Připomněli si popravu Milady Horákové

V předvečer 63. výročí, co byla v Československu popravena první žena z politických důvodů, se u pomníku  dr. Milady Horákové včera sešli členové politické strany LEV 21 – Národní socialisté. Její dnešní členové patřili k těm, kdo se před pěti roky zasloužili o jeho instalaci na Náměstí hrdinů, nedaleko místa, kde byla 27. června 1951 tato demokratická politička, ale také první žena, která dosáhla na Univerzitě Karlově doktorátu práv, popravena.

Význam dr. Horákové připomněl předseda pražské organizace LEV 21 – NS Jiří Pondělíček. Připomněl zejména její zásluhy o sociální politiku v hlavní městě I. Československé republiky, kterou měla na pražském magistrátě v kompetenci. Připomněl i její zásluhy v odboji, kde se v rámci Petičního výboru Věrni zůstaneme účastnila především prací na návrhu ústavu a právního řádu socializující demokracie, jak nazýval budoucí režim osvobozeného státu její velký vzor, prezident dr. Edvard Beneš.

Mezi účastníky byl i dr. Bohdan Babinec, který tehdy patřil k iniciátorům stavby tohoto pomníku. Na jeho podstavci najdeme jména všech, kdo byli popraveni za komunistického režimu, mezi nimi i ti, kterým kat ukončil život v týž den jako Miladě Horákové. Ta byla postavena vyšetřovateli a jejich sovětskými poradci do čela skupiny politiků, kteří se scházeli, aby si vyměňovali názor na další vývoj ČSR v poválečné Evropě. K národním socialistům, jako byli významný pražský politik dr. Nestával nebo ekonom (ale i doslova renesanční básník a prozaik) dr. Hejda, přidružili komunisté představitele dalších politických stran, jako byl například profesor ústavního práva, sociální demokrat Zdeněk Peška, se kterým Milada Horákova spolupracovala konkrétně v PVVZ. Seznam popravených pak připomíná například i někdejšího šéfredaktora Rudého práva Záviše Kalandru, který byl zbaven této funkce z popudu stalinistického vedení, když se při návštěvě Moskvy v době, kdy ve světě končila velká hospodářská krize, nezdržel kritiky na carský přepych funkcionářů, kteří si usurpovali monopol na ten nejpravější socialismus.

Z Pondělíčkova projevu vyznělo, že politická činnost Milady Horákové se značně lišila od obrazu, který se snaží českým občanům oktrojovat většina mainstreamové žurnalistiky. A to se ani nemusel zmiňovat o tom, co si mnozí z přítomných připomínali, když přešli vloni na protest proti tzv. restituci církevního majetku před radnici, která je dnes protikladem toho, co v ní vytvářela právě dr. Horáková. Tehdy mnozí např. vzpomínali na její účast při kácení mariánského sloupu proti staroměstské radnici; ta, osmělena přídělem majetku římskokatolické církvi a těm náboženským společnostem, kterým z něho utrousila pro forma některé zbytky, už anoncovala záměr sloup znovu postavit. V prvním roce čs. samostatnosti tehdejší studentka Milada Králová, hluboce věřící evangelička, vyjádřila v den výročí výročí bělohorského úvodu k likvidaci tehdá nejtolerantnějšího režimu Evropy svůj názor jasně

(bek)