Ostrůvek deviantů

Marně jsme chodili dvacet let po poušti. Na začátku byla úvaha moudrých mužů, že jsme v podobné situaci jako Židé po odchodu z otroctví, kterým se však nadále honily hlavou teplé mísy egyptské. Je prostě třeba nejprve dvě generace odepsat, až nás spasí ti nejmladší, kteří už nebudou mít žádné zkušenosti s komunismem. Dnes by se to dalo označit za teorii – počkáme, až na to skočí Kočí.

Také už víme, proč byla na totalitě tou nejošklivější věcí špehýrka, kterou na nás hledělo bdělé oko. Moc toho nevidělo a muselo si vymýšlet. Dnes, kdy máme svobodu a každý může natáčet každého, víme všichni všechno. Můžeme si také vymýšlet, ale to už je bonus. Ve finále se vytáhne základní verze s nahrávkou a všichni vědí, jak to bylo. Nebo nebylo? Jen by to bylo, kdyby blouznivci našich hor dokázali zabít své sny tím, že je uskuteční? Možná by na to mohla ABL nasadit detektor lži.

Co se tu vlastně stalo? Těžko říci, čerstvé zprávy všechno přebijí. Hrobové se otvírají, nastal čas strašit. Na veverky pozorně hledí mrtvý Maďar, který před 15 lety potopil ODS, když se ukázalo, že ji nemohl sponzorovat z věčných lovišť, protože je zakázáno brát sebou peníze do hrobu. Teď jsou nasvíceny nejen tajné pikle, ale dokonce i tajné zdroje Věcí veřejných, které poslanec Babák neuměl protlačit do účetnictví a nabízí místo toho falešné podpisy a děravou paměť. Kolik že jsem jim toho dal? Čtyřicet milionů? Nebo jen třicet?

Dozvídáme se také, že boj proti korupci se osvědčil. Je to vynikající postřik na konkurenci a mělo by se v něm pokračovat. Korumpovat nemohou všichni, to by se strašně s prodražilo. Sledujeme, jak jednotka za jednotkou útočí na kótu s vnitrem, protože kdo chce vést, musí vědět. Z vnitra je korupce jak na dlani. Nejvtipnější obrat této bitvy je návrh, aby vnitro šlo ven, necháme je stranou (bez vlivu strany), a korupci se bude věnovat jedno celé ministerstvo. Zabijeme tak dvě mouchy jednou ranou, korupci i Radka Johna. Ministerstvo protikorupčního boje by pak mohlo začít tím, že bude problém studovat na praktických příkladech. A kdyby ani tenhle nápad neprošel, zůstaneme u ministerstev, která máme. Proč rušit něco, co funguje?

Funguje, nefunguje. Do slepa míří jeden z nejgeniálnějších plánů lidské historie, že Česko nejlépe využije svého potenciálu, když tu vytvoříme ostrůvek deviantů, kde se smí všechno to, z čeho by jinde normální právní systém dostal katar. Měl dvě fáze. První fáze měl krycí název „deterent“. Kdyby se na chudé Česko po otevření hranic vrhli bohatí cizinci, skoupí to všechno za babku a můžeme se vyrovnávat leda tak s minulostí. Proto bylo třeba cizince vyděsit, ať sem do té divočiny nelezou, a když, tak jen s českým průvodcem. Jejich investice v křiklavě výhodném prostředí po čase přeroste únosnou míru (fáze „nova“), ukradne se, a je klid.

Stejně tak naši praví vůdcové nabízeli Česku průnik do nejvýnosnějších oborů budoucnosti, jako je třeba zpracování odpadů (smetiště Evropy), inovace v držení a výrobě omamných látek, kasíno v každé obci, poker online, zahušťování vzduchu u průmyslových aglomerací (kde nějaké zbyly) a zrušení klimatických změn.

To jsme si ale měli vybrat i jiné sousedy, třeba Kazachstán. Konvenční Němci začínají dávat najevo, že je takovéto podnikatelské prostředí leká. Průzkum Česko-německé obchodní a průmyslové komory (ČNOPK) mezi 73 německými investory v ČR letos ukázal, že Němcům u nás vadí zejména špatná platební morálka, nízká úroveň právní ochrany i neprůhledné zadávání veřejných zakázek. Každý ekonomický analytik vám přitom řekne, jak jsou nevědomí – říkají si podnikatelé a netuší, že nejhorší jsou v Česku vysoké náklady práce! Že jediné, co opravdu potřebují, je snižování sociálního pojistného a daní!!

Ke všemu se začíná zavírat také kohoutek evropských dotací, přestože jsme ujišťování, že jen do doby, než se vše vysvětlí. Jen aby to nebylo obráceně! Až se to vysvětlí, bude po dotacích navždy…

Budoucnost je tedy nejistá. Z jednání dvanácti apoštolů rozpočtové bezradnosti a korupce vycházejí jen nesrozumitelná znamení. Občas se sice někdo vzchopí a zjeví, že vláda by ráda dokončila své dílo. Z toho se však dozvídáme jen to, co by vláda chtěla, kdyby věděla, co chce. Ale co chtějí lidi? Možná by se měla zeptat.