Revoluce? Ne, očkování proti válce

Nepomohlo nasazení nejmocnějších nástrojů manipulace, které vykreslovalo německého favorita voleb ve spolkové zemi nepříliš daleko od  našich hranic jako historickou hrozbu srovnatelnou s nástupem fašismu ve 30. letech minulého století. Výsledek nakonec deklasoval tradiční politické strany. Ale to je jen zlomek zprávy, kterou nám toto chování voličů sděluje.

Jistěže malá zemička se dvěma milióny obyvatel, nota bene na německém východě, který je v podřízené pozici skoro jako Česko, nedokáže vnutit největší evropské mocnosti celou sadu často dost šílených politik strany volající po značně pravicové alternativě. Ale která z těch alternativ zabrala nejvíc? Myslím, že to bylo volání po míru a ukončení konfrontační politiky spolkové vlády, která tvrdošíjně žene Němce do vystupňování války na Ukrajině až do posledního Ukrajince a k přímému střetu EU a NATO s Ruskem. 

Zeptal jsem se umělého inteligenta, jaký je vztah německé AfD k válce na Ukrajině, a dostal jsem následující odpověď:

Německá krajně pravicová strana Alternativa pro Německo (AfD) zaujímá k válce na Ukrajině striktně odmítavý postoj vůči západní pomoci a profiluje se jako proruská síla. V kontextu německé politiky, kde je spolková vláda jedním z největších podporovatelů Kyjeva, představuje AfD hlavní opoziční hlas požadující radikální obrat dosavadního kurzu. [1, 2, 3, 4, 5]

Hlavní pilíře postoje AfD k válce

• Zastavení vojenské a finanční pomoci: Vedení strany v čele s Alicí Weidelovou opakovaně prohlašuje, že Německo by mělo okamžitě přestat posílat Ukrajině zbraně a peníze daňových poplatníků. Vstup Ukrajiny do NATO nebo EU označuje strana za zcela vyloučený. [1, 2]
• Zrušení protiruských sankcí: AfD požaduje okamžité zrušení ekonomických sankcí vůči Rusku a obnovení nákupu levných ruských energií (ropy a plynu), což odůvodňuje ochranou německého průmyslu a ekonomiky před krizí. [1, 2, 3]
• Tlak na mírová jednání za každou cenu: Strana se prezentuje jako „mírové hnutí“ a prosazuje okamžité zahájení rozhovorů s Kremlem. V praxi to znamená akceptování současných územních zisků Ruska a odmítnutí principu, že by Ukrajina měla své území získat zpět. [1]
• Odmítavý postoj k ukrajinským uprchlíkům: Regionální lídři AfD (např. Ulrich Siegmund v Sasku-Anhaltsku) otevřeně vyzývají ke krácení sociálních dávek pro ukrajinské běžence a k odebrání jejich statusu válečných uprchlíků v oblastech, kde se přímo nebojuje, s cílem donutit je k odchodu z Německa. [1, 2]

Kontroverze a vazby na Rusko

Postoj AfD dlouhodobě provázejí skandály spojené s přímým vlivem Moskvy. Německá kontrarozvědka (BfV) opakovaně upozorňuje, že části AfD slouží jako šiřitelé ruské propagandy a dezinformačních narativů. [1]

• Špionážní podezření: Poslanci AfD v Bundestagu čelili vyšetřování kvůli tomu, že prostřednictvím poslaneckých dotazů cíleně sbírali citlivé informace o německé kritické infrastruktuře a trasách vojenských dodávek pro Ukrajinu, které mohly končit u ruských tajných služeb. [1, 2]
• Personální propojení: Členové strany v minulosti pravidelně cestovali do Moskvy či na anektovaný Krym a udržovali kontakty s lidmi z okolí ruského ideologa Alexandra Dugina. [1]

Politický dopad v Německu

Vzhledem k ekonomické recesi, únavě z války a vysokým cenám energií získává tento narativ v Německu (zejména v jeho východních spolkových zemích) značnou popularitu. V regionálních volbách v září 2026 (např. v Sasku-Anhaltsku) dosahuje AfD rekordních zisků okolo 40 % hlasů. [1, 2, 3]

Ačkoliv ostatní demokratické strany drží kolem AfD takzvaný cordon sanitaire (odmítají s ní vstoupit do vládních koalic), sílící preference AfD vyvíjejí obrovský tlak na spolkovou vládu, což vede k postupnému zpřísňování německé migrační politiky a k opatrnější rétorice i u tradičních politických stran. [1, 2, 3, 4]

Možný efekt?

Dovolím si dodat, že porážka tradičních stran byla drsnější, než si všichni představovali a zkoušeli vpravit do zmanipulovaných předpovědí. Byla tak jednoznačná, že vyloučila sebemenší možnost odstavit AfD jakoukoliv koalicí zbylých stran. Zvlášť, když se do zemského sněmu dostala i další protiválečná alternativa, tentokrát levicového Spojenectví Sáry Wagenknechtové. Když jejích pět poslanců opustí sál před hlasováním o důvěře jednobarevné vládě AfD, sníží potřebnou většinu, aby na ni vítězi voleb jeho 39 mandátů při nějaké další absenci opozice stačilo. 

Ale ať to dopadne jakkoliv, tradiční strany se nemohou smířit s tak hlubokým ponížením, kdy jakékoliv jiné řešení znamená vládu konfrontace s drtivou většinou voličů. Měla by přijmout tuto dávku jedu do své krve a využít ji jako očkování proti hrozbě, která se jinak infekčně rozšíří. Daleko zhoubnější je však ignorovat válku jako nekonečné zlo. Válku hnanou sny, že se konečně podaří porazit a rozkulačit Rusko, aby se nuceně podělilo o svá bohatství. Válku, která požaduje, aby se přehlíželo oživování nacistického dědictví ukrajinské historie.

Pokud tradiční strany své prozření zkrátí, mohou zkrátit i funkční období nadcházející politické epizody. Pak by tato malá zemička s hlavní městem Magdeburgem, tradičním cílem Závodu míru v někdejší NDR, splnila významné historické poslaní. Tak významné, že by si ho všimli snad i v Česku.