Zbyněk Fiala: Penězovody v uhlí

Napřed šly peníze tam, potom ven.

Stát poskytoval od roku 1993dotace na útlum uhelného hornictví ve 14 lokalitách (na základě usnesení vlády 691/1992, které se pak různě obměňovalo). Útlum vybraných dolů a lomů měl být ukončen v roce 1996, ale jak se dočteme v kontrolním závěru Nejvyššího kontrolního úřadu 00/04, v roce 1995 byl dotovaný útlum rozšířen o dalších 22 lokalit do konce roku 1998 a v roce 1999 znovu prodloužen u 20 lokalit až za rok 2000.

http://www.nku.cz/kon-zavery/K00004.pdf

Ani v roce 2000 nic neskončilo, jen byl vysloven předpoklad, že útlum 14 lokalit má probíhat ještě v roce 2005. Výraz „probíhat ještě v roce“ můžeme přeložit jako „pokračovat i po roce“.

Z toho můžeme vyčíst dvě věci, první, že stát měl motivaci, jak se dolů zbavit, pokud chtěl ukončit nekonečný proud dotací. Druhou věcí je samotný fakt, že proud dotací byl nekonečný. S dnešní zkušeností bychom řekli, že to mohl být i důsledek nekončící píle těch, kdo chtěli doly převzít, protože vedle toho, že ze státu tekly peníze, cena dolů mířila dolů.

Do doby zmíněného kontrolního závěru stát poskytl uhelným společnostem 24 miliard korun, což je zhruba třikrát víc, než by se zdálo podle dnešních měřítek. Ceny byly jiné. Vedle toho byla poskytována dotace k nápravě škod na životním prostředí.

Podle původního usnesení vlády 691/1992 byla cílem „útlumových“ dotací fakticky restrukturalizace uhelného průmyslu během tříletého období 1993 až 1996, během které měly vzniknout zdravé soukromé konkurenceschopné uhelné společnosti. Ty už pak měly být schopné řešit své problémy bez účasti státního rozpočtu. Nic takového se pochopitelně nestalo. Roku 1998 přijalo ministerstvo průmyslu koncepci, podle které bude restrukturalizace dlouhodobý proces a termín ukončení stanoven nebyl.

Zpráva NKÚ si roku 2000 všímá faktu, že v dolech zůstává zachován zhruba poloviční státní podíl (stát dotuje sám sebe), ale také že v oboru černého uhlí jsou dvě společnosti OKD a ČMD majetkově propojeny, takže je zmařena i představa o konkurenčním prostředí. V té době už však probíhala privatizace incestem, tedy odkupování akcií vlastní firmy na trhu manažmentem – za zády akcionářů – za peníze firmy. Volnou hotovost tvořily fondy na rekultivaci vytěženého území.

Pro zajímavost uveďme některé další kontrolní závěry NKÚ. Zjistil, že v době státem financovaného útlumu stát poskytoval velkorysé licence na dovoz laciného polského uhlí. Situace, která dusí OKD dnes, kdy je pod tlakem vývozu laciného amerického uhlí, tedy není nová a nová není ani úvaha, že je to důvod k dotacím.

Nejpozoruhodnější je však závěr, že v systému dotací „nebyly stanoveny jasné a průhledné finanční vztahy mezi státním rozpočtem a společnostmi provádějícími útlum“. Šlo zejména hornické důchody („úhradu sociálně zdravotnických závazků“) přiznané před začátkem útlumového programu – které tedy podle NKÚ neměly s útlumem nic společného. S tímto závěrem by se však dalo polemizovat – společné měly to, že společnosti na ně neměly. Ale nejasností tam bylo víc. Nebylo přesně stanoveno, které nároky budou hrazeny a podmínky se často měnily. MPO také někdy peníze zajistilo, jindy nikoliv (nebo jen na něco).

Zkrátka, společné vlastnictví dolů státem a soukromými vlastníky byla katastrofa, neboť stát už vykazoval známky zajetí soukromými zájmy (state capture). To bylo patrné i na nenápadné ochotě Fondu národního majetku umožnit zřeďování státního podílu různými (i fiktivními) navyšováními kapitálu, takže ztrácel majoritu. Nebylo jiné cesty, než z toho vycouvat. Privatizace státního podílu byla rozumným řešením. Bavit se můžeme jen o tom, jestli to někdo na straně státu nezvrzal (ať už z vlastní neschopnosti, nebo na základě motivace).

A ženeme se k současnosti. Na stránkách OKD se dočteme, že V roce 1998 došlo ke změně ve vlastnické struktuře OKD. Stát ztratil svůj většinový podíl a majoritním vlastníkem se stala společnost KARBON INVEST, a.s. Ta na podzim roku 2004 odkoupila státní podíl a stala se hlavním akcionářem OKD (95,89 % akcií). Ještě téhož roku získala většinový podíl v koncernu KARBON INVEST, a. s., společnost RPG Industries Ltd. se sídlem na Kypru, která je vlastněna skupinou mezinárodních institucionálních a soukromých investorů v čele s českým finančníkem Zdeňkem Bakalou. Koncem roku 2005 fúzovala do OKD těžební společnost ČMD.

V prosinci 2005 představenstvo OKD schválilo záměr rozdělení společnosti. Tento proces byl završen zánikem předcházející společnosti OKD výmazem z obchodního rejstříku a vznikem několika samostatných subjektů jako právních nástupců. Hlavní (těžební) činnost přešla na nástupnickou společnost OKD, a. s. (s novým IČ a DIČ). Ostatní činnosti, které přímo nesouvisejí se základní těžební činností, byly v rámci rozdělení vyčleněny do dalších nástupnických společností.

V současnosti je 100% vlastníkem OKD společnost New World Resources, která je od května 2008 kótovaná na burzách v Londýně, Praze a Varšavě, se sídlem v Amsterdamu. Akcie NWR byly v roce 2008 největším primárním úpisem (IPO) na burze v Londýně.

Zhruba stejná částka, jaká byla získána z IPO (1,4 miliardy euro), byla v té době vyplacena v dividendách. Roku 2009 cena akcie strašidelně propadla, ale v následujícím roce se vzpamatovala. Když pak v červnu 2011 znovu nabrala trajektorii utrženého výtahu, bylo třeba zklidnit panikáře a zahledět se dále do radostné budoucnosti. Podle do výroční zprávy NWR z roku 2011 lépe ani být nemohlo.

http://www.newworldresources.eu/en/investors/reports/annual-reports-and-accounts

Jak informuje ve svém úvodním slovu k akcionářům výkonný předseda správní rady Mike Salamon, dlouhodobá perspektiva byla jasná:

„Makroekonomické prostředí je sice obtížné a podnikatelská důvěra klesá v důsledku rostoucí nejistoty v eurozóně v druhé polovině roku 2011, ale základní ukazatele regionálního uhelného průmyslu zůstávají silné. Automobilová výroba v regionu, která je hlavním tahounem místní produkce oceli, v roce 2011 rostla rekordním tempem (o 12 procent v ČR a o 13 procent na Slovensku), což posiluje naši důvěru v dlouhodobé výhledy ocelářského sektoru ve střední a východní Evropě. Současně energetické uhlí hraje nadále rostoucí roli v regionálním energetickém mixu. Zůstáváme tedy přesvědčeni, že budeme uspokojovat rostoucí poptávku po našich produktech v regionu, ve kterém konkurenční těžba uhlí naopak pokračuje v poklesu.“

Myslím, že i na základě těchto textů je zřejmé, že kapitáni zmíněných firem si své královské odměny zaslouží, neboť jejich prozíravost a manažerská intuice je nenahraditelná. Takové předpovědi nelze posbírat někde na ulici. A znovu nás to přesvědčuje o tom, že stát je nejhorší hospodář – zvlášť, když mu s tím někdo pomůže.