Kdo zastaví Petra Pavla?

Pro ty, kteří Petra Pavla nevolili za prezidenta, to bude těžké. Ale Česko se zjevně stane novým magnetem pro bidenovské euroatlantické militantní kruhy, milovníky války proti Rusku a obdivovatele Ukrajiny.

Zásadním problémem je, že byl zvolen takovou většinou hlasů a zároveň během kampaně bylo najisto postaveno, že bude stoupenec co nejintenzivnější protiruské konfrontace, že každý kdo šel k volbám věděl, do čeho jde a přes 60 % voličů s tím jednoznačně souhlasilo.

A Západ je nadšen. Jen pár příkladů z headlinů:

Politico

Nový český prezident riskuje běsnění Číny voláním tchajwanské prezidentce

DW

Nový český prezident chce obnovit „pravdu, důstojnost, respekt“

BBC

Petr Pavel: Ukrajina si zaslouží vstoupit do NATO, říká nový český lídr

Financial Times

Nově zvolený český prezident říká, že Západ musí akceptovat Čína „není přátelská“

EURACTIV.com

Nový český prezident Pavel ukončí mezinárodní izolaci

CEPA

Petr Pavel Volby vysílají pozitivní signály českým spojencům…

Zkrátka: Bude to pro současný militaristický miláček Západu.

Jak dál?

V České republice samotné není dnes taková politická síla, která by v současné době mohla změnit toto naladění. Snažil se o to Andrej Babiš, který reprezentuje nejsilnější opoziční stranu a víme, jak to dopadlo. Rozdíl téměř 1 miliónu hlasů ve prospěch generála je drtivý, ale je třeba jej realisticky akceptovat a nemalovat si vzdušné zámky o brzké změně a nepřežvykovat prázdnou slámu, kde se sice můžeme odreagovat, ale to je také vše. Češi ve své většině se rozhodli pro válku.

Petr Pavel zcela jistě bude na západní frontě nyní doslova hýčkán. A na summitech NATO bude oslavován. Navíc u něho platí, že nic nehraje. Je celoživotním vojenským jestřábem, vysoce kvalifikovaným vojákem každým coulem, vždy poctivě sloužícím té vojenské alianci, ke které Česko právě náleží. Kdysi Varšavské smlouvě, dnes NATO, kde po vojenské linii dosáhl jako první z bývalého východního bloku vrcholu.

Připomeňme si stále to zásadní: Před rokem 1989 v naší části světa rozhodovala Moskva a Brežněv a později Gorbačov. Zatímco Brežněv sázel na osvědčenou metodu vojenského násilí, Gorbačov se chtěl Západu zalíbit a naopak zcela uvolnil tlak. A tak mohl nastat pád režimu v roce 1989.

Stejné je to ovšem dnes. Jo Biden vsadil vše na kartu totální porážky Ruska, zatímco stále ještě silně převažující republikánský kandidát na prezidenta, slovy generála „typický populista“ Donald Trump jednou za 14 dní zopakuje, že by válka nebyla, kdyby byl prezidentem (s čímž lze zajisté souhlasit, protože on byl odpůrcem nekonečných válek a ve vztahu k Rusku a Putinovi měl zvláštní příchylnost). A navíc ovšem trochu bombasticky tvrdí, že by současnou válku ukončil do 24 hodin, což už zase tak realisticky nezní. Nicméně, vzhledem k tomu, že svého času chtěl ukončit činnost NATO jako přežitku studené války, z hlediska upřímných úmyslů mu lze věřit.

Jinými slovy, zda konflikt mezi Západem a Ruskem bude pokračovat či naopak skončí, záleží takřka na 100% na tom, zda po příštích prezidentských volbách v roce 2024 zůstane u moci strana války či míru.

Zvítězí-li strana míru, náš generál ostrouhá a Česko postupně upustí od militaristické politiky. A vrátí se k pozicím, které byly u zrodu Československa za Masaryka a Beneše. Vyhraje-li strana války, je možné plnou parou pokračovat v válce s Ruskem

Asi tak, přátelé...