Rejdy antisystémových sil…

Bylo to setkání vzdělaných, a pokud má povědomost sahá, i velmi tolerantních lidí, kteří byli svědky toho, jak šestice laureátů obdržela cenu, nesoucí slavné jméno osobnosti, která se významně zasloužila o obnovu myšlení a vzdělanosti v českém jazyce v počátcích národního obrození. Václava Matěje Krameria známe povětšinou z televizního seriálu F. L. Věk, kde ho svým neopakovatelným způsobem ztvárnil Václav Voska. Je zbytečné tady vyjmenovávat nesčetné paralely mezi dusnem, které panovalo kolem tehdejší České expedice a dusnem, které panuje dnes kolem Krameriových cen, ANM a jakéhokoliv názoru, který neodpovídá tomu správnému.

Krameriova cena připomíná, že svoboda projevu není samozřejmost, že jako každá svoboda musí být získávána a chráněna každý den, jinak je pohlcena všeobjímající pseudosvobodou, která je ze své podstaty nesvobodou. Jakoukoliv svobodu nelze nikde získat, koupit, nelze si ji u nikoho zasloužit. Představa, že když budu hodný a budu konformní k druhým, neřkuli k autoritám, tak budu svobodný, protože ti druzí nebo dokonce „ti nahoře“ mi mou svobodu umožní, je dětinská.

Nejlépe to vyjádřil slovenský velvyslanec Peter Weiss, když připomněl slavnou Voltairovu myšlenku, že přes jakkoliv rozdílné názory mezi lidmi je povinností nás všech podporovat se navzájem v tom, aby tyto rozdílné názory mohly zaznít. Není dnes, bohužel, více kacířské myšlenky…

Shrnu to. Zúčastnil jsem se stylově v podzemí, rejdů, přímo sabatu antisystémových sil. V době, kdy systém vypadá, tak jak vypadá, nemohu než se k nim veřejně hrdě přihlásit a říci pánbůh zaplať, že tu vůbec ještě nějaké antisystémové síly ještě jsou. Byl jsem potěšen, že jsem se ve svých známých, kamarádech a přátelích nezklamal a věřím, že jsem naopak svou přítomností potěšil já je.

Věřím, že v mé zemi ani v Evropě svoboda projevu nevyschne… že síla Voltairových myšlenek překoná aktuálně rostoucí touhu mnohých lidí po klidu v duši, spočívajícím v jediném správném názoru, který stačí přijmout jednou pro vždy.