Jiří Vyvadil: Neměli Polsko osvobozovat… Byl by „klid“…

Ano, hovoří podobně jako náš profašistický starosta Řeporyj Pavel Novotný, ale tím, že argumentují z pozice nejvyšších ústavních činitelů Polska, jsou jejich úvahy mnohem nebezpečnější.

K něčemu je to ovšem velmi dobré. Zatímco Pavla Novotného, jak věřím, bude čekat jednoho dne soud a následně vězení, tito polští megalomani prohlubují svou rostoucí ignoraci ze strany rozhodujících evropských představitelů Německa, Francie či Itálie. A bohudík na jejich hysterické výlevy vůbec nereagují ostatní představitelé V4.

A tak polský premiér Morawiecki dokonce zaplatil v celoevropském portálu Politico protiruské a protiputinovské inzeráty a polský prezident Duda odmítá uctít památku 75. výročí holokaustu v Izraeli, které je stanoveno datem osvobození Osvětimi Rudou armádou na protest proti tomu, že Vladimír Putin bude mít se jeden z hlavních vzpomínkových projevů a jeho o projev nikdo nepožádal. A ještě se diví.

Kdo chce znát, zná a kdo nechce, nezná.

Poláci byli první, kteří se snažili spolupracovat s Německem a polsko – německá smlouva o neútočení z roku 1934, předcházela další aktům německé agrese, jako byl anšlus Rakouska, ostudná Mnichovská dohoda, kdy západní spojenci Francie a Británie společně s fašistickou Itálií a nacistickým Německem rozhodli o odstoupení českého pohraničí Německu, kdy zároveň Polsko v těžké hodině pro Československo, anektovalo Těšínsko.

Můžeme samozřejmě býti dnes spojenci v rámci V4, ale nesmíme ztrácet obezřetnost. Poláci jsou prostě Poláci.

Stojí za to si připomenout slova tehdejšího polského ministra zahraničních věcí:

Při odjezdu ze Ženevy 28. září 1934 ministr zahraničí Polské republiky Beck prohlásil: „Polsko o své vůli prohlašuje, že od nynějška spojuje svůj osud s osudem Německa... Polská vláda se prohlašuje od nynějška za osvobozenou od jakýchkoliv závazků vůči Československu a připomíná svoje přání stanovit společnou hranici s Maďarskem.“ “

Tato politika napomohla zničení Československa, rozbití Malé dohody, oslabení pozice Francie ve střední Evropě a přiblížila svět válce. Osud Československa, na kterém polský ministr zahraničí Józef Beck tak usilovně pracoval, se stal osudem Polska. On sám na svém vystoupení v polském Sejmu dne 5. května 1939 řekl: "Mír je cenný a žádoucí. Naše pokolení, které prolévalo krev ve válkách, si jej zaslouží. Ale mír, stejně jako skoro všechny věci na světě, má svoji vysokou a spravedlivou cenu. My Poláci neznáme pojem mír za každou cenu. V životě lidí existuje pouze jedna věc, která se nedá koupit - a tou je čest!"

V tom se nádherně zračí polské uvažování tehdy i dnes.

Nikdo samozřejmě nezpochybňuje například Katyň. Nicméně, jestliže by dnes Poláci chtěli i na mezinárodním fóru brojit proti ruské rozhodující účasti na porážce fašismu a nacismu, pak zjevně udělal Stalin chybu, že Polsko vůbec osvobozoval. Rusko by dnes mělo klid. Dnes je Polsko nejfanatičtějším podporovatelem vojenských útočných opatření proti Rusku, kritizuje Francii a Německo, že více nezbrojí a jedná s Putinem. Šíří nenávist a narušuje bezpečnost Evropy a vlastně i světa.

Bohudík ta rozumnější a silnější část světa, včetně Trumpa (nemluvím o administrativě) ví, že bez Ruska nevyřeší klíčové geopolitické problémy dneška. A i válečný štváč generální tajemník NATO změnil včera označení Ruska, jako největší výzvu pro NATO.

Momentálně ovšem nikdo neví, co tím vlastně chtěl říci. Zdá se, že je to jednoznačný důkaz o bezradnosti Západu.

Ilustrační foto: A. Hitler a polský ministr zahraničí J. Beck