Ladislav Žák: 1591 - číslo hovoří…

Výraz „číslo hovoří“ jsem neslyšel o vojny, kde symbolizoval skupinu idiotů, kteří své postavení odvozovali od toho, kolik dní jim zbývá do civilu. Zobák, bažant, mazák, suprák atd. atd. Číslo opravňovalo šikanu všeho druhu, bylo rituálním předmětem, symbolem idiocie houfně podporované důstojníky, kteří dobře věděli, že dělení číslem udrží v kasárnách kázeň. Čím to byli větší primitivové zelené mozky, tím víc sázeli na mazáckou vojnu a měli klid. Jiní důstojníci se věnovali sepisování brožurek o tom, jak šikanu odstraňovat, a třetí důstojníci ty brožurky ukazovali civilistům v hromadných sdělovacích prostředcích a tvrdili na základě jejich existence těch brožurek, že šikana už není, když jsou brožurky. Čtvrtí důstojníci pak dbali o to, aby každému, kdo tvrdí, že na vojně v ČSLA šikana je, bylo důrazně připomenuto, že se tím dopouští pomluvy Varšavské smlouvy a snižuje obranyschopnost socialismu v jeho boji za světový mír. Podobně strukturované skupiny politiků se dnes pohybují kolem kvót…

Číslo je smutným hrdinou i v díle Douglase Adamse „Stopařův průvodce Galaxií“, kde je konstatováno galaktickým superpočítačem Hlubina myšlení, že smysl života je 42. Výsledkem byla konstrukce dalšího superpočítače nazvaného Země, kde si ovšem některé organismy podobné opicím mysleli, že jsou něco více než součástí programu. Posedlost lidí číselnými modely je prastará. Je lhostejno, jestli jde o numerologii nebo numeriku. Zbývá připomenout staré pravdy, že číslo není totožné s kvantitou. Číslo je výsledkem počítání, kvantita nebo počet je výsledkem měření. Je principiální rozdíl mezi velikostí a kolikostí. Na jedno máme veličiny a na to druhé jednotky. Číselné modely nejsou pro modelování komplexních změn, kterými chaotické proudy přistěhovalců táhnoucích Evropou sem a tam bezesporu jsou, příliš vhodné. Jsou příliš statické a představa, že skupiny lidi nahradím čísly a ty pak budu dělit, sčítat, odčítat a násobit až dosáhnu určité harmonie a následně totéž provedu s živými lidmi je nebezpečně naivní a naprosto nehumánní. Částečně to lze uskutečňovat v likvidačních koncentračních táborech a tam lze zřejmě najít základ úvah konstruktérů kvót. Je to celé prostě takové roztomile tupě německé. Ani přesuny vysoce organizovaných vojenských jednotek nelze plánovat natož provádět podle takového vulgárního číselného modelu.

To všechno nezabránilo EU, aby učinila z čísel zvaných kvóty fetiš a orákulum, vhodné k selekci států a jejich občanů na solidární a nesolidární, hodné a zlé. Tyto fetiše ospravedlňují vyhrožování a šikanu těch nesolidárních těmi solidárními. Dokonce už se ozývají hlasy, že je třeba odpírače fetiše vyhodit z klubu poctivých a solidárních Evropanů, rituálně ho zatratit a provést „damnatio memoriae", tak aby se stal tím, jehož jméno nelze ani vyslovit. Kvóty jsou hloupé, tupé a nebudou fungovat. V duchu nejlepších evropských i všeobecně kulturních tradic neúspěch bude svalen na popírače. Proto navrhuji, abychom v České republice urychleně zapracovali na uctívání naší kvóty-požehnaného čísla 1591.

Navrhuji, aby toho číslo bylo všude kolem nás, ve všech možných podobách, kódech a číselných soustavách. Aby bylo na Žižkovské věži vedle miminek, aby mu byla věnována pozornost ve školách, kostelích a numerologických srazech. Číslo by mělo být nošeno jako šperk, pito jako speciální pivo, fernet nebo rum. Po husitských praporech a trenýrkách by na Hradě měla plápolat standarta s číslem 1591. Vánočním hitem musí být hračka s tímto číslem 1591, podobně jako to byl vloni plyšáček Ebolka. Číslu je třeba zasvětit mše a novoroční projevy. Mělo by být nošeno na tričkách, košilích, bundách a taškách všeho druhu…

Jsme vynalézaví, jsme národem Josefa Švejka a Járy Cimrmana, a jistě tak dosáhneme toho, že až se v EU přijde na to, jaké jsou kvóty nebezpečné blbosti, že nás nikdo nebude moci obvinit z nedostatku adorace božské kvóty, jež je na nebesích… Zatím navrhuji, aby bylo 22. září zapsáno jako svátek seslání Kvóty svaté bruselské….