Láska hory přenáší

Ruské hnutí dětí a mládeže

Hnutí prvního bylo založeno v roce 2022 za podpory prezidenta Putina. Ten tehdy označil za hlavní úkol vytvořit rovné, přístupné a zajímavé prostředí pro rozvoj a seberealizaci mladé generace v různých oblastech.

Během dvou let se organizace úspěšně rozvíjí a rozšiřuje: ve velmi krátké době se k ní připojilo již asi 6,5 milionu ruských dětí. Účastní se stovek sportovně-vzdělávacích programů, které jsou jim k dispozici za účelem vlastního rozvoje, přispívání k budoucnosti země a pochopení tradičních hodnot ruské společnosti. Ty jsou předmětem probíhající antropologické války.

Kdo vede první mezi prvními? Artur Orlov, 35letý rodák z Udmurtska, převzal vedení hnutí na základě dekretu ruského prezidenta poté, co slouží v armádě od roku 2006. Účastnil se bojů v Sýrii a později odešel a účastnil se speciální vojenské operace na Ukrajině. Za výsledky, kterých tam dosáhl mu byl udělen titul Hrdina Ruska. Kromě toho byl v roce 2018 vyznamenán Suvorovovou medailí a v roce 2022 řádem Statečnosti. Do 14. září byl šéfem hnutí Grigorij Gurov, který obdržel jinou důležitou funkci v organizaci zvané Rosmolodež.

Zmiňuji se o hnutí a jeho vedoucím, protože nové evropské politické a hospodářské elity to budou mít velice těžké domlouvat se s mladými Rusy, vychovanými ve zmíněných organizacích poté, co skončí vojenská aktivita na Ukrajině.

Připomínám, že existuje ještě celá řada programů a organizací, které jsou zaměřeny na výcvik veteránů a účastníků speciální vojenské operace pro veřejnou službu, a že v EU neexistuje žádný program pro přípravu mladých a nových elit pro dobu po ukončení vojenských aktivit na Ukrajině. To nemluvím již ani o systémovém intenzivním rozvoji individuálních schopností pro potřeby e-Governmentu v ČR.

70. výročí založení Všečínského shromáždění lidových zástupců (NPC)

Připomínkové oslavy výročí byly provedeny ve Velkém sále lidu v Pekingu v sobotu 14. září 2024. Ustavující zasedání prvního NPC, nejvyššího orgánu čínské státní moci se konalo v září 1954.

V sobotu prezident Si Ťin-pching řekl, že čínská demokracie obohatila teorii a praxi demokracie ve světě, a zároveň vyzval k neustálému úsilí o efektivní udržování, zlepšování a provozování systému lidových kongresů s cílem rozvíjet lidovou demokracii v rámci celého procesu. Si také řekl, že zavedení systému lidových kongresů znamená hlubokou transformaci v čínské politické krajině a posun od systému, kde byla moc soustředěna v rukou několika málo lidí, zatímco většina čelila útlaku a vykořisťování, k systému, který dává lidem moc vládnout zemi jako její páni.

Připomínám, že Číňané vykonávají státní moc prostřednictvím tohoto nejvyššího zákonodárného sboru země a místních lidových kongresů na různých úrovních a tím zajišťují, že jejich zájmy a vůle jsou zohledněny v rozhodovacím procesu.

Zmiňuji se o NPC i pro srovnání s konáním Evropské komise pod vedením staroznámé předsedkyně von der Leyenové a přidělování funkcí. Během práce na příspěvku bylo zveřejněno, že český kandidát Jozef Síkela bude mít v rámci Evropské komise na starost portfolio s názvem mezinárodní partnerství. To znamená, že bude formálně zodpovědný, ve skutečností ale vůbec, za velký investiční program Global Gateway.

Protože program je určen pro (vy)budování infrastruktury v zahraničí a měl by zajistit podle slov von der Leyenové vytvoření vzájemně výhodných partnerství, která budou silně zaměřená na budoucnost, nabízí se nejenom eurofilům srovnat podobný program s Čínou, a vzít přitom na zřetel systém lidových kongresů. Čínský systém je totiž důležitým institucionálním nástrojem pro realizaci celého procesu lidové demokracie a přispívá mimo jiné k zajištění výkonu řízení a dohledu lidu v souladu se zákonem, řízení hospodářských, kulturních a sociálních záležitostí prostřednictvím různých prostředků a forem.

V EU, kde lidé mají formální, ale ne skutečnou moc, a kde jsou během voleb dány nekonečné sliby, po nichž následuje nulová modifikace cílů, nové termíny a sliby a žádná osobní odpovědnost, je potřeba realizovat slova Huang Lixin, předsedkyně Stálého výboru Šanghajského lidového kongresu: Lidová demokracie zlepšila kvalitu života lidí a také podpořila správu megaměst. Zatímco poskytujeme silnou podporu renovaci starých městských oblastí a ochraně starších lidí a dětí prostřednictvím legislativy, zkrášlili jsme životní prostředí a zabezpečili jsme možnost obyvatelům podílet se na tvorbě zákonů. Láska hory přenáší…

Britská strategická rozvědka

Britské neviditelné elity, hrají doposud výborně hru na porážku, podrobně studují historii jiných států, až do detailů struktury elit.  Jak v Číně, Rusku, tak i v ČR a jinde ve světě. To je v tradici britské strategické rozvědky. Ta proto je schopna pochopit politiku jiných zemí až do jemností, až po konflikty v malých elitních skupinách, a poté zasáhnout tato bolavá místa přesnými údery. Proto respektuji tyto elity, vážím si jejich vědění a akceptuji jejich konání, ať je jakékoli, včetně někdy amorálního. Tím jsou dnešní výbuchy pagerů v Libanonu. Libanonské ministerstvo informací klasifikovalo incident s výbuchem pagerů v zemi jako izraelskou agresi. Libanonský ministr informací Ziyad Makari řekl, že Vláda zopakovala své odsouzení izraelské agrese, která představuje nebezpečný zásah do suverenity Libanonu a zločin. Tajné služby, a to nejenom britské, izraelské a americké jsou mistry v aplikaci nestandartních řešení. Politika a život neznají spravedlnost. Nobody is perfect!

Ignoranti, prodejné charaktery a hlupáci si proto nezaslouží nic jiného než levné lichotky a pohrdání. Pohrdání představuje nejenom název francouzsko-italského filmového drama, které natočil režisér Jean-Luc Godard podle stejnojmenného románu Alberta Moravii (uveden v roce 1963), ale i trestný čin. Toho se dopustí ten, kdo při soudním jednání závažně ruší, chová se k soudu urážlivě nebo jej znevažuje anebo jednání zmaří. Případně i mimo jednání, když bez dostatečné omluvy neuposlechne příkaz nebo výzvu soudu. Aby ale takové jednání bylo trestné je třeba ho opakovat třeba i při jen jednom jednání soudu. V geopolitice a strategické rozvědce je tomu trochu jinak, především, kde není žalobce, není ani soudce.

Britské elity doposud nikdo nesoudil. Proto pokračují v pohrdání nejenom mini států, jakým je česká kotlina, ale zbídačelá Ukrajina, nebo jaderná velmoc Rusko. Nevím, kolik z uvedeného k tradici strategické rozvědky se v Británii mohli naučit a naučili pánové Šándor, Kavan a další, kolik z jejich znalostí je dnes vyžadováno a ceněno, a kolik toho vědí mladší v podobných funkcích. Jeví se mi ale, že britské elity si již vysloužili trest od ruského medvěda, nehledě na znalosti, opatrnost a zkušenost, které podkopává víra v tradici a ignorování ducha nové doby. S pravděpodobností hraničící s jistotou není proto dobré snažit se je kopírovat nebo myslet si, že vezmou Čecha, Rusa a podobné vážně jako rovnocenného partnera.

Podle toho, co pozoruji v každodenním dění, médiích a ve vzdělávacím sektoru si dovoluji tvrdit, že neznáme (nejenom naši) historii. Existuje potřeba nejenom přemýšlet o tom, zda tomu bývalo tak dříve, a zda stále platí stará pravda, že když se umíte podívat na minulost, můžete vidět celou současnost. Jinými slovy: Herci, dramaturgové, klauni a podobní v současné době u moci, nebo ve druhé a třetí generaci ješitní následníci zanedbávají historii, která představuje součást aktivit každé strategické rozvědky. Ta je pro Brity axiom, tj. tvrzení, které se předem pokládá za platné, a tudíž se nedokazuje, a bez kterého se nehne nic, ani tam, ani sem, nikam.

Zatím co my všeobecně opomíjíme drobné konflikty, psychologické portréty a neučíme se chápat podstatu hry, britská rozvědka se na to zaměřuje a je proto schopna říci nejvíce o postavách blízkých Putinovi, Scholzovi, Fialovi a ostatních, včetně, kdo je s kým v konfliktu.

Protože evropská nomenklatura se po ukončení druhé světové války nepoučila z historie, ani se nenaučila chápat hru, která se dnes hraje, proto prohrála s pravděpodobností hraničící s jistotou budoucnost EU. Strategická rozvědka odešlého impéria zůstala ale v dobré kondici pro posilování konfliktů, vidí rozpory, rozdmýchává oheň a používá ho k destrukci a chaosu. Stačí si vzpomenout na pokus o převrat v Kazachstánu, dění na Kavkaze či nedávné zrušení akreditací šesti Britům v Moskvě. A nově je na pořadu dne vztah Abcházie-Rusko-Gruzie.

Britové postaví demokracií unavenou Gruzii proti velmi hrdým a konzervativním Abcházcům. Ti chtějí mluvit s Ruskem jako s rovným, ale nechápou, že jsou zcela závislí na Rusku a pohybují se na zledovatělém svahu v subtropickém prostředí. Neuvědomují si, co se stalo v Gruzii, na Ukrajině a nedávno v Arménii. Protože ruské elity jsou z velké části stále pod kontrolou britské strategické rozvědky a prezident Putin nemůže tancovat na dvou svatbách současně, Rusko může mít brzo opět staronovou válku pod nosem.

Česká kotlina a její moderní, tj. nové orgány moci se v představitelné době budou muset rozhodnout: buď jít s Ruskem, které spolu s Čínou, Severní Koreou, Indií a Iránem budují v rámci BRICS nový řád, kterému se nevyhnou ani USA, nebo bude čelit temným časům, které vytváří čistě materiální zájem Anglosasů se vrozeným pohrdáním Slovanů pod vedením britské strategické rozvědky.

Vzdělání a tradice

Dovoluji si připomenout, že po výborném ukončení Evropské školy ve Varese se moje dcera rozhodla po delších diskuzích, hodnoceních a osobní návštěvě se mnou a jedním přítelem studovat na Univeristy of St. Andrews. Nechci dělat reklamu této nejstarší univerzitě ve Skotsku, třetí nejstarší v anglicky hovořících zemích, která byla založena mezi lety 1410 a 1413 a lokalitě s politikou a historii různých převratů daleko od Skotska, připravovaných ve Skotsku.

Připomínám univerzitu kvůli tradičně kvalitní výuce, sledování vybraných mladých osobností (mimo univerzitními strukturami) a v neposlední řadě i problematice s českou maturitou. Její kvalitu tam umí málokdo posoudit. Proto se mi nepodařilo tam dostat jednoho talentovaného (v matematice, fyzice, historii a logice) perspektivního studenta. Přesto jsem identifikoval několik studentů z Česka a Slovenska. Ty ale měli omezený potenciál stát se kvalitním rozvědčíkem.

Tradice výuky na univerzitě obsahuje dílo teoretika globalizačních procesů, historika, sociologa a kulturologa Arnolda Josepha Toynbee (1889-1975). Tento obr odešel do minulosti spolu s velkou britskou historií a stal se z něho ďábel. Připomínám Toynbee a tradici, protože znamenají v tomto světě chaosu více než hodně. Co mám na mysli?

Britská strategická rozvědka zachovává určitý druh rodinného vzdělání. To umožňuje zacházet s dětmi z nejvyšších aristokratických rodin velmi přísně. Proč? Protože pocit aristokracie je ve skutečnosti ve své podstatě protiburžoazní a vyžaduje současně zůstat odlišným i ve světě modernity. Tento v tradici zakořeněný vnitřní konzervatismus zasahuje archaismus v jádru a umožňuje připravit se manipulovat s čímkoli na periferii. To mimo jiné vytváří elitu a strategickou inteligenci. O nich a jejich fungování se na demokratických univerzitách mlčí.

Blesk z čistého nebe

V prvních podzimních dnech učinil kancléř Scholz a jeho pomocníci tři prohlášení najednou. Tím demonstrovali svou připravenost k míru.

8. září kancléř v rozhovoru pro kanál ZDF uvedl, že nadešel čas pro diskuse o tom, jak urychlit ukončení vojenského konfliktu na Ukrajině. A poznamenal, že německé úřady udělají vše pro to, aby zajistily, že v případě Nord Streamu nebude nic skryto a ti, kteří jsou za to zodpovědní, budou potrestáni. Následující den řekl mluvčí německé vlády Steffen Hebestreit: Scholz nebude váhat mluvit po telefonu s Vladimirem Putinem, pokud to bude považovat za vhodné. A tento okamžik, soudě podle jeho dalších slov, je příhodný: všude na světě panuje pocit, že konflikt na Ukrajině by měl skončit co nejdříve. Ale nejzajímavější na všem je, že podle Scholze by měla být vedena jednání mezi Kyjevem a Moskvou a Německo může hrát pouze podpůrnou roli.

O dva dny později začal o diplomacii mluvit sám Scholz v Bundestagu: …je nutné uspořádat mírovou konferenci o Ukrajině, ale nutně za účasti Ruska. A řeknu to znovu. Nyní je ten okamžik, nyní je čas, kdy musíme prozkoumat, jaké možnosti existují. … Potřebujeme další mírovou konferenci, a Rusko musí být u jednacího stolu. To je úkol, se kterým se nyní musíme vypořádat, abychom zjistili, co se děje.

Připomínám, aby napsané a citované bylo správně pochopeno, že kancléř okamžitě učinil výhradu, že mír by se měl konat v rámci územní celistvosti Ukrajiny, nikoli být vnucen nebo dosažen kapitulací. Současně nevylučuji, že předem uvedené může být příčinou, že návštěva kancléře Scholze v Kazachstánu a Uzbekistánu, která byla spojena se záměrem nejen prohloubit ekonomickou spolupráci s těmito zeměmi, ale také prosadit protiruskou politiku, proběhla s chladným přijetím, a dokonce zrušením společné tiskové konference z iniciativy kazašské strany. Střední Asie je choulostivá záležitost zapomněli kancléři před odletem připomenout.

Přesto a jak vidno, láska-k samu sobě nejenom u lišky-kancléře Scholze, ale i u sinologa, diplomata a prezidenta Kazachstánu-hory přenáší a přináší nutné zlo, to jest novou příležitost. Pro každého z nás platí, že stejné příležitosti se v životě nikdy neopakují. Souhlasu netřeba.  

Foto: Scholz a Tokajev,  Instagram