Topol ze čtvrté cenové

Při křtu tohoto obsahově vyprázdněného materiálu se Mirek Topolánek vášnivě objímal s Miroslavem Kalouskem, který si pro svého kamaráda připravil dokonce i básničku. Vzájemně si notovali v tom, jak Česká republika za jejich vlády vzkvétala a kolik že vlastně stály ty poněkud předražené Pandury, letadla Casa a Promopro a další podařené nákupy. Moderátorské role se v Neoluxoru ujal sám Topolánek, z jehož úst zazněla jen samá sebechvála. Realita byla však bohužel jiná.

Zatímco senioři během jeho a později i Nečasokalouskovy vlády chodili o žebráckých holích a převraceli každou korunu, byl Topolánek sám sebou označen za alfa samce, který v tom vlastně umí chodit. Poté, co se ho zbavili vlastní spolustraníci, získal teplé místo předsedy dozorčí rady v Elektrárně Opatovice. Zajisté prošel několikakolovým výběrovým řízením, kde ho ambiciozní HR manažer přezkušoval, s jakou rychlostí umí zašroubovat žárovku. Topolánek popisuje zrod knihy takto: „Byl to blbý nápad, vzalo mi to noci, protože musím normálně pracovat. Nežiju z toho zázračného zbohatnutí, jak říká tatarský nájezdník, žiju opravdu ze své práce, což je smutný příběh.“ Na křtu chyběl pouze Karel Schwarzenberg, voliči vykroužkovaný Ivan Langer alias Íčko a Promopro Vondra a sestava mohla být téměř kompletní.

Ve svých pamětech hodnotí Mirek Topolánek také jeho hlavního politického rivala Jiřího Paroubka, který dle jeho slov nevyhrál žádné volby a komentuje politický nástup Andreje Babiše. Nechtěl bych se bývalého předáka ODS nikterak dotknout, ale byla to právě jeho politika a špinavé praktiky, které probudily v lidech odpor k tradičním politickým stranám. Figury ve složení Mirek Topolánek, Karel Schwarzenberg, Miroslav Kalousek, Martin Bursík, Ivan Langer, Alexander Vondra a jejich politika umožnily vstup Andreje Babiše do politiky a zapříčinily totální propad pravice v posledních parlamentních volbách.

Občané dnes již vědí, že Topolánkova vláda vznikla pouze zradou a korupcí a korupcí také vládla. ODS nikdy nectila férové politické soupeření a politickou kulturu. Hlavním cílem bylo získat moc za každou cenu. Ať to stojí, co to stojí. Jako důkaz můžeme předložit nechutný nákup přeběhlíků z řad ČSSD. Dnes by se čtenáři mohli Topolánka zeptat, za jaký obnos zradili Miloš Melčák a Michal Pohanka program vlastní politické strany, tedy ČSSD. Topolánkův kabinet by bez tohoto dua zrádců nemohl nikdy vzniknout. Později se jim podařilo na jejich stranu získat ještě poslance Snítilého a Wolfa, který se po svém odsouzení dnes na útěku někde ve světě skrývá před vězeňským mundůrem.

Jak je vůbec možné, že v demokratickém státě mohla vzniknout vláda na základě přeběhlíků a odsouzeného poslance. Jak vidíme, mohla. V zakulisí se rovněž hovoří, že za zrodem Topolankovy vlády stál také Miloš Zeman a Miroslav Šlouf, kteří měli Melčáka s Pohankou zlobovat k podpoře Topolánka.

Jiří Paroubek přebíral ČSSD v roce 2005 zhruba na 10 % voličské podpory. Tato strana byla ve špatné kondici, bez respektu soupeřů, bez nějakých významnějších vizí. Během jednoho roku se však novému předsedovi podařilo stranu zvednout ze dna a zvýšit její atraktivitu v očích občanů tak, že začala v předvolebních průzkumech dosahovat třetinové podpory voličů. Šance vyhrát parlamentní volby byly rázem vyrovnané.

Těsně před volbami podle nezávislého průzkumu agentury Factum, podle kterého již ČSSD měla volební průzkum, který zaznamenal mírný náskok  před ODS. Do růstu preferencí se promítla zejména podařená volební kampaň s výjezdy předsedy vlády do krajů, ale také televizní debaty. Jiří Paroubek se snažil s Mirkem Topolánkem utkávat velmi často tváří v tvář v debatách, kde se i přes pomoc moderátorů ukázala nekompetentnost předsedy ODS k vládnutí. Topolánek byl doslova bit jako žito a odnášel si i značnou psychickou újmu.

V závěru předvolební  kampaně ČSSD tedy  podle Factum dokonce přeskočila ODS. Celkový vývoj se začínal ubírat jiným směrem, než si přála ODS. Proto nakonec nezbylo nic jiného než sáhnout k podlým praktikám, které nemají v demokratickém státě obdobu. Mozkem a klasickým politickým bojem už to nešlo a tak musel být do předvolebních bojů povolán plukovník Kubice a část policejní složky ÚOOZ. Jejich jediným úkolem bylo „vyrobit“ na zakázku několik pseudokauz, jejichž cílem bylo odvrátit voliče ČSSD a poškodit celé vedení strany.

Mezi nejznámější patří tzv. Kubiceho zpráva, kauza Biolíh, a před komunálními a senátními volbami na podzim 2006 pak vykonstruované zatčení Věry Jourové a Kauza Budišov. Později vyšlo najevo, že všechny kauzy byly smyšlené a obvinění byli nevinní. Dílo bylo ale vykonáno. Topolánek a spol. dobře věděli, že na Jiřího Paroubka v podstatě nic nemají, tak to předáci ODS museli zkusit jinak. Vinu nesla také pravicová média, která kauzy živila. Cílené dezinformace byly denně vysílany i ve veřejnoprávní  televizi a objevovaly se ve všech tištěných médiích.

Topolánek je znám také svojí ješitností, arogancí a kontroverzním slovníkem. V roce 2003 označil volební sliby ČSSD před volbami 2002 za „Osvětimskou lež“. Následně k tomu řekl: „Můj výrok o Osvětimské lži byl pitomý a zkreslený. Byl pitomý v tom, že mi vůbec vyletěl z pusy.“ K další přestřelce s novináři došlo, když v sms novinářům napsal výraz „Es kommt der Tag“. Připomenu, že tento výraz používali sympatizanti Sudetoněmecké strany, kteří podporovali připojení Sudet k Německé říši.

Topolánkův zásadní problém je v současné době ale jeho přítel Dalík, který se odvolal v kauze Pandurů  v níž vyfasoval několikaletý trest vězení na tvrdok odvolacímu soudu. Pokud odvolací soud rozhodne v neprospěch Dalíka a potvrdí jeho vinu, může mít i samotný Topolánek problémy a ocitnout se v přímém  ohrožení. Bylo by pak zcela zřejmé, ke komu mohly směřovat peníze z úplatku. Necháme se překvapit a uvidíme, jestli nebude Topolánek měnit název knižního díla například na Volle Hose, což v německém překladu znamená mít plné kalhoty.