Eman Pluhař: Mussolini, Berlusconi, Salvini a teorie spiknutí

Kořeny a tradice italské populistické anti-politiky jsou tématem knihy jihotyrolského autora Lorenze  Gallmetzera s názvem “Od Mussoliniho k Salvinimu. Italie jako předvoj moderního nacionálního populismu“ (191 s.).  Italie jako průkopník  populismu je vzorem epigonů v mnoha evropských zemích nebo Trumpa či nejnověji brazilského prezidenta,  a tak je kniha o minulosti zdrojem  poučení pro  odpůrce populismu a kdo chce i příručkou pro zakladatele dalších populistických stran.

O názvu Od Mussoliniho k Salvinimu by se jistě dalo dlouho diskutovat, protože jména symbolizují rozdílné situace. Kniha ale dodává čerstvé informace ze země, která vymyslela Berlusconiho 25 let před Trumpem, když se v zemi zhroutil celý stranický systém. Kritická kapitola o Berlusconim se ale dá číst i obráceně jako informace o tom, co všechno Berlusconimu neuškodilo:  57 soudních procesů ve věci  daňových podvodů, uplácení politiků a soudců, křivé přísahy, napomáhání prostituci, praní špinavých peněz (ve spolupráci s mafií), politická nekorektnost (,pohrdavý postoj k ženám a menšinám) atd. Odsouzen byl jenom jednou a rozsudek  osm let vězení se nakonec změnil na  1 rok práce jako  sociální poradce v Domově pro seniory. Trest využil pro další propagaci své osoby ( novinové fotografie: Berlusconi hraje karty s důchodci, Berlusconi přednáší důchodcům o svém  životě atd.).    A co mu pomohlo: zhroucení italského stranického systému, nacionalismus a spiklenecké teorie, vlastní firma přestavěná na politickou stranu,  vlastní televizní kanály a  live- komunikace ve facebooku. Jak o něm napsal Steve Bannon: „Přišel, viděl, facebookoval-live“.

Salvini. V porovnání s poválečnou demokratickou Itálií která si dala antifašismus dokonce do ústavy, se poměry změnily. Salvini, který se k populismu propracoval přes katarakty komunistické strany (Comunisti Padani), v projevu ke Dni osvobození země 25.dubna (2019) změnu vyjádřil takto: „Mne nezajímá derby mezi fašisty a komunisty, mě zajímá budoucnost...“ (převzato od Zelených: nejsme vlevo ani vpravo, ale vpředu).

A  Gallmetzer mluví dokonce o italské renesanci neofašismu v kontinuitě s Mussolinim, protože Italie po válce neprošla denacifikací. Neměla Norimberský proces, kolaborantské delikty z války do pěti let omilostnila - z iniciativity komunistické strany- a bývalí fašisti se stali voliči komunistů. A zase se vnucuje otázka, jakou roli v dnešním rozkvětu populismu hraje kontinuita s fašismem a jakou eskapismus z globálního světa a obavy střední třídy  anebo přímo přechod do nové civilizace (Harari) či  do nové doby nikoliv komunismu ale ko-immunismu - jak to vidí Sloterdijk („nejsme již obyvatelé vojensky formovaných států, jak vznikly v 19.století ... v podstatě jsme se všichni dostali do stejného transakčního prostotu, i když s odstupňovaným rizikem“).  A kniha obsahuje nové informace o evropské roli manažera Bannona. Pro Salviniho založil poblíž Říma Gladiátorskou školou pro kulturní bojovníky a populistická Lega Nord mezitím přezdívaná Lega Salvini se stala členem Bannonova brusselského  koordinačního centra The Movement.