A proč by se Babiš měl zajímat o Trumpa?

Jan Lipavský vylezl ze svého politického hrobu a pronesl : Nedáte-li peníze na obranu, stanete se Trumpovým nepřítelem číslo 1.

Učinil tak krátce po návratu z USA, kde otevíral nové prostory pro českou ambasádu na Madison Avenue…

To bylo samozřejmě téma dnes již padlé Fialovy vlády, která horovala pro zbrojení, kdy  porážka Ruska byla pro Fialu svatým grálem a kdy bezvýhradná podpora Ukrajiny a nekonečná válka proti Rusku byly  hlavním politickým cílem jeho vlády…

To ovšem zjevně nebude cílem pro Babiše a ostatní koaliční spojence, alespoň takto se vyjadřovali nejen po celou dobu volební kampaně, ale vyjadřují se tak i nadále.

Samozřejmě  víme, že bývalá vláda Petra Fialy přijala závazek o růstu armádních rozpočtů,  který prosadil Donald Trump na  nedávném summit NATO v Haagu. Členské země se na něm zavázaly, že do roku 2035 budou vydávat pět procent HDP na obranné a bezpečnostní výdaje.

Andrej Babiš i jeho političtí partneři vidí problém zbrojení zásadně jinak. Poukazují na neskutečné plýtvání a nesmyslné miliardové  zálohování například dodávky letadel F-35, které budou k dispozici až za mnoho let.

Hodlají rovněž provést hloubkovou kontrolu uskutečněných obchodů a posvítit si na tzv. muniční iniciativu, díky kterým si sice namastili kapsu naši zbrojaři, ale finanční prospěch do pokladny státu byl podle analytiků minimální…

Blábol Lipavského, se kterým se ve Washingtonu nikdo nebavil, alespoň nic nenasvědčuje o tom, že by ho snad někdo relevantní přijal (a proč taky?) že osobně by se Andrej Babiš pro Donalda Trumpa stal nepřítelem číslo 1 odpovídá vyexaltovanému stylu dnes již za chvíli bývalého ministra zahraničních věcí, mimochodem zcela bezkonkurenčně nejhoršího ministra za celou dobu od vzniku České republiky.

Zcela na rovinu pak nastává čas i pro nás ostatní realisticky zhodnotit, jaký přínos může mít pro zahraničního politika přátelské objetí od Donalda Trumpa…

Nuže někdy až politicky smrtící. Nebylo totiž v historii USA více vrtkavějšího prezidenta než je Donald Trump, a to i ve velmi zásadových otázkách.

Jako příklad stačí, jak prakticky politicky zničil svého  nejvěrnějšího spojence v Evropské unii Viktora Orbána, se kterým připravoval s mohutnou mezinárodní odezvou  summit Trump-Putin k vyřešení ukrajinské otázky a pak náhle během pár minut summit zrušil a z Putina se stal nepřítel.

To Putin, který má ze světových státníků absolutně nejrozsáhlejší zkušenosti s americkými prezidenty jistě přežije a protože se zdá, že mu zdraví slouží, dál bude sunout vojenskou realitu k jisté kapitulaci Ukrajiny, která geopoliticky přemění politický ráz Evropy.

Ale pro Orbána, kterého nemilosrdně doma předstihuje strana TISZA s náskokem 7-10 % a kterého čekají v příštím roce volby tento zhůvěřilý Trumpův akt může být po mnoha úspěšných letech konečnou. A bylo by to škoda, protože je jedním z neodvážnějších kritických hlasů proti totalitnímu válečnickému  vedení EU von der Leyenové a Kallasové

Andrej Babiš, tak jako mnozí z nás jistě vítězství Donalda Trumpa oceňovali, ale jeho takřka každodenní obraty, často i z malicherných důvodů (příklad navýšení cla Kanadě jen proto, že použili projev Ronalda Reagana proti clům, je až tragikomickým  jevem), absolutní nerespektování partnerů zjevně vedlo k vystřízlivění a nyní, kdy se Trump vydal na cestu konfrontace s Ruskem, nebude moci už hovořit o Bidenově válce, protože to je jeho válka. Babiš naprosto správně přestal Trumpa citovat.

Babiš jistě není přítelem Ruska, ale zároveň vždy byl zásadovým odpůrcem válek.

 Proto držet se dál od Trumpa je velice rozumné a ani Trumpova administrativa si zjevně – a bohudíky – nevybrala Babiše jako svého oblíbence a je ponecháván v jakémsi neutrálním módu.

A to je dobře…