Zbyněk Fiala: Kdo to bude platit?

Před návratem pravicové koalice Bůh a Zeman ochránit nás ráčiž!

Fiasko čerpání z evropských fondů je dalším závažným proviněním pravicových vlád, které si s civilizovaným režimem investic takového rozsahu prostě nedokázaly poradit. V pozadí je stejný problém jako za rekordním zvyšováním státního dluhu – mafiánské prostředí nelze sloučit s předvídatelnou a kontrolovatelnou hospodářskou politikou. Žádný průhledný systém hospodářských preferencí a pravidel jejich prosazování nelze napojit na džungli, ve které všechno rozhodují skryté osobní vazby a mimosoutěžní drancování majetku a veřejných hotovostních toků.

Proto ani žádnou hospodářkou politiku ani nemáme, a je jedno, co se o tom blábolí v příslušných ideologických poučkách. Proto jsou evropské fondy spíše nepřítelem, neboť tímto okénkem lze legitimně z Bruselu nakouknout, jak to tady mastíme. Proto žijeme ve strachu před nájezdy kontrolorů Účetního dvora EU, jejichž důsledkem bývá zastavení operačních programů a rozhodnutí o tom, kolik bude činit „korekce“, čili „kraďte za své“.

Z červnové monitorovací zprávy jsou nejvýmluvnější seznamy pozastavených programů v tabulkách 10 a 11 na stranách 34 a 35.

http://www.strukturalni-fondy.cz/cs/Informace-o-cerpani/Mesicni-monitorovaci-zprava

Z některých už se zase čerpat smí, z jiných ne:

Tab. 10 – Přehled aktuálně pozastaveného procesu certifikace dle jednotlivých OP ze strany PCO

 Tab. 11 – Přehled OP, u kterých v minulosti došlo k pozastavení procesu certifikace ze strany PCO

2 Dokončení této certifikace bylo podmíněno obdržením dopisu EK o obnovení plateb pro tento program. Vzhledem k březnovému pozastavení odesílání žádostí do EK u programů financovaných z ERDF a FS již k odeslání této žádosti nedošlo.Poznámky:

1 Po obnovení certifikace v dubnu 2011 již tato byla dokončena a žádost o platbu byla do EK odeslána dne 3. 6. 2011.

3 Obnovená certifikace v září 2011 byla dokončena a žádost o platbu byla do EK odeslána dne 2. 12. 2011.

4 Obnovená certifikace v říjnu 2011 byla dokončena a žádost o platbu byla do EK odeslána dne 22. 11. 2011.

5 U IOP došlo v průběhu října 2012 k obnovení proplácení ze strany EK a žádost o platbu do EK byla odeslána dne 30. 10. 2012.

Zdroj: PCO – 3. 7. 2013

V seznamu figurují nejen největší operační programy pod gescí ministerstev dopravy, průmyslu, školství a dalších, ale i regionální operační programy, které patří regionálním radám krajů, vedených ČSSD. Připomeňme, že dotace pro regionální programy jsou desetkrát menší než pro programy centrální, takže stejná četnost na seznamu hanby neznamená stejnou škodu. Teď jsme svědky dohadování o tom, kdo za to může - zda kraje, kde porušení pravidel vznikla, nebo centrum, které nastavilo pravidla? Věcnější by byla debata o tom, čemu profesorka Dvořáková říká „decentralizovaná systematická korupce“. Vznikla degenerací předchozího korupčního stádia, „centralizované systematické korupce“, kdy se zákony a pravidla šily na míru pirátům v pozadí. Když se centru tento proces vymkl z ruky, převzali žezlo regionální kmotři.

Ale doufejme, že tuhle partu už máme definitivně z krku. Můžeme se na to tedy podívat očima občanů a říci si, že slíbené peníze chceme. Kolik jich bude?

Kdybychom měli vystačit jen s mechanickou projekcí, vyděsí nás, že ze zbývajících 564,7 miliardy korun, které čekaly na čerpání v posledním roce probíhajícího období 2007 – 2013, ubylo od ledna do června jen 26,4 miliardy korun, tedy jedna dvacetina. Pokud to bude pokračovat stejným tempem, uteče nám mezi prsty 485 miliard korun. Mluvíme o penězích, o které jsme si už v Bruselu řekli nebo bezprostředně řekneme, protože už prošly národní certifikací.

Možná, že to dopadne míň strašně, protože o proplacení poslední části přídělu, můžeme požádat až do března 2017. Podmínkou je, že smlouva o projektu byla uzavřena letos a projekt dokončen a peníze vyplaceny z domácích zdrojů do konce roku 2015, tedy o dva roky později. Co bychom museli udělat, vystihuje graf 4 na straně 33:

Hlavní důvod, proč projekty přicházejí pozdě, zřejmě spočívá v tom, že kamarádi neměli myšlenku a nekamarádi neměli přístup. Nakonec se však podařilo něco vyškrabat a současný souhrn smluv řídících orgánů (ministerstev) s individuálními žadateli o poskytnutí evropských dotací už dosáhl částky 646,7 miliardy korun. Do celkové národní alokace chybělo na začátku roku 151,9 miliardy korun a v červnu přibyly smlouvy na dalších 36,5 miliardy korun. Pokud to bude pokračovat do konce roku stejným tempem, lze ztrátu stáhnout na nějakých čtyřicet miliard. Jsou to však pouze slíbené peníze, projekt se musí dokončit a projít národní certifikací, kterou pak musí uznat i Brusel, aby ji mohl proplatit.

Celý systém funguje zálohově, napřed se platí ze státního rozpočtu, a to ve dvou krocích – první je z rozpočtových kapitol ministerstev, druhý z centrálního národního zdroje, který je pak partnerem Bruselu. Údaj o proplacených dotacích, který najdete třeba v měsíčních výkazech pokladního plnění státního rozpočtu, za naši národní hranici nejde, takže i samotná vykazovaná „evropská dotace“ může být pouhým slibem, který skončil na úrovni národního zdroje a bude transformován do státního dluhu.

Na začátku roku už bylo proplaceno z národních zdrojů (řídícími orgány na ministerstvech) 410,8 miliardy korun. K vyčerpání národní alokace chybělo 387,8 miliardy korun, v posledním půlroce z toho bylo odčerpáno dalších 29,7 miliardy korun. Pokud by to pokračovalo stejným tempem, bude na konci roku vyčerpáno půl bilionu korun (499,9 miliardy). Ale co když bylo rozhodování řídících orgánů příliš benevolentní, část peněz se vyplatila neoprávněně a Evropský účetní dvůr přijde znovu s podklady pro korekce? Jaká částka je ve vzduchu? Rozdíl mezi penězi vyplacenými ministerstvy a penězi, které už jsou fakturovány Bruselu, by při současném postupu činil přes 180 miliard korun.

Čeká nás tedy dvojí problém. První – peníze nevyčerpáme včas a budou automaticky z národní alokace vyškrtnuty. Riziko má zatím rozměr oněch teoretických 485 miliard korun, které se teď budou snižovat v podmínkách krizového řízení štábem s premiérem v čele. Tohle se mělo udělat už dávno, vina leží jednoznačně na Petru Nečasovi. Využijí se všechny triky. Třeba předběžné platby na roční náklady velkých projektů (řádově tak můžeme použít asi desetinu národní alokace), přesuny v rámci operačních programů k nejpřipravenějším projektům nebo využití všech možností prodloužených výplat. Jak už jsme uvedli, letos stačí projekt schválit, ale když bude hotov až za dva roky, stále ještě může být – v rámci dost omezeného čerpání ročních přídělů na poslední roky – Bruselem zaplacen.

Ale pak je tu druhý problém, že jsme zaplatili něco, co nám Brusel neuzná. Tam jsme vymezili riziko částkou 180 miliard korun při současném tempu postupu, při zrychleném postupu se riziko pochopitelně posouvá také.

Absolutní katastrofa jistě nenastane, ale zcela jistá je katastrofa částečná, která zkombinuje neschopnost dočerpat celou alokaci a naváže na korekce, které už činily 12 miliard korun. Stačí pohlédnout na seznam pozastavených programů, aby bylo jasné, že dočerpat a uniknout korekcím je oříšek, který je k nerozlousknutí i novým titanovým chrupem.

Jestli je to školné na příští plánovací období, byla to opravdu drahá škola.