Zbyněk Fiala: Velký splask se odkládá

Kongresu USA se podařilo pár hodin před kritickým okamžikem dojednat dohodu dočasném o navýšení dluhového stropu federální vlády. Republikánům nevydržely nervy v jejich pistolnické hře a nakonec podpořili spořádaný ústup, aniž by dostali možnost strhnout kořist v podobě zdravotnické reformy Obamacare. Riziko insolvence USA se tak oddálilo až na 15. leden. Po vánocích se bude příchod konce světa opakovat, aby svět názorně viděl, že na extrémisty nemusí narazit jen v afghánských horách.

Nejvtipněji komentoval nevyhnutelnost dohody jeden z nejváženějších mužů amerického podnikatelského světa, miliardář Warren Buffet, když řekl, že Republikáni chtěli všechno najednou – omezit výdaje, snížit dluh a ještě zarazit Obamacare. „Chtěli použít atomovou bombu, a pak si teprve uvědomili, že její výbuch je zasáhne také…“

New York Times poukazují v redakčním úvodníku na to, že dohoda, která byla dosažena pár hodin před nevyhnutelným krachem finančního trhu, mohla být uzavřena o mnoho měsíců dříve, kdyby se pár poslanců zbavilo své zaslepenosti. Vypočítává pak fakta: Zdravotnická reforma zůstává, nebyla zrušena, ani odložena. Žádné daně sníženy nebyly a dohoda neobsahuje ani žádné další snížení federálních výdajů nebo omezení sociálních programů. Jediná věc, která za nimi zůstává, jsou hospodářské škody za miliardy dolarů, ohrožení národní pověsti a pokles veřejné podpory až na samotné dno.

Týdeník Bloomberg Businessweek píše o Pyrhově vítězství Tea Party, jak si říká obtížně kontrolovatelné tvrdé jádro Republikánské strany. Jeho členové mohou mít dojem, že jejich zarputilý boj proti dluhu, kterým dohnali státní finance Spojených států téměř k rozvratu, přináší plody. Lze to prý doložit na křivce volných výdajů federální vlády přepočtených na hlavu a očištěných o inflaci. Tato křivka skutečně klesá po roce 2010, kdy Republikáni ovládli Sněmovnu reprezentantů.

Když se však podíváme hlouběji do minulosti, vidíme, jak tato křivka vyletěla nahoru po roce 1980, za prvního období prezidenta Ronalda Reagana a jeho pozoruhodného pokusu zkombinovat radikální snížení daní pro vyšší příjmové skupiny s růstem státních výdajů. Také prezident George Bush zatnul sekeru hluboko, když zkombinoval další snížení daní s válkami v Iráku a Afghánistánu. Nejdrsnější sklon však má křivka volných federálních výdajů po nástupu Barracka Obamy, neboť zahrnuje záchranu ohroženého finančního systému v hypotéční a bankovní krizi a programy proti recesi. Touto cestou se státní dluh USA dostal na úroveň obtížně představitelných 16,7 bilionu dolarů.

Donekonečna to stoupat nemůže, ale tlak na okamžité snížení je kontraproduktivní. Je dost kritiků, kteří tvrdí, že to, co Tea Party vydává za snahu o snížení dluhu, jen zbytečně oslabuje ekonomiku a protahuje probíhající kritické období.

Také Mezinárodní měnový fond, který jinak prosazuje dlouhodobé snižování rozpočtových deficitů, v červnu letošního roku označil program snižování dluhu, který si Republikáni na Obamově vládě vymohli, za překotný a špatně koncipovaný. V kongresových bitvách tak sice Tea Party dost uhrála, ale platí za to ztrátou podpory. „Její drsné pokusy prosazovat nesplnitelné vyvolávají obavu, že debaty o snižování deficitu už mohou zajímat jen extrémisty,“ soudí Bloomberg Businessweek.

Samotná Tea Party vnímá současnou situaci jen jako „příměří“. Avšak podle stejného zdroje je mylná představa, že využije porážky a pokusí se vytlačit předsedu republikánské většiny ve Sněmovně reprezentantů Johna Boehnera nějakou militantnější osobou. Týdeník vypočítává tři důvody: První - Tea Party na to nemá, představuje jen deset procent Republikánské strany, nedá dohromady většinu. Druhý – Republikáni se musí chvíli držet zpátky, jsou oslabeni dokonce i v někdejších tradičních obvodech. A třetí – zítra je také den. Lepší je čekat na vhodnější příležitost.