Novodobý boj o zrno…

14.6.2018 08:28
Neustále posloucháme, jací jsme to my starší byli debilové a neumětelové, že jsme neřešili v temných časech totality, paralyzováni reálným socialismem a mámou rodnou stranou, společenské problémy a zanedbávali péči o přírodu a životní prostředí. Určitě jsme mohli udělat více, lépe a snad i radostněji, ale nedá mi to, abych se ve světle událostí posledních dní nepozastavil nad činností současníků a jejími výsledky.

Tato země je aktuálně v boji se suchem. My jsme bojovali o zrno, což byl sice eufemismus, ale dlužno podotknout, že jsme povětšinou vedli tento boj úspěšně. Zrno bylo a potravinová soběstačnost rovněž. Dnes bojujeme se suchem a výsledky jsou více než tragické. Neschopnost dosáhnout jakéhokoliv reálného výsledku je do očí bijící. Boj se suchem totiž nespočívá ve stále lepším a dokonalejším zkoumání počasí a klimatu, snižování rizika sucha je spojeno s lepším zadržováním vody v krajině a v obcích, spojené s novou kvalitou jejího využívání a distribuce.

Stát rozdává nádrže na dešťovou vodu a vydává to za pokrok. V dobách mého mládí měl sud pod okapem každý a nepotřeboval na to státní dotaci. To, co tato země potřebuje ze všeho nejvíce, je zpomalení toku vody po svém povrchu. Toho se dosáhne jednoduše tím, že každý jeden vlastník na svých pozemcích bude proměňovat šikmé plochy ve stupňovité struktury, pokud možno kopírující vrstevnice. Totéž platí o orbě a struktuře polí. Platí stará zásada římského práva, že z mého majetku nemá povstat újma majetku druhého.

Je tedy třeba tvrdě požadovat, aby z výše položených pozemků nepřicházely ničivé vlny vody nebo bahna. V pražském Motole se staví už spoustu let cosi jako poldr, ale je evidentně zcela nefunkční a tak, když už kandidáti na Darwinovu cenu lezou v bouřce do kanálu, nevyplaví je to po pár metrech v poldru, ale po pár kilometrech ve Vltavě. Dlouhodobá, systematická, nenápadná stavební (ne)činnost však jistě nese politikům patřičnou „kozí daň“ a keškařům smrt…

Problém hospodaření s povrchovou vodou ve městech je skutečně pole neorané, byť existuje celá řada příkladů, jak se to má dělat, například ve španělských městech, která byla pod maurskou správou a systémy využívání povrchové vody pro zlepšení klimatu ve městech tam fungují už více než tisíc let. Skvělé příklady nám poskytuje dlouhodobá péče o efektivní využívání vody v izraelské praxi. To nám ovšem nebrání v nekonečném žvanění rádoby odborným sporům a útokům na všechny, kteří by chtěli sami něco pro věc vykonat.

Nemusím připomínat zdrcující kritiku, která je dlouhodobě adresována hlupákům, kteří si myslí, že v lidmi uměle vytvořených a suchem nebo emisemi oslabených smrkových monokulturách si příroda s kůrovcem neporadí. Najednou jsou všichni překvapeni a kromě boje se suchem budeme bojovat i s kůrovcem. Dlužno podotknout, že největší přizpůsobivost novým podmínkám ukázali naši romští spoluobčané, kteří nabídli svou pomoc. Přes veškeré možné výhrady a předsudky je nutné si uvědomit, že Romové, při svém ještě zcela neztraceném pudu sebezáchovy, dobře vědí, že kecy, prezentace, mítinky, konference, studie, ba ani vědecké ústavy vodu nezadrží a kůrovce nezlikvidují. Bude prostě třeba doopravdy máknout. Kéž by to došlo i majoritní společnost, že tenhle problém za nás nikdo nevyřeší a naše politické loutkové divadlo tragikomedie už vůbec ne.

Drobná údržba cest, pár kamenů nebo polen položených vodě do cesty dnes představují daleko více než nekonečné žvásty o tom, co by se mělo nebo mohlo. Každý můžeme na svém majetku přispět k tomu, že se na něm voda zpomalí a nápadů, jak to udělat, je nepřeberné množství. Když jsem před lety navrhoval celé řadě kandidujících stran hnutí i osobností před krajskými volbami využít slovenské zkušenosti ze zadržování vody v krajině na horních částech povodí, odpovědí mi bylo hluboké ticho. Nakonec mi jeden moudrý a dnes už, bohužel, mrtvý kamarád řekl, že jsem hloupý, protože z tohoto programu se nedá skoro nic ukrást a tudíž je pro politiky nezajímavý…

Možná jsme před třiceti nebo čtyřiceti lety nedělali všechno dobře, ale měli jsme výsledky. Teď se prý dělá všechno dobře, jenom výsledky se jaksi nedostavují nebo jsou neviditelné. Pokud se dnes cokoliv nedaří, můžou za to především ony dávné zločinné výsledky naší práce, sem tam je seznam viníků doplněn o počasí, klimatickou změnu a komunismus.

Pojďme si spravedlivě říci, že jeden malý čin je více než tisíc slov a milion dobrých úmyslů. Pořád platí ono biblické- po ovoci poznáte je

ladislav-zak
Krizový manažer. Absolvent Fakulty strojního inženýrství ČVUT Praha a Právnické fakulty Vysoké školy privatizace a podnikání v Moskvě. Další studia na MFF UK Praha, VŠST Liberec, doktorandské studium ČVUT a vědecká aspirantura na Vysoké škole privatizace a podnikání v Moskvě u profesora Vitalije Koškina.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.