Raději velkou skepsi a být mile překvapen, že se něčeho dosáhlo

Přesto:

Je dobré, že se Trump s Putinem sejdou. Konečně Amerika, Rusko a ještě Čína představují jediné světové velmoce, které si částečně i konkurují a objektivně, i když mnohý z nás jistě všem krokům Trumpa netleská, Trump momentálně, minimálně do volebního amerického půlobdobí příštího roku, kdy se věci mohou pohnout je světovým státníkem číslo 1.

Putin, mimochodem až doposud odkládal setkání s Trumpem, ačkoliv ten si to toužebně přál od okamžiku zvolení a mohla to být chyba, protože chtě nechtě byl se již tím faktem změnily vztahy a svět se mohl dostat přes skřípění zubů liberálních evropských většin k realističtějšímu rozložení světa.

V tomto smyslu setkání Trump-Putin na Aljašce už samo o sobě bude mít obrovský význam k nastolení reálného postavení vztahů a spravedlivému odsunutí EU do pozice. Která ji náleží. Jako mohutného skanzenu, který dovnitř občanům EU určuje pomalu z jakých materiálů mají být zhotoveny příbory a kde jednotliví občané, ba celé státy jsou v podstatě vydány na milost a nemilost rozhodnutí nepatrného okruhu privilegovaných úředníků. Ale navenek – geopoliticky má EU maximálně sílu na to, aby verbálně  trvale bojovala proti Rusku a podporovala Ukrajinu. Ale rozhodnout bez vojenské síly USA nemůže takřka nic.

Že Zelenskyj bude hrát opět nějakou mediální divadelní roli každý očekává.

Ale asi nikdo neočekává, že by mohl při těch jednáních cokoliv podstatného  změnit, pokud alespoň trochu nevystřízliví a nepřijme řešení, které bude odpovídat katastrofální situaci na bojišti a vzrůstajícímu odporu vlastních obyvatel k pokračování války, která Ukrajincům zjevně vadí, ale Rusové, vědomí si svých historických zkušeností  vítězství nad německým nacismem, ke kterému mají Ukrajinci od časů banderovců velice blízko, ji pokládají za něco, co si vlast zaslouží a věří ve vítězství Ruska.

Jak s ruské, tak z americké strany zaznívají sympaticky realistické skeptické tóny o možném výsledku.

Američané setkání mediálně pokládají pomalu už za prolog další volební kampaně a i proto se komentování ujal viceprezident J.D. Vance a konstatoval, že Trump si není jistý úspěchem rozhovorů s Putinem na Aljašce, ale chce to zkusit.

Pro Fox News uvedl, že mu prezident řekl: „Možná to bude fungovat. Možná ne. Ale stojí to za pokus.“ Viceprezident dodal, že dohoda o setkání je „průlomem pro americkou diplomacii“.

Jak říkám, už volební rétorika.

Rusové zřejmě záměrně zvolili ještě nižší úroveň komentujícího, aby předem relativizovali možné výsledky. V žádném případě nehovořili o průlomu. A nepochybně i proto, že setkání na Aljašce se koná v atmosféře naprosto nelegitimních vyděračských tzv. sekundárních sankcí USA, které již dopadly na spřátelené země BRISC, Brazílii, Indii a nově už i Čínu.

Toto imperialistické chování jistě nemůže Rusko vítat.

Takže:

Ruský náměstek ministra zahraničí Sergej Rjabkov se proto stroze vyjádřil k napjatým vztahům Moskvy s Washingtonem a prohlásil, že oslavy nedávných amerických pokusů o nápravu bilaterálních vztahů jsou „předčasné“. V rozhovoru pro Rossiya-1 (o kterém informovala RT News) Rjabkov uznává, že se v jednáních mezi USA a Ruskem znovu objevují „jisté záblesky zdravého rozumu“, ale varuje, že je „zcela neopodstatněné“ hovořit o skutečném uvolnění.

Uvidíme…