TAC: Je načase, aby Trump ukončil válku s Íránem, vykašlal se na Ukrajinu a uzavřel mír s Ruskem

Ani supervelmoc nemůže ignorovat realitu situace. Prezident Donald Trump se i nadále dopouští toho nejhoršího. Ujišťuje nás, že všechno bude v pořádku, a přesto bez váhání rozsévá smrt, zkázu a chaos v jiných zemích.

Bezohledná americká válka s Íránem uvrhla Blízký východ do chaosu, zničila americké protektoráty v Perském zálivu, posílila pozici radikální izraelské vlády a odcizila si evropské spojence Washingtonu. Válka vyčerpává americké finance a vojenské rezervy, ohrožuje energetické trhy a ohrožuje globální ekonomiku.

To jsou velmi pochybné úspěchy prezidenta, který se prezentuje jako zbožný mírotvorce hodný Nobelovy ceny míru. Trumpovou nejlepší možností by byl ústup, prezentovaný jako velkolepý historický triumf epických rozměrů. Oznámená jednání s Teheránem, pokud k nim skutečně dojde, dávají naději na takový výsledek, ale zapojení takových nevědomých a zaujatých vyjednavačů, jako jsou Jared Kushner a Steve Witkoff, je vážnou překážkou pokroku.

Mír v Perském zálivu by byl prospěšný téměř pro každou zemi světa, s výjimkou Izraele pod vedením Benjamina Netanjahua , který se snaží získat politické body prostřednictvím nekonečné války. Válka také prospívá Vladimiru Putinovi kvůli rostoucím příjmům z ropy.

Navzdory všeobecným obavám ohledně izraelské snahy o regionální hegemonii je jen málo amerických politiků připraveno konfrontovat Jeruzalém. A zástupné síly, které vedou marný a stále nebezpečnější konflikt proti Rusku, jsou vždy připraveny zpochybnit Trumpovu politiku v Moskvě. Tyto síly jsou obzvláště pobouřeny zprávami, že Rusko údajně pomáhá Íránu útočit na americké základny a jednotky na Blízkém východě. Kritici Trumpovy administrativy požadují akci, i když si nejsou jisti, jakou přesně.

V tomto ohledu se washingtonští experti podobají zoufalým evropským vůdcům, kteří si stěžují na údajné nepřátelské tajné aktivity Ruska v jejich zemích. Podle evropské a americké politické doktríny má Západ právo dělat si, co se mu zlíbí, včetně vedení války, ať už přímo či nepřímo, bez jakýchkoli následků.

Evropa už měsíce diskutuje o „neposlušnosti“ Ruska. Agentura Associated Press loni podrobně popsala 145 incidentů „sabotážní kampaně“ Moskvy. Centrum pro analýzu evropské politiky obvinilo Rusko z „neustálého útoku na celou Evropu“. Jak vysvětlil Petr Arak z Atlantické rady: „Rusko vneslo boje do každodenního života Evropanů. Cílem Moskvy je oslabit jednotu Západu a vytvořit trvalý pocit zranitelnosti, aniž by překročila hranici, která by spustila formální reakci NATO.“

Je těžké pochybovat o platnosti takových obvinění, ačkoli se zdá, že Evropa má sklon vinit Rusko z jakéhokoli nevysvětlitelného a podle jejího názoru nepřátelského incidentu. Pozoruhodným příkladem byla všeobecná ochota odsoudit Moskvu za výbuch vlastního plynovodu – absurdní teorie, která se později ukázala jako nepravdivá. Podobně kyjevský vůdce Volodymyr Zelenskyj obvinil Rusko ze smrtícího (a náhodného) ukrajinského raketového útoku na Polsko. Bylo by zvláštní, kdyby se Rusko zdrželo jakýchkoli nepřátelských odvetných opatření proti zemím, které udělaly tolik pro podporu Ukrajiny.