P.C. Roberts: Washington plivl Kremlu do tváře
Náměstek ruského ministra zahraničí Rjabkov konečně a po zbytečně dlouhém váhání objasnil, že paktu NATO nebude povoleno expandovat dále na východ. Avšak přesně tak, jak jsem předvídal, Washington toto varování nevyslyšel.
Viz: https://www.paulcraigroberts.org/2021/12/16/cuban-missile-crisis-redux/
Stoltenberg, loutka mocných a proto neodpovědna za své činy, sdělila přední vojenské mocnosti, aby šla do háje. Vzdor námitkám Kremlu, aby se Ukrajina stala členem NATO, Stoltenberg prohlásil: „Zda se Ukrajina připojí k paktu NATO je věcí členských zemí paktu NATO a jeho vedení, a Moskva do této věci nemá co mluvit“.
Bude teď Moskva předstírat, že toto sprosté obytí neslyšela?
Stoltenberg jí to zřejmě nedovolí. Přidal totiž ještě tato vychloubačná slova: „Země NATO už teď provádějí výcvik ukrajinských jednotek a radí jim. Vedou s nimi společná cvičení a poskytují jim vojenské dodávky i vojenskou technologii“.
Takže vše je jak Biden a jeho ministr zahraničí řekli: „Ruské červené čáry nás nezajímají.
Výjimečné Spojené státy mají své červené čáry a ne tyhle bezvýznamné ruské čmárance“.
Co teď tedy Kreml udělá? Vyskočí Lavrov z křesla a „opraví“ Rjabkova slova v tom smyslu, že Kreml přece může i nadále ignorovat realitu, jak to až dodneška činil? A co může vůbec dělat? Poté, co veden svoji proamerickou intelektuální třídou, svými prozápadními atlantistními integracionisty a svými CIA financovanými ruskými protestanty vložil svoji důvěru do západní demokracie, do jejího zdravého úsudku a do dialogu s ní, ocitl se nyní ve slepé uličce. Co učiní, aby se z ní dostal ven?
Svět překvapilo, když Rusové rázně zakročili v Sýrii a zabránili tak Američany naplánovanému svržení syrské vlády. Západ byl tehdy omráčen a byl to tehdy přesně ten čas, kdy Kreml mohl prosadit to své i v jiných otázkách, ale chyběla tam vize. Kreml se prostě obával, že na Západě by o něm někdo mohl nepěkně mluvit.
Vše, čeho tedy Kreml dosáhl, bylo, že prokázal svoji naivní víru ve vyhlašované hodnoty Západu, ve které Západ ovšem zcela jistě nevěří.
Tvrdím od počátku, že ruská zahraniční politika je chybná a že vede k nukleární válce. Nalézáme se v bodě, kdy se Rusko buď podvolí, nebo tím nejpřesvědčivějším způsobem dá najevo, že je rozhodnuto svoji nadřazenou sílu prokázat.
Cosi se stalo s lidskou inteligencí všude ve světě. Nad realitou převážil humbuk a nedůležité otázky se staly otázkami důležitými. Pravdě se fandí méně než iluzi a klamu. Za každou cenu se vyhněte realitě. Předstírejte a předstírejte.
Ti nejtotálnější hlupáci, kteří dnes tvoří vlády světa, nevidí, co přichází.
Překlad:Lubomír Man
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 1676x přečteno
Komentáře
Tentoraz s pánom Robertsom súhlasím. Áno, ruská zahraničná politika sa dopustila takého množstva strategických chýb, že dnes jej nič iné neostáva, len sa vojensky brániť :
1/ V dobách Jeľcina bolo ruské hospodárstvo a armáda v rozklade, nemoderné a bezbranné. Preto pochopiteľne nemalo silu sa premysleným a dlhodobým plánom Západu brániť. Túto slabosť Ruska sa dá pochopiť a ospravedlniť.
2/ Putin potreboval čas na konsolidáciu štátu a modernizáciu armády, vrátané zbraní. Trvalo mu to 10 - 15 rokov. Ani v tomto období sa zahraničná politika nemohla plnohodnotne útokom Západu brániť. Aj toto sa dá pochopiť a ospravedlniť.
3/ Ruskí politici sa už od čias Gorbačova a perestrojky usilovali mierovou cestou pripojiť k zvyšku Európy, pretože im je jasné, že Rusko má spoločné hranice s Európu, leží v Európe a že Rusi patria do rodiny Európskych národov.
4/ Boli sme svedkami až krajne mierumilovného postoja Ruska ku všetkým útokom na RF. Boli sme svedkami mnohých hlasovaní v Bezpečnostnej rade OSN, v ktorých RF súhlasila s mnohými rezolúciami, ktoré vyhovovali USA. Boli sme svedkami absolútneho nezasahovania Ruska do politiky Pobaltských štátov, Poľska... Boli sme svedkami pokojného rozpadu Waršavskej zmluvy a RVHP. Boli sme svedkami nezasahovania Ruska do osamostatňovania sa satelitov ZSSR, napriek vstupu týchto štátov do NATO.
5/ Boli sme svedkami stavby AEGIS v Rumunsku, príchodu jednotiek NATO do Pobaltia, Poľska... vrátane vyzbrojovania spojencov. Rusko iba slovne protestovalo.
K uvedeným faktom je možné pripojiť desiatky ďalších faktov, ktorým sa Rusko chabo bránilo. Čo je však horšie, je to, že za ten dlhý čas a desiatky rokov, sa rusofóbia rozšírila ako rakovina v celom priestore Európy. Dnes nemá Rusko len jedného nepriateľa, ale desiatky štátov s obyvateľstvom.
Na druhej strane, Rusko má len 145 miliónov obyvateľov, kým proti nemu stojí 1 miliarda členov NATO. Táto 1 miliarda posledných 76 rokov žila v mieri, úspešne sa rozvíjala, bohatla z kolónií a na úkor rozvojových krajín. Kým Rusko, ako súčasť ZSSR podporovalo rozvojové krajiny na vlastný úkor - napríklad Kubu, mnohé africké štáty, Pobaltie, Poľsko, Slovensko, Venezuelu, Rumunsko, Grécko....
Nesmieme zabúdať ani na korene oboch táborov : ZSSR vznikli na pôde zaostalého feudalizmu, kým USA, Anglosaský svet a Stará Západná Európy ( Holandsko, Belgicko, Francúzsko...) bol už vyspelý kapitalistický tábor. Okrem toho, USA zbohatli na I. a II. svetovej vojne - pričom na ich území sa nebojovalo. Tieto obrovské historické podmienky existencie dnešných nepriateľov nemožno z hry a hodnotenia situácie vynechať, či nebrať v úvahu.
V neposlednej rade je to aj americký dolár, ktorý stojí ako Damoklov meč - nielen nad Ruskom.
Takže, má pán Roberts pravdu, keď vyčíta RF slabosť a chyby, ktoré budú zrejme rakvou pre Rusko. Avšak jeho výčitky pramenia z dlhoročnej úprimnej nádeji v Rusko, ako v jediný štát, ktorý je a bol, schopný ako - tak Spojené štáty krotiť v ich megalomanskej politike. Aj on už pochopil, že správny moment Rusko prepáslo - a dnes je jedno, či z vlastnej slabosti, alebo kvôli svojej naivite a viere v " hodnoty " Západu. Dnes ide Rusku o život. Ak bude nútené sa brániť, pôjde o život aj nám.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.