Ivo Šebestík: Trumpův plán - Palestinská Gaza jako protektorát a kolonie

Mír na Blízkém Východě byl vždy a je tomu tak i nadále pro Spojené státy nežádoucí. Elity, které vládnou státu Izrael (Izrael je skutečně kupodivu stát, a nikoliv výlučné náboženské společenství) soudí o Izraeli, že je to natolik významný stát, jaký se nemůže spokojit s malým územím, které mu bylo při vzniku státu Izrael (14. května 1948, den před vypršením britského mandátu v Palestině) vyměřeno. V souvislosti s následujícími válečnými konflikty v blízkovýchodní oblasti si Izrael anexemi toto území rozšířil a drží je dodnes. Pochopitelně se souhlasem Spojených států, a tím skoro automaticky i se souhlasem většiny západních vlád. Slib daný Palestincům, že i oni získají vlastní stát, se nikdy neuskutečnil, a současný americký prezident, Donald Trump, toto řešení pochopitelně rovněž nenavrhuje.

Platonická prohlášení vlád řady členských států Evropské unie o uznání Palestinského státu, jejichž představitelé si jsou impotence svých návrhů dobře vědomi, hází Trump pod stůl. Má přece svůj návrh, jaký předkládá formou, která je sice průhledná, ale jaká alespoň u Západu nepředpokládá, že bude přeložena do srozumitelné řeči. Trump je zde vůči Palestincům velkorysý. Už je nechce přinutit, aby se sebrali a táhli pryč, kamkoliv. Aby nepřekáželi proměně přímořského pásma v oázu odpočinku pro západní miliardáře, na kterou by si koloniální panstvo přivezlo otroky odjinud. Trump je tak laskavý, že dovolí zbývajícím Palestincům, kteří přežili zběsilé vraždění na příkaz izraelského premiéra, B. Netajnahua, kterého Západ nedovolí spravedlivě odsoudit a ještě spravedlivěji potrestat, aby zůstali, kde se narodili oni i jejich předkové. Washington je prostě úžasný správce cizích území a životů. 

Palestinci přeživší izraelské masakry (Izrael nebude sankcionován, ani potrestán, Západ přátele a sám sebe netrestá vůbec za nic) tedy smějí ve své rodné zemi zůstat. Bílý dům jim vybere z místních zdrojů, z hlediska loajality k USA a Izraeli prověřené správce, nad které ustaví cizí gubernium složené z ochránců zájmů Západu a Izraele. Nikoliv z ochránců zájmů Palestinců v Gaze. Mezi těmito protektory má figurovat rovněž i jméno snad ze všech jmen nejméně vhodné, jednoho z významných původců americko-britské nevyprovokované agrese proti Iráku, bývalého britského premiéra Tonyho Blaire. Tak, tomu se lidově říká: Udělat kozla zahradníkem.

Tony Blair svou vědomou lží o jaderných programech a zbraních iráckého vůdce, Saddáma Husajna, se měl s definitivní platnosti vyřadit z veřejného života. Ukrýt se někde ve Skotsku v chatrči u jezera Loch Ness. Nestalo se tak, neboť nevyléčitelná anglosaská koloniální mentalita zabíjení lidí jiných etnik a náboženství nepovažuje za důvod k výčitkám svědomí. Borise Johnsona rovněž ve spaní nepronásledují fúrie.

Hnutí Hamás (západní mediální mainstream vždy zdůrazní, že se jedná o teroristické hnutí, zatímco u izraelského premiéra Netanjahua se nezmiňuje, že jde o válečného zločince) má být odzbrojeno, což je asi správné řešení, nicméně o změně agresívní politiky Izraele vůči řadě zemí regionu v Trumpově návrhu není ani slovo. Takže Palestinci mají zůstat bezbrannou skupinou obyvatel, jaká bude vydána na milost a nemilost nejenom protektorům v USA, případně ve Velké Británii a některých dalších zemí Západu, ale má zůstávat úplně bez ochrany proti jakýmkoliv příštím anekčním záměrům Izraele, který palestinské území chce mít jednoznačně pod svojí kontrolou a ke svému užívání. Což mu Trump svým návrhem skrytě zajišťuje. Mají-li o bezpečí Palestinců dbát snad nějaké mírové sbory ze Západu, pak jako by se nestalo. Viz Kosovo nebo Bosna a Hercegovina.

Západ sice má na palestinském území, jež se nemá stát nikdy autonomním nezávislým státem (proč by měla mít Palestina nezávislejší status, než jaký mají státy EU?), investovat do infrastruktury a podobně, ale bude tak činit jedině s ohledem na příští zisky. Nemá se jednat o pomoc, ale o investice do kolonie, než kolonie začne kolonizátorům vydělávat. Jestliže vidíme, že vláda státu Izrael s Trumpovým návrhem více méně souhlasí, tak právě zde máme nejviditelnější důkaz, že Trump neřeší situaci přeživších Palestinců, ale řeší zájmy západních oligarchů, hlavně amerických, a zájmy státu Izrael, který bude mít takto v podstatě otevřenou možnost palestinská území se zdecimovanými Araby „obsluhovat“.

Pokud se pokusíme objevit v Trumpem navrhovaném řešení jedině asi pod mikroskopem viditelné částečky něčeho dobrého pro Palestince, pak je to zřejmě pouze naděje, že Palestinci svojí totální bezbranností a odevzdaností nebudou schopni přivést vládu v Izraeli k nutnosti je násilím nějak usměrňovat. Bezbrannost, marnost a beznaděj jsou pro vládnoucí moc vždy zárukou toho, že se může k podřízeným národům chovat velkoryse. Netřeba bít toho, kdo leží u nohou. Je možné domorodému dítku dokonce i podat čtvrtku pomeranče, jako v Chaloupce strýčka Toma od Harriet Beecher Stoweové z roku 1852.

Trumpův návrh je typickým přístupem koloniálního pána. Nebere v úvahu potřeby národa, kterému „pomáhá“, až na pokraj jeho zničení. Ve chvíli, kdy západní kapitál a kapitál izraelský vytvoří v Gaze nějakou životaschopnou průmyslovou, těžební, námořní, vojenskou nebo rekreační základnu, bude se na jejím provozu moci podílet i domorodé obyvatelstvo druhé kategorie.

Trumpův návrh pro Palestince v Gaze je pochopitelně špinavost. Ale nemá být takto, alespoň na Západě, vykládán. Západní mediální mainstream pro to udělá, co bude v jeho silách. Jde-li o přikrytí špíny, je na něj spolehnutí. Po „vyřešení“ přeživšího obyvatelstva Palestiny jeho proměnou v odevzdaný houf budou Spojené státy ve spolupráci s Izraelem samozřejmě řešit další země v regionu. S obdobným altruismem. Jestliže arabský svět tomuto procesu nevzdoruje, je to nejspíš proto, že věří v alespoň krátký oddech.

Ivo Šebestík

Nové slovo