P.C. Roberts: Trump je proklínán za to, že řekl pravdu

Američané si zvolili prezidenta, který prohlásil, že s tímto nebezpečným konfliktem skončí. Takže liberálně progresivní levice se na něj vrhla. A nyní, když po nenávistných protestech v Charlottesvillu zůstala jedna osoba mrtvá – přineslo to zcela absurdní výron vzteku proti prezidentu USA.

Presstituti deníku New York Times obvinili včera z krize Trumpa a označili jej za „izolovaného muže z rasistické krize, kterou sám vyvolal“.

Jistě, Trump je za tu krizi zodpovědný, protože z násilných činů obvinil OBĚ protestující strany. Ale copak právě tohle není to, k čemu v Charlottesville opravdu došlo? Cožpak nebylo násílí přítomné skutečně na obou stranách? Nu a protože takový byl můj osobní dojem z reportáží, pořizovaných z místa činu, ani v nejmenším mě nepřekvapuje, že stejný dojem získal i Trump a desítky mých čtenářů, kteří mě ve stejném smyslu informovali.

Takže Trump je proklínán za to, že řekl pravdu.

Na okamžik si však zkusme představit, že dojem Trumpa z toho, co se v Charlottesville sběhlo, je chybný. To by z Trumpa přirozeně učinilo člověka, provinivšího se tím, že došel k chybnému názoru. Jenže pozor! Oni jej obvinili z podněcování a podpory nacistického násilí.

Jak je možné proměnit omyl či chybu v ďábelský úmysl? A o co tedy New York Times usiluje?

Odpověď je nasnadě: Chtějí ho natlačit do zástupu bílých rasistů. To je to místo, kde jej potřebují mít.

Pro takovéto obvinění nedrží v ruce ovšem žádný důkaz. Jde o lež, která má delegitimizovat jak Trumpa, tak všechny ty, kteří jej za prezidenta volili.

Míra pokrytectví celého tohoto současného tažení je doslova omračující. Po 16 let seděli tito redaktoři deníku New York Times a s nimi pisálci všech amerických presstitutek společně s oběma politickými stranami i s celou liberálně progresivní levicí pokojně s rukama za zády, zúčastnili se všech našich zločinů tohoto období proti lidskosti, ale teprve smrt jedné ženy v Charlottesville je probudila ke „spontánnímu“ protestnímu vzepětí.

Té spontánnosti nevěřím ovšem ani vteřinu. Tenhle výlev národního smutku není totiž ničím jiným, než zorganizovaným spiknutím, které má jediný cíl: ukončit prezidentství Donalda Trumpa. Takže teď doma - tady u nás ve Spojených státech - prožíváme to, co si prožili Ukrajinci, když u nich Obamův režim spunktoval spiknutí proti jimi demokraticky zvolené vládě.

Ještě jedno poučení však nám současná krize poskytuje. Totiž to, že jsme národem ostře rozdvojeným. A chce tento rozdvojený národ – myslím tím obě jeho strany – žít v neustálém konfliktu s Ruskem, Čínou a Iránem?

A kromě toho: jsou-li Spojené státy institucionalizací nadřazenosti bílých nad barevnými, jak liberálně progresivní levice neustále tvrdí, jak současně mohou být i „národem výjimečným a nepostradatelným“, který má z tohoto titulu právo zbombardovat národy ostatní až do doby kamenné?

Vybral a přeložil Lubomír Man