Ladislav Žák: Konec ČSA…

V zásadě jde souhrn omylů, které můžeme pozorovat nejen v naší zemi častěji, než je tomu zdrávo. Většinově jsou důsledkem bolševického myšlení, lhostejno, či zleva nebo zprava, domácího nebo importovaného.

Tím prvním omylem je názor, že stačí být loajálním, byť neúspěšným, politikem a podnik to unese a bude sloužit jako teploučké závětří pro kamarády. Každý, kdo umí do pěti napočítat, musel tenkrát vědět, že náklady, které vygenerovalo vedení Jaroslava Tvrdíka, nemůže podnik nikdy unést. Nicméně bylo patrné, že ČSA stály neochvějně na straně aktuální politické moci a vzájemné propojení sice generovalo okamžité profity pro obě strany, ale v delším horizontu daly vzniknout fatálním problémům.

Následovalo období finančních kouzelníků, kteří byli symbolem omylu, že jde hlavně o peníze a nikoliv o to, jestli se létá nebo se obecně tvoří jakékoliv hodnoty k uspokojování potřeb. Už Karel Marx psal o tom, že společnosti občas propadnou horečkám a mániím, v nichž se pokoušejí dělat peníze jen z peněz bez zprostředkování výrobního procesu. John Maynard Keynes zase psal o tom, že když se podnikání stane bublinou ve víru spekulace, je situace vážná. Když si to promítneme do příběhu celé řady nejen obchodních společností před rokem 2008, můžeme pozorovat celou sérii krachů v následné hospodářské krizi. Co je pozoruhodné, že zkušenosti z těchto krachů jsou pro současné myšlení řady manažerů zcela nedostatečné. Rovněž tito finanční kouzelníci jsou propojeni s politickou mocí, protože bez jejího krytí a podpory by jim brzo došlo. Často jsou oni sami mocí, protože straší politiky úpadkem a nastolují tak nový způsob vlády „úpadkokracii.“

Třetím omylem je teze, že situaci je možné zlepšit tím, že podnik lze stabilizovat na nízké úrovni nákladů. Jde o omyl symetrický tomu prvnímu. To v konkurenčním prostředí znamená jedině nekonkurenceschopnost, úpadek, rozprodej a zánik. Možné je přežití někde v pralesní lize, protože i zkušenosti ze sportu nám jasně říkají, že zmenšení subjektu jde ruku v ruce se zhoršením kvality, brání jeho ukotvení a většinou „propadne roštem“ hodně nízko. „Malej, ale šikovnej“ se hodí pohádky, ale ne do mezinárodní letecké přepravy. I tohle je bolševismus, protože aktuálně přece péče o zaměstnance nefrčí a je to relikt komunistické minulosti. Opět tedy stojí ořezávači nákladů na straně ducha doby a aktuální moci.

Čtvrtý omyl je rovněž klasický a spočívá v tom, že pro cizího vlastníka bude znamenat prodávaný podnik více než pro toho, komu patřil doposud. To platí jen tehdy, když je cena vysoká nebo když je rozvoj podniku zdrojem podstatných budoucích výhod a také výnosů. Pro Korean Air byla kupní cena směšným pakatelem a k získání lepšího přístupu na evropský kontinent jim stačí právě jenom značka, firemní muzeum a jedna až dvě české posádky jako důkaz toho, že plní smlouvu. Toto není kritika zahraničního investora, naopak, udělal to dobře a chytře. Nepodezřívám naše politiky nebo úředníky z toho, že by byli tak hloupí, že by nevěděli, jak to dopadne. Naopak, jsem přesvědčen, že to věděli a vědí docela dobře a nezůstali přitom škodní. Tady spočívá přimknutí se k moci a duchu doby v tom, že přece každý ví, že stát je nejhorší hospodář a nejlepší vlastník je z druhého konce světa a nejlépe z jiného kulturního okruhu. Zkrátka a dobře, bolševismus je víra v to, že pravda sídlí na straně síly…

Dnes je situace taková, že stát udělá „bububu“ a výsledkem je „dohoda“, že vedení ČSA bude jednat s odbory, což je mimo jiné jeho zákonná povinnost. Už je známo, že na objem propouštění to nebude mít žádný vliv. Snad prý kdyby se někdo rozhodl jít na poloviční úvazek. Jde o jasný výsměch, protože osobně bych jen nerad lezl do letadla, kde bude za kniplem sedět posádka, která právě přišla z noční šichty někde u bezpečnostní agentury. Nemyslím si, že profese dopravní pilot by se měla dělat na vedlejšák, ale možná jsem jen naivní milec starých časů, který netuší, co vše se dá vymačkat z lidských zdrojů. O lidech už se tu ostatně už dávno nemluví. Nelze obviňovat ani manažery, protože ti mají jasné zadání a své hypotéky. Zlikvidovat společnost v hezkém obleku, se znalostí angličtiny a deseti cizích slov za dobré peníze je prostě fajn kšeft, zvláště když už je v podstatě hotovo.

Tiše doufám, že zaměstnanci ČSA dají jasně najevo, že jsou hranice, za které nelze jít, protože jde nejen o jejich existenci, ale i o životy cestujících. Že nebudou asistovat u té rány z milosti pro ČSA, jako leteckou společnost. Držím jim palce a přeji úspěch. Když si neudrží svá pracovní místa, ať jim zůstane alespoň lidská důstojnost. Už slyším, jak si říkáte, že za to si nic nekoupí. To je pravda, ale s přeraženým hřbetem se nedá ani dojít do kšeftu…