Karel Horák: Není bagatelních sporů

Stejně je to v případě dovolání k Nejvyššímu soudu, kam se zase nemůžete obrátit, nedosahuje-li peněžité plnění částky 50 tisíc korun.

I Ústavní soud, který si velmi pečlivě mezi tisíci ústavními stížnostmi vybírá, se odmítá zabývat bagatelními kauzami. Že je Česká republika z Ústavy právním státem založeným na úctě k právům a svobodám člověka a občana, nikoho nezajímá.

Osobně je pro mne zklamáním, že se nedomůžete svých práv ani u Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku. A to je samozřejmě chyba. Fungování tohoto soudu si podle mého názoru žádá zásadnější reformu. Současná procesní pravidla jsou velmi snadno zneužitelná. I tento soud si totiž vybere, čím se bude zabývat. Má-li ovšem být orgánem soudní ochrany lidských práv, navíc v evropském měřítku, měl by se meritorně zabývat všemi podanými stížnostmi. Ona selekce není zrovna výrazem neomezeného přístupu k soudu. Jde tu o lidská práva, co chceme víc?

Lidé, kteří se k ESLP obracejí, nežádají finanční satisfakci, které se jim v případě úspěchu výjimečně a ve zcela nedostatečné výši dostane. Chtějí uspět ve svém sporu, chtějí změnu rozhodnutí, které u soudu napadli.

S tím samozřejmě také souvisí, jak státy do svého vnitrostátního práva vtělí postup po oprávněné stížnosti, přesněji řečeno, jak vnitrostátní právo bude reagovat na prohru České republiky u ESLP. Podle mého názoru je třeba v takovém případě považovat soudní rozhodnutí soudu v České republice za zrušené, respektive by měl ze zákona nastat důvod pro obnovu předchozího soudního řízení.

Až u ESLP se může ocitnout každý z nás. Poslední změna procesních pravidel ESLP, spočívající ve zkrácení lhůty pro podání stížnosti u ESLP ze šesti měsíců na čtyři není rozhodně v zájmu občanů Evropy a je jen dalším důkazem ztěžování přístupu k soudu. Plédujme proto pro reformu ESLP. Udělejme vše, aby občan nebyl u soudů v Evropě považován za obtížný hmyz.