Ladislav Žák: Asi pracují…

Kasina, bordely, vietnamské tržnice, pár hospod a všude prostitutky, to je neměnný obraz České republiky před nebo za Dolním Dvořištěm, podle toho, odkud kam jedete. A zanedbaná silnice „trojka“, na které se kromě přibývajících pomníčků neděje vůbec nic. Sem tam přibude záplata, aby si nějaká šlapka nezlomila nohu nebo, nedejbože, kramflek.

Bylo to jistě jen náhodou, že nás na letošní první cestě tímto směrem čekal krásný několika tunelový obchvat Freistadtu, a to zrovna v době, kdy se v Praze schylovalo k prostému sdělení primátorky, zvané lidově „Krnda“, že pražský tunel Blanka musel projektovat nějaký debil, když je teď tolik údivu, že je v něm vlhko a otevření se odkládá po kolikáté už na neurčito. Blanka opět nebude otevřena, dálnice D1 zase nebude opravena, mosty na D47 nebudou funkční a vozovka podsypaná struskou, jak by smet, D8 zůstává zasypána, soutěž na mýto se opět zpozdila, evropské dotace zase nebudou čerpány, katastrální úřad asi za miliardu pochybil a cosi se stavět zase nebude, dálnice z Brna kolem Mikulova do Vídně se odkládá a přehodnocuje, zmíněná D3 za Táborem padá a mosty se kroutí a o zbytek se vedou líté spory, kdo, kde, co a kolik ukradne. Nedávno jsem jel do Pardubic a motanici na konci D11 bych nepřál nikomu, kdo nemá ryze český instinkt, jak pochopit, že cokoliv, co staví stát, tu není pro občana, ale pro kapsy státních úředníků a politiků. Železniční koridor, který se staví po svých nejdražších částech, především mostech, roztříštěně po celé republice, neskýtá naději, že bude kdy dokončen, protože až dojde na ty méně lukrativní části, tak už nebude z čeho krást, takže nebude důvod něco dodělávat a rozdělá se něco nového, více drahého.

Vůbec nepodezřívám rakouské stavebnictví nebo společnost jako celek vůbec z nějaké fanatické poctivosti. Nicméně je skutečností, že věci se tu mění, stavby se dokončují a pokud se něco porouchá, tak se to s velkým úsilím rychle opravuje a napravuje. Možná je to tím, že tento způsob veřejných investic nevzbuzuje tolik všetečných otázek jako ten náš. Ten náš už je ve fázi, kdy se nestydí vůbec, takže mu takové nuance vůbec nedocházejí. Klidně nám řekne, že si máme za své peníze počkat, protože tomu, co se děje nerozumíme. Veškeré snahy o nějakou systémovou nápravu, například ve vytvoření českého Asfinagu, byly zničeny v zárodku, protože hrozilo, že vyschnou toky peněz do soukromých a partajních kapes. U nás se poctivost prezentuje tak, že větší zloději občas nějakého menšího zloděje vydají spravedlnosti a může se v klidu loupit dál. Nikdo neřeší to, co bude nebo to, co je. Tyto obvyklé starosti veřejného sektoru jsou komplexně nahrazeny výhradně řešením toho, co bylo. Neumíme-li snad čerpat dotace, dáme trestní oznámení na bývalého ministra. Obětní beránci přitahují mediální pozornost, a běží, hlasitě bečíc, naloženi vinou do pouště, kde se ztratí a jsou i s ukradenými penězi zapomenuti. Je to starý rituál, ale nepostaví nám ani tu hnusnou, vysmívanou králíkárnu.

Možná je to tím, že v Rakousku není zvykem odcházet od rozdělané práce. Prostě práci dokončí a dílo pak používají. Rakousko se prostě mění před očima. Rád bych uvedl, že má kritika se týká infrastrukturních staveb, protože si nemyslím, že by naši lidé nebyli schopni něco vymyslet, postavit a zlepšit a zpříjemnit se tak život. Bohužel u nás platí, že čím méně se do takové aktivity plete veřejný sektor, ovládaný deprivanty a zloději, tím jsou výsledky lepší. Že není vše ztraceno, ukazují výsledky na úrovni obcí. Tam, kde se nekrade, tam je obec jako ze žurnálu a lidé tam rádi žijí a přiloží ruku k dílu. Jinde jde o obraz zmaru. Pravda je taková, že náš stát navíc číhá na sebemenší pochybení obcí a všude tam, kde se něco podaří, slídí jako ohař, zda by se nedalo již hotové dílo zmařit, starostu zavřít, vrátit dotaci a tučnou pokutu k tomu. Bohužel, krajské a centrální projekty trpí velmi tím, že jsou nutným zdrojem černých příjmů, neustále se mění, aby se daly podojit více. Ty, které jsou poctivé, prostě neprojdou. Stát nepočítá, jak dobrým místem je k žití, nepočítá žádné hodnoty, stát počítá jen peníze. Základním problémem poslední doby je absence dohody na rozdělení budoucího lupu. Protože dohoda není, tak se raději nedělá nic, jen se rekriminuje minulost. Pomalu, ale jistě nám naše slavná, svobodná a demokratická republika padá na hlavu. Ještě nám chybí, aby nějaký vlastenecký velkozloděj se zahraničním kapitálem a know-how v zádech přišel se svěžím nápadem, že máme stavět pevnosti proti Rusku, tak jako kdysi přišli Francouzi s „takovou českou malou“ Maginotovou linií proti Německu a „malou velkou domů“ z veřejných peněz k tomu. Ukradeno bylo tolik, že kdyby nepřišel Hitler, tak by přišel státní bankrot.

Rakousko se mění před očima. Každý rok něco dokončí, něco nového začne. Nejen silnice, ale i veřejné stavby pro kulturu, osvětu a vzdělávání. Kdyby naši předkové viděli, jak ostudně probíhá rekonstrukce Národního muzea, tak by namísto něho postavili památník Franze Josefa I. Brzo to bude padesát let, co jsem ho navštívil poprvé. Více než čtvrtstoletí jezdím do Rakouska pravidelně a více než patnáct let jsem s rodinou pravidelným hostem v Ramsau na Dachsteinu. Mám tedy něco, co je sice ošidné, ale za čím si mohu stát. Dostatečnou životní zkušenost, kterou mi žádný přitroublý český politik nebo jím placený odborník nemůže vyvrátit, i kdyby měli drzosti sebevíc. Třeba, kdyby mi chtěl tvrdit, že nám zemi rozvrátil komunismus nebo že nelze počítat s vlhkostí v tunelu u Vltavy nebo, že se najednou ztratil posudek na Opencard.

Říkám to nerad, ale výkonnost českého státu je vedle rakouského naprosto ostudná. Tedy mimo lhaní a opovrhování občany a pravidly slušného chování. V tom jsou naši potentáti mezinárodními přeborníky. Možná Rakousko funguje, protože Rakušané a Rakušanky ve státních službách skutečně pracují a mnozí to dokonce pokládají za čest a nikoliv jen za zdroj tučných vedlejších příjmů, jak je tomu u nás… Občané si naopak jejich práce alespoň trochu váží, když kolem sebe vidí věci, které byly postaveny za jejich peníze jim ku prospěchu a jednoduššímu životu.

Na konec se vrátím k těm tunelům. Může nám vůbec někdo garantovat, že Blanka bude někdy sloužit svému účelu…?!? Není to jen materiálově rozkradený a ošizený potěmkinský tunel, ve kterém nebude možno pěstovat ani žampiony…?!? Jestliže je údajná havárie z roku 2013 důvodem pro náhlý odklad otevření na neurčito měsíc před plánovaným otevřením v roce 2015, jsou takové otázky zcela na místě.

Jsou to naše peníze… Tedy byly… A vsadím se, že jich v té díře jménem Blanka nedohledáme ani půlku. Pokud nám panstvo vůbec dovolí hledat… Vždyť tunel, to je věc, které nemůžeme rozumět. Já vím jedno. Tunel musí mít začátek a konec. A ten Blanka nemá.