Bez Putina to Trump nedá

A protože Trump chápal, že jeho návštěva Paříže bude mediálně velice pokrývána, jasně se připravil a vyrazil na setkání s pány Macronem a Zelenským  na můj vkus až v nevkusném oblečení v modrém obleku a kanárkově žluté kravatě, čili ukrajinských národních barvách, aby naznačil, že jeho srdce  bije ve prospěch Zelenského Ukrajiny.

Kromě věty: „Svět se zbláznil, kterou pronesl před jednáním  novinářům, Trump setkání jinak dál nekomentoval. Jako náznak určitého tónu do budoucnosti to ovšem bylo podáno, a to nejen pro Západ, ale i zjevně jako provokace pro Vladimíra Putina, který bude  pro Trumpa mnohem složitějším oříškem, protože jestliže  se dovedl Putin úspěšně vypořádat jak s tlaky bidenovského Západu, a zejména ze začátku málokdo by byl na Putina vsadit zlámanou grešli, dnes není důvod se domnívat, že nějak scukne před Trumpem, který si usmyslel, že příměří nastane ještě před jeho inaugurací 20. ledna, což se zdá zcela nerealistické.

Na to je dnes Vladimír Putin, jakkoliv Západem trvale podceňovaný, Trumpovým zcela rovnocenným světovým hráčem a po rozvalu Francie a Německa je Rusko jedinou geopolitickou velmocí Evropy, nebo chcete- li západní části Euroasie.

Zelenskyj  po jednání napsal, že setkání bylo „dobré a produktivní“ a dodal „Všichni chceme, aby tato válka skončila co nejdříve a spravedlivým způsobem. Mluvili jsme o našem lidu, situaci v terénu a spravedlivém míru,“ napsal na síti X.

Nemělo by ovšem zapadnout, že až doposud rozhodně nebyl tak nadšeným podporovatelem konce války, který zjevně  bude pro Ukrajinu potupný a který mimochodem i pro něho samého  bude znamenat  osobní pád. V lepším případě prohrou ve volbách, které při skončení konfliktu budou muset být vyhlášeny a  kde například bývalý vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil a dnešní velvyslanec ve Velké Británii Valerij Zálužnyj má velkou naději na vítězství. Tím ovšem neříkám, že by byl jako bývalý stoupenec Pravého sektoru tím nejlepším řešením, ale Putin má pravdu v tom,  že denacifikace bude nezbytná, ale pronacistického Banderu vzývá na Ukrajině prakticky každý významnější politik.  V horším případě bude muset Zelenskyj počítat s trestním stíháním, tak jako v minulosti Porošenko, Timošenková, čili do té doby Západem oslavovaní „demokraté“.

To vůbec neznamená, že tlak na mír ze strany Trumpa nebyl a  je vynikající počin, ale zatímco si se Zelenským může pohrávat jako kočka s myší, Putin je zcela jiná káva.

Zcela jistě neupustí od požadavku na připojení čtyř ruskojazyčných oblastí k Rusku, neboť zkušenost s minskými dohodami se nevyplatila. A také bude požadovat, že se Ukrajina nesmí stát členem NATO, což byl požadavek všech třech nejvýznamnějších ruských představitelů od roku 1991 (Gorbačova, Jelcina a dnes i Putina) a bylo by absurdní, kdyby po třech letech bojů Putin od tohoto požadavku upustil.

Navíc je třeba konstatovat, že doposud se neuskutečnilo ani jediné setkání Trump-Putin, a to ani na zprostředkované nižší úrovni. Takže představa jakéhosi okamžitého míru před inaugurací je zcela chimérická, byť je tak lákavá…