Sjezd ČSSD budiž požehnán…

Obávám se, že je to asi tak všechno, co sjezd ČSSD lidem skutečně přinese. ČSSD zůstává takovým hnutím ALE české politiky. Je to stará bolest sociální demokracie, že nemá svůj pohled na svět, ale desítky let jenom koriguje ten korporátní. V České republice je ČSSD takovým ALE k aktivitě hnutí ANO, které je komplexní akceschopnou soukromou korporací. Nikdy od ČSSD neslyšíme nějaké NE, vždycky je to takové různě hlasité ALE. To ALE má různý dopad na konečný výsledek, ale je ve své podstatě zoufale neatraktivní. Mladým a vzdělaným lidem je ČSSD k smíchu, i když často právě ona zastupuje jejich zájmy. ČSSD by se chtěla pořád modernizovat, ale jako pro každého příštipkáře je to předem ztracený boj. Jde především o to, že ČSSD musí pracovat na takovém budoucím obrazu společnosti, který zaujme nejen stárnoucí nostalgiky evropského socialismu z dob železné opony a pár korytářů, kteří vědí, že si přes partajní kanály mohou ještě pár let nacpat kapsy. Poptávka po spravedlivější společnosti u nás i ve světě narůstá, ale nejen ČSSD, ale celé evropské sociálně demokratické hnutí patří k nevěrnějším strážcům poměrů, ve kterých na ně zbyla jen ubohá role připodotýkat sem tam něco ke změnám, které do evropského veřejného prostoru razantně vnášejí soukromé korporace. Role frakce sociální demokracie v EP a politické a personální handly, které tam provádí, jsou pak přímo odpuzující.

ČSSD u nás doma nevládne, je jenom u vlády. Skutečná moc není ani ve vládě, ta leží v rukách soukromých, většinově zahraničních korporací. A samozřejmě „té naší české“ korporace Agrofert, která je ve vládě pevně usazena. Protože je tak blízko, je její vliv značný. ČSSD jako veřejná korporace nese politické náklady, zatímco soukromá korporace ANO bere zisky. Nejen politické. Gigantický střet zájmů, na který vládychtiví korytáři z ČSSD reagují jenom velmi tichým ALE, přináší Agrofertu aktuální i budoucí zisky ekonomické, ba i rovnou finanční. To vše pod mantrou o bezproblémovém koaličním vládnutí.

Bylo by osvěžující, kdyby se z tohoto přímého sporu mezi veřejným a soukromým zájmem, nebývalým v politické praxi, pokusila ČSSD vytěžit něco více než pár jízlivých poznámek a to své věčné ALE, následované vzápětí konejšivým radostným hýkotem o bezkonfliktním vládnutí Snad by tato bezprostřední zkušenost mohla dokonce být dobrým východiskem pro vytvoření nového autentického obrazu společnosti, ke které bude stát za to byť i několik desítek let směřovat, pro kterou bude zase po dlouhých letech stát zato něco osobně obětovat.

Jsem bohužel přesvědčen, že tohle nelze od spolku připodotýkačů, příštipkářů a korytářů zvaných ČSSD očekávat ani na sjezdu ani nikdy jindy. Pokud bych chtěl použít příměr z teorie profesora Flegra o zamrzlé evoluci, pak bych řekl, že ČSSD a celá evropská sociální demokracie zamrzla a čeká na své vyhynutí.

Takže díky za klidný pátek třináctého a sbohem, milé hnutí ALE…