životním standardem, spíše levicově orientovaní jsou zase častěji skeptičtí a to jak v případě jejich hodnocení domácí, tak i evropské politiky a institucí.

Je otázkou, do jaké míry je pokles pozitivního vnímání EU u občanů způsoben její aktuální politikou (jako například postoje a kroky EU v případě hospodářské krize, oddlužování Řecka, integrace dalších zemí apod.) a do jaké míry se na tomto negativním trendu podepisuje obecná skepse a rozčarování z politických autorit a institucí, kterou si při hodnocení přenáší z vnitropolitického dění.