Co se děje s cenami potravin?

Luxusní potravina na pět? Tahle křížovka si jasně říká o máslo, oprávněně bědují autorky na portálu Proženy.cz. Klidně stojí i 70 korun za kostku, čili 280 korun za kilo. To je zhruba spotřeba za vánoční sadu cukroví pro rodinu s odrůstajícími žrouty všeho, co je po ruce.

Všude se citují tvrzení výrobců, že na letošní vysoké ceně se podepsala hlavně příroda. Tedy že – jak říká Jiří Kopáček, předseda Českomoravského svazu mlékárenského – v létě bylo horko, a tak krávy dávaly méně mléka a k tomu s nižší tučností. A lidi dávají tomu tučnějšímu mléku, jogurtům i sýrům stále častěji přednost. Je to tedy kombinace nedostatku produkce a nadbytku poptávky.

Jenže cenové skoky potravin nejsou specialitou jen jednoho roku. Jistě je tedy někde k dispozici i pestřejší výběr vysvětlení.

Dlouhodobý vývoj cen potravin můžeme sledovat na stránkách Českého statistického úřadu, který navíc umožňuje sestavovat cenové grafy položek podle vlastního výběru.

https://csu.gov.cz/vyvoj-prumernych-cen-vybranych-potravin-2024

 Graf č. 1: Ceny másla

 Jinou věcí je, že nevíme, jaký je rozdíl mezi cenami, za které dodávají mlékárny řetězcům a cenami na pultech pro spotřebitele. Tohle taky kolovalo všude:

Někdy se mluví o nárůstu cen mléka přímo od chovatelů. „Ti ale mají na ceny mléka, za které sami prodávají, jen omezený vliv. Cena tuzemského mléka se dlouhodobě pohybuje pod evropským průměrem, české mléko přitom dosahuje v mezinárodním srovnání špičkových výsledků. Vliv na cenu mají i jeho obsahové složky – tuk nebo bílkoviny, kterých bývá v létě méně,“ říká tisková mluvčí Agrární komory České republiky Barbora Pánková a doplňuje: „Ze statistik vyplývá, že v období od letošního ledna do září dodali chovatelé do tuzemských mlékáren více mléka než za stejné období loni a vyrobilo se také více tuku, který je pro produkci másla zásadní. Z toho je jasné, že zemědělci za aktuálně drahé máslo skutečně nemohou.“

Každý tak tvrdí něco jiného.

Ve hře je také navyšování marží obchodníků, což uvedl i mluvčí Potravinářské komory Marek Zemánek: „Producenti v září zvedli cenu másla v průměru o 15,8 koruny za kilogram kvůli nedostatku mléčného tuku na trhu, rostoucí výkupní ceně mléka a také ceně práce. Obchodní řetězce ovšem, na rozdíl od výrobců, z měsíce na měsíc navýšily u másla svou obchodní přirážku, která po odečtení DPH vychází na 26,93 koruny za kilogram.“

Toto prohlášení ale okamžitě odmítl prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza, který argumentoval tím, že marže obchodníků na čtvrtce másla je po odečtení DPH kolem 2,30 Kč.

https://www.prozeny.cz/clanek/radce-proc-je-maslo-tak-drahe-96627

Co jsme se tedy dozvěděli? Mléka bylo méně a vyrobilo se méně tuku a současně mléka bylo více a vyrobilo se i více tuku. Marže obchodníků prudce vzrostly a současně jsou minimální.

Tak dobře, ukažte nám faktury!

„Je třeba si odkrýt karty, jenže to nikdo neudělá. Ať přijdou ze supermarketů a ať všichni řeknou, za kolik nakupují. To na faktuře za poslední měsíce přece je, je tam uvedeno, kolik za tučné nebo polotučné mléko. Tak ať to lidem ukážou. Ať zpracovatel nebo potravinář řekne, za kolik to koupil od prvovýrobce, zemědělce, a je to vyřešeno,“ horuje Jaroslav Šíma, předseda představenstva Osecké zemědělské a.s. „Ovšem jako by hrách na stěnu házel nebo mluvil do dubu. K tomu se nikdy – opakuji nikdy – nedostaneme! To mají všichni mezi sebou zakázáno říkat. Nejdřív se plká, že markety mají dvě koruny na provizích, jak říká Prouza, což je absolutní, kolosální nesmysl. Takže důkazy v podobě faktur nemáme. A nikdo to neotevře. Ovšem, bude se o tom neustále povídat,“ nebere si servítky Šíma.

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/-Ukazat-lidem-faktury-to-maji-zakazano-Pravda-o-drahem-masle-primo-z-branze-764116

Jiné ceny potravin byly dlouho stálejší, tedy stoupaly pozvolněji. V posledním období však taky zažily cenový skok. Můžeme v tom hledat energetickou krizi, která postihla prvovýrobce, zpracovatele i chladící boxy distributorů.

Horní linii následujícího grafu představuje hovězí maso, ze kterého šlo ustoupit třeba do smažáku z eidamského sýra (zelená linie), který byl jednu chvíli stejně drahý jako vepřové (spodní linie). Na tom vepřovém je přitom vidět i prasečí cyklus, jak se říká vlivu poptávky. Lidi kupují míň, cena klesá a sníží se chovy. Pak poptávka vzroste, ale chovy se obnovují pomaleji, a ten rozdíl tlačí cenu vzhůru.

Graf č. 2: Ceny hovězího, sýra a vepřového

Podobný cyklus mají i brambory, které jsou i v těch výkyvech dlouhodobé docela stabilní. Prudce ale vzrostly ceny chleba a trochu ožilo i pivo. Když si však jeho ceny dělíte deseti, abyste se přes palec dostali ke srovnání s cenovou hladinou za totáče, je pořád výrazně levnější než tenkrát. Drahé jsou jen velké pivovary, které mají velkou vyjednávací sílu, a levné jsou ty menší, přestože jejich pivo je často mnohem lepší.

Graf č. 3: Ceny chleba, brambor a piva

Otázka, kdo může za růst cen, tedy zůstává. Před čtyřmi lety se to pokoušela zachytit Česká národní banka a dospěla k názoru, že každý si bere zhruba stejně čili, když cena roste, dostanou víc prvovýrobci, zpracovatelé i distribuce. Vidíme to na grafu ze zprávy o inflaci ze začátku roku 2020, kdy do toho možná bylo lépe vidět – nebo kdy zdroje úspěšně lhaly.

Graf č. 4: Podíly na cenách potravin

https://www.cnb.cz/cs/menova-politika/zpravy-o-inflaci/tematicke-prilohy-a-boxy/Co-hybe-cenami-potravin

Dal bych přednost starší studii autorů Pokorný, Seják, Dejmal, která šla do hloubky a zjistila, že největší podíl ze zisku v potravinářství spolknou distributoři, zatímco zpracovatelé jsou skromnější a prvovýrobci jsou bráni u huby. Aby si nestlali v rakvi, protože do rána stejně nevydrží, dostávají evropské dotace. Ty jsou zhruba stejně velké jako to, co spolknou distributoři. Takže jde o dotace distributorům.

Tak vypadá pravda tak holá, že ji na veřejnosti raději zakrýváme.