Miroslav Němec: Dějiny naruby, aneb „feudál“ chce zachraňovat republiku?

Proto Schwarzenberg využil pádu Nečasovy vlády, značného oslabení ODS po odchodu naprosto nekompetentního a manipulovatelného Nečase a přešel, zcela nepochybně, podle scénáře faktického vůdce této strany Kalouska, do protiútoku. Vydal totiž takřka „císařské prohlášení“, které můžeme klidně, s ohledem na historii, nazvat „Mým ovečkám“, kde doslova vyzývá k těžkému boji na obranu republiky a upozorňuje na rozštěpenost sociální demokracie, která podle něj není schopna vést naši společnost dál a musí to udělat on se svojí stranou TOP 09. Jak směšné konstatování od člověka, který má své hlavní sídlo v Rakousku, další sídlo v Bavorsku, honosí se švýcarským občanstvím, který nikdy pro naše občany nehnul ani prstem a který se sem vrátil pouze pro obrovský majetek, který dále hromadí i za plného využití dotací z Evropské unie. Schwarzenberg se již od počátku našich demokratických dnů velmi aktivně podílel na celkové devastaci našeho státu, jeho hospodářství, obrany, zahraniční politiky i zahraničního obchodu - s jediným cílem – získat zpět obrovské majetky svého rodu, včetně majetků konfiskovaných na základě dekretu „Lex Schwarzenberg“, na který se restituce nikdy nevztahovaly.

O Schwarzenbergovi je, z již veřejně publikovaných materiálů, včetně jeho životopisné knihy známo, že s tímto cílem podporoval již od roku 1968 český disent, například i tím, že ve svém sídle v bavorském Schenfeldu založil s historikem Vilémem Prečanem tzv. „Československé dokumentační středisko“, kde byly shromažďovány materiály očerňující naši zemi a její tehdejší politický režim, který byl spojen se státy světové socialistické soustavy, propagoval u nás zakázanou samizdatovou literaturu a později i dokumenty Charty 77. Až potud by bylo možno z dnešního demokratického pohledu jeho činnost považovat za přínosnou pro demokracii u nás, ovšem to by ji býval musel pan Schwarzenberg dělat opravdu pro svobodu všeho lidu a pro demokracii, a ne s pouhým svým jediným cílem - získat obrovské majetky jen pro sebe. Protože se na jeho sídle chartisté často scházeli, stal se Schwarzenberg již od roku 1987 neoficiálním Havlovým poradcem a jakmile byl Havel zvolen prezidentem, vybral si za svého kancléře právě Schwarzenberga, který v té době ještě neuměl ani pořádně česky a veřejnost „oblažoval“ svými nesrozumitelnými bláboly, což však činí dodnes, tedy, pokud zrovna uprostřed jednání neusne. Ale to bych mu já osobně i prominul, protože je to již starý muž a měl by si již konečně také odpočinout. A hlavně od politiky.

Právě jako Havlův hradní kancléř získal Schwarzenberg obrovský vliv, zajistil poníženou omluvu sudetským Němcům a neváhal podniknout až neuvěřitelné právní kličky, aby u nás zrestituoval, co bylo možné i nemožné. Zatímco byl již jako dospělý (v roce 1960) adoptován svým strýcem Jindřichem, žijícím v Rakousku, do hlubocko – krumlovské větve Schwarzenbergů, čímž se stal z chudého šlechtice s postavením řadového hajného bez maturity, zámožným pánem, neboť o dvacet let později mohl dědit obrovský majetek v Rakousku. U nás se však ihned po převratu hlásil zpět ke své biologické – „orlické“ větvi, kterou adopcí opustil a to jen proto, že se mu u nás, v jeho tehdejším postavení, nabízely miliardové restituce. Přesto, že na tyto restituce podle našeho právního řádu neměl žádný právní nárok, neváhal se o majetek soudit a nakonec se mu i díky svému vlivu podařilo prosadit, že bylo upřednostněno rakouské právo, což nemá v našich dějinách obdoby, protože na území našeho státu vždy platilo a musí platit i nadále jen právo české. České právo totiž uvádí, že dědická práva po biologických rodičích adopcí zanikají, kdežto rakouské právo je umožňuje a navíc, adopci osoby již dospělé, naše české právo vůbec nezná. Schwarzenberg přesto zdědil podstatnou část majetku konfiskovaného orlické větvi Schwarzenbergů a hodlá získat i majetek zabavený na základě speciálního zákona „Lex Schwarzenberg“, byť se mu to mírně zkomplikovalo rodinným sporem s nevlastní sestrou Elizabeth von Pezold, která byla rovněž adoptována.

V článku „Schwarzenbergovy restituce jsou stejně tajemné, jako ty Havlovy. Podívejte se na jeho majetkové poměry“, autora Adama B. Bartoše, který byl publikován již dne 30. srpna 2011 na euportal.parlamentnilisty.cz v rubrice „Politika“, se mj. uvádí, že vyřízení Schwarzenbergových restitučních nároků se událo současně s jeho a Havlovou abdikací a když se pak Havel stal již pouze českým prezidentem, Schwarzenberg s ním v jeho politické dráze již nepokračoval, protože měl již svůj majetek doma. Autor článku dále uvádí, že za Schwarzenbergovým lobbingem pro Lisabonskou smlouvu stály opět tytéž majetkové zájmy, protože Listina práv EU, která je součástí Lisabonské smlouvy, otevírá možnost pro restituce konfiskovaného majetku a tudíž cestu k více než čtyřicetimiliardovému jmění, které náš stát právě s odkazem na „Lex Schwarzenberg“ (na který se restituce nevztahovaly), stále vlastní.

Člověk, o kterém proněmečtí novináři a někteří další, spíše naivnější, naši občané tvrdí, že díky svému urozenému původu a obrovskému majetku prý nemá zapotřebí v politice krást se mimo jiné i sám přiznal k tomu, že aby vůbec mohl zrestituovat, musel i uplácet. Své manažerské schopnosti pak prokázal již v roce 1992 a v letech dalších. V roce 1997 společně se Zdeňkem Bakalou a francouzskou firmou Pernond-Ricard koupil v privatizaci karlovarskou Becherovku, která mu byla přiklepnuta i přesto, že jejich nabídka byla až druhá nejvyšší. Přesto, že tento podnik měl v roce 1997 zisk 148 milionů korun, za tři roky skončil v minusu 140 milionů a všimli si toho i novináři, kteří tehdy psali, že je Becherovka tunelována státu před očima. Obdobně pod jeho vedením dopadla i Nadace Bohemiae, kde byl Schwarzenberg výkonným ředitelem a která již rok po svém založení (1992) přestala platit daně a skončila v konkurzu s dluhem 3 milionu jen na daních.

Ukázkou kvality jeho práce pro českého občana je i skutečnost, že žádal několikamilionové dotace na opravu svých rybníků od státu i přesto, že je dnes, i díky restitucím, jedním z nejbohatších lidí v celé Evropě, a protože o půl roku zmeškal termín kolaudace, a měl tedy správně tyto veškeré dotace vrátit státu, zažádal si na ministerstvo financí o udělení výjimky a jeho kamarád Miroslav Kalousek, mu to benevolentně prominul, takže žádné dotace vracet nemusel. Přitom je to tentýž Kalousek, který neustále prohlašuje, že se má měřit všem stejným metrem a že výhoda pro jednoho je nevýhodou pro druhého. Asi proto také odebral i těžce vydobyté výhody horníkům za jejich těžkou práci v hlubinných dolech, kteří mají po několika letech této práce totálně zničené zdraví a postupně zlikvidoval i výhody dalších těžce pracujících lidí. Alespoň názorně vidíme, o co těmto pánům z TOP 09 opravdu jde a je jen záhadou, proč jim jejich „sladké“ předvolební řeči ještě vůbec někdo věří?

Aby dosáhl Karel Schwarzenberg na vytoužené místo ministra zahraničních věci, kde by mohl podstatně ovlivňovat naši státní zahraniční politiku ve svůj prospěch, byl již v roce 2004 nominován US-DEU. Jinak byl, ale až do zániku strany, členem ODA. Finančně podporoval rovněž KDU-ČSL, ale když nedosáhl svého, chtěl založit novou stranu „Cesta změny“ z čehož sešlo poté, kdy se stal „osobností“ Strany zelených. Když se pak rozkmotřil i s touto stranou, protože vlastně zradil její program, založil si s Kalouskem, který byl vyobcován z KDU-ČSL, když předtím stačil pošpinit Cyrila Svobodu, novou vlastní stranu TOP 09, kam opět na sladké řečičky nachytali různé odpadlíky a takticky se spojili se starosty, kteří chtěli rovněž do vysoké politiky, neboť do té doby je na centrální úrovni nikdo nebral vážně.

V tisku bylo rovněž dostatečně publikováno napojení Karla Schwarzenberga na soukromou vlivovou nadnárodní elitářskou organizaci „Bilderberg Group“ vedenou jedním z nejbohatších mužů planety Davidem Rockefellerem, která již dlouhodobě usiluje o postupné odejmutí pravomocí vládám národních států a posléze i o jejich zrušení s cílem vytvoření nového světového řádu, kde by vládly nejbohatší světové elity, což je cesta značně nebezpečná pro všechny dosavadní společenské řády, včetně demokracie. Jako poškozování našich národních zájmů je většinou našeho obyvatelstva vnímáno i Schwarzenbergovo poklonkování sudetským Němcům, ale i Francii, Bruselu, Izraeli a USA, jakož i jeho konkrétní výroky o Benešových dekretech, o prezidentu Zemanovi či o našem státu, který se – podle Schwarzenberga - nikdy nemůže stát vyspělou západní demokracií.

Přesto, že jsem se nikdy moc o politiku nezajímal, protože již dříve jsem zjistil, že opravdu platí, že………“politika je svinstvo…………“, dobře si pamatuji, jak všichni spolutvůrci „Charty 77“ svorně tvrdili, že jim jde jen o skutečnou svobodu a o demokracii pro občany a nikoliv o jakékoliv majetky. Ihned po politickém převratu v roce 1989, kdy již měli „Chartisté“ moc ve svých rukou, však otočili a začali naši, do té doby průmyslově bohatou a zemědělsky soběstačnou zemi, tunelovat. Negativních příkladů, které zcela zdiskreditovaly celou „Chartu 77“ i její jistě poctivé tvůrce je dostatek. 0d případu rozsáhlých podvodů spáchaných členkou „Charty 77“ Martou Chadimovou, která dostala „za zásluhy“ lukrativní místo na úřadu české vlády, kde pak padělala nabývací dokumenty na několik budov, včetně Strahovského kláštera o který chtěla připravit Řád Premonstrátů“, a teprve když se její podvodné trestné jednání plně prokázalo a měla být spravedlivě odsouzena, zachránil ji, jako svoji kamarádku, prezident Václav Havel, který ji udělil milost, až po případy dalšího zneužití vysokých státních funkcí, které byly dostatečně publikovány a bylo by nadbytečné je tady opakovat.

Když se podíváme na dosavadní „majetnickou“ činnost Karla Schwarzenberga na území naší republiky a další jeho snahy o prolomení zásadního zákona „Lex Schwarzenberg“ s vidinou dalších restitucí v hodnotě dalších čtyřiceti miliard, zcela jasně vidíme, co tohoto starého, jinak dobrosrdečně vyhlížejícího pána, vlastně vede k těžkému boji na obranu naší republiky. Myslím, že to dokáže objektivně vyhodnotit a spravedlivě posoudit i průměrně inteligentní člověk se základním vzděláním a proto absolutně nechápu některé „proSchwarzenberské postoje“ některých našich vzdělaných lidí, včetně řady umělců, kteří tady byli kdysi velmi oblíbeni, dostávali od minulého režimu stěžejní role, leč dnes si jich již nikdo, právě pro tyto jejich nepochopitelné a zcestné postoje, neváží. Ale možná se jim naskýtá nové angažmá, neboť by je pan bývalý místopředseda vlády a bývalý ministr zahraničí, mohl třeba zaměstnat jako své další lokaje či dokonce šašky k obveselení chudého lidu na svých hradech a zámcích, resp. spíše jen v podzámčí.