Paroubek: „Chci se věnovat rodině“

J.P.: Máš pravdu a je dobré si některé věci říci velmi otevřeně. V srpnu 2013 jsem skončil jako poslanec. Voleb do sněmovny loni na podzim jsem se nezúčastnil. Neměli jsme jako strana dost peněz na volby, nemělo smysl „do toho“ jít. Vyhlídky jsme měli jen na volební propadák.

Kromě toho jsem musel po patnácti letech svého působení v profesionální politice začít znovu budovat svou životní existenci. Živit se sám, plně zajistit rodinu. Mám dceru, která o tomto víkendu oslavila páté narozeniny. Chceme jí se ženou umožnit co nejlepší vzdělání, zejména znalosti cizích jazyků. Tak, aby byla co nejlépe připravená do života. K tomu přistoupilo také to, že naše dcera má atopický ekzém. Na jaře se objevily některé jeho projevy, proto jsme v létě strávili přes deset týdnů u moře. A teď znovu týden u Mrtvého moře. Je prý slušná šance, aby se téhle zdravotní komplikace do konce puberty – tedy za nějakých 8 – 10 let - zbavila.

S.K.: Chceš říct, že se mění priority ve Tvém životě?

J.P.: Nesporně, tou nejvyšší prioritou je teď má rodina, má dcera a její zdraví. V těch příštích deseti letech to nebude jinak. Na začátku léta se mně naši členové z Prahy ptali, zda chci vést kandidátku strany do pražského zastupitelstva. Řekl jsem, že ano, ale pouze za předpokladu, že se měsíc před volbami budeme každý den vždy s několika dobrovolníky pohybovat mezi lidmi na nejfrekventovanějších místech Prahy. Takováto kampaň by nemusela stát 20 – 25 milionů, jako stála pražská kampaň hnutí ANO, ale pár set tisíc. Chtělo to ovšem hodně odpracovat, při zajišťování záborů prostranství na úřadech, při kontaktní kampani mezi lidmi, ale třeba také na sociálních sítích atd…. Nechci nikoho urážet, ale na to nebyli lidé, ani chuť. Tohle je ovšem tak daleko od profesionálního přístupu v politice, jak jsem ji dělal v nedávné minulosti, že jsem se rozhodl nekandidovat. A rozhodl jsem se tehdy v takto pojaté politické činnosti do budoucna ani nepokračovat.

Péče o dceru s mým větším angažmá nežli tomu bylo dosud má smysl. Naprosto amatérská a diletantská politická činnost s minimálním finančním zajištěním žádný smysl nedává.

S.K.: Jestli tomu dobře rozumím, osobní závěr jsi již udělal.

J.P.: Ano, udělal. Odejít z funkce předsedy LEV 21 na začátku léta jsem považoval za nekorektní, neslušné vůči těm našim kandidátům, kteří měli šanci se prosadit do zastupitelstev. Ale teď, zhruba dva roky před nejbližším termínem dalších voleb (kraje a senát), je ta pravá chvíle skončit. V průběhu listopadu ve funkci předsedy strany LEV 21 skončím.

S.K.: Určitě jsou také další důvody pro Tvé rozhodnutí.

J.P.: Podívej, mnohokrát v životě jsem začínal znovu a měl jsem odvahu znovu začít. Dnes je mi šedesát dva let. Mluvil jsem teď o rodině, o dceři. K tomu, abych rodinu zajistil, jsou potřeba peníze. Zabývám se ekonomickým poradenstvím. Slušně vydělávám. Připravuji ještě další dva až tři podnikatelské projekty, které přinesou – pokud vyjdou – dlouhodobé a stabilní příjmy pro mou rodinu. K tomu potřebuji čas, hodně času se jim věnovat a to vše v krátké době.

S.K.: Hovořil jsi v posledním roce o spolupráci s vysokými školami. Budeš v tom pokračovat?

J.P.: Určitě. Jsme již dohodnuti napevno s jednou VŠ na dlouhodobé spolupráci. Přednášky pro studenty, badatelská činnost, odborné konference doma i v zahraničí. Otevřené jsou možnosti spolupráce s dalšími vysokými školami. A během školního roku chci také navázat spolupráci se zahraniční vysokou školou.

S.K.: Budeš mít ještě čas a zájem o spolupráci s naším serverem a na publikační činnost?

J.P.: Určitě. Chci se věnovat analytické činnosti. Ve vnitřní, zahraniční politice a také v ekonomice. Když se podívám na před pár týdny proběhlé komunální a senátní volby, byli jsme na Vaší věci jediní, kdo opravdu profesionálně, tedy detailně, objektivně a kriticky a s využitím bohatého statistického materiálu analyzoval výsledky voleb. Média s mnohem lepšími možnostmi personálními, nemluvě již o financích, toho nebyla schopna anebo k tomu nebyla ochotna. Surfovala jen po povrchu.

Myslím, že vysokou úroveň mají naše komentáře k domácí i světové ekonomice především z pera dr. Z. Fialy.

Chci, aby náš záběr na serveru Vaše věc byl v krátkém čase mnohem pestřejší a širší. Chce to více zajímavých a kvalifikovaných autorů. Na tom budu také pracovat.

Osobně se tedy chci věnovat především politickým a ekonomickým analýzám. Mám také určitý závazek vůči Deníku Referendum „dodávat“ své články a ten také plním.

S.K.: A další veřejné a veřejně-prospěšné aktivity?

J.P.: Počínaje rokem 2001 jsem po dobu své celé politické dráhy až do loňska každý rok (až na rok 2007) dával ze svých osobních prostředků cca 200 tisíc korun potřebným. Pokud se na mě někdo obrátí i dnes, snažím se mu pomoci. Mám v budoucnu představu podstatně rozšířit své veřejně prospěšné aktivity, pomoc potřebným. Uvidíme ale, na co budou peníze… I z tohoto hlediska budou mé podnikatelské aktivity důležité.

Upřímně, měl jsem a mám velmi šťastný život. Měl jsem v životě štěstí. Mnohé se mi v životě podařilo, více nežli naprosté většině jiných lidí. Když se za sebe podívám, zůstává za mnou kus dobře odvedené práce. Zejména v čele české vlády, na pražské radnici a v čele sociální demokracie.

Chci pro lidi i ve prospěch státu udělat, co bude v mých silách v těch oblastech, o kterých jsem hovořil. Nebude to už v politice. Věřím, že mě štěstí neopustí.

S.K.: Zřejmě se nechceš vyjadřovat k jiným, politickým aspektům, které ovlivnili Tvé rozhodnutí.

J.P.: Myslím, že je to zbytečné. Intriky, podrazy, lumpárny všeho druhu, nekonečná vulgarita, lhostejnost k lidem a nezájem o stát, to je, co vidím kolem sebe. Proč bych se s tím ještě špinil a mluvil o tom. Berlusconizace státu. Různí ti Bakalové a Babišové… To, že se země vydává v něčem špatným směrem. Ale to v roce 2006 a ještě silněji v roce 2010 bylo také. Nemusí mě to trápit, lidé se rozhodli sami…

Ostatně, chci se věnovat také svým osobním zájmům, které léta musely ustupovat mým povinnostem. Mám tři zahrady (včetně té řecké), dvě knihovny… Chci cestovat na zajímavá místa, která jsem vždy chtěl vidět. Chci po letech začít opět pravidelně chodit do divadla, na operu. Začal jsem si opakovat angličtinu a němčinu. Chci se v jejich znalosti dostat výš. Prostě mám mnoho plánů a už nemám před sebou dosavadních šedesát dva let. A chci zbývající léta života prožít co nejsmysluplněji a nechci se zabývat zbytečnostmi.

S.K.: Takže definitivní konec s politikou?

J.P.: Nepočítám, že bych se do politiky po dobu dospívání své dcery, tedy nějakých 8 – 10 let, chtěl vrátit. A pak už nebudu zrovna perspektivní junior….

Rozhovor připravil: Stanislav Kliment