Smiřme se s tím. Nemůžeme ovlivnit, koho si Američané zvolí

vyvadil ilustrace
11.9.2024 07:16
Vietnam, Irák, Afghanistán, Libye…Ukrajina, válka v Gaze. To jsou tragické následky zahraniční politiky USA počínaje jedním válečným konfliktem za druhým až do dnešních dnů.

Ale zároveň platí, že jestřábí válečnická politika se střídala s mírovou. A někdy probíhala i souběžně: děsivá válka ve Vietnamu a následně započatá politika détente, mimochodem prosazovaná stejným ministrem zahraničí, který jedněmi byl pokládán za válečného zločince a zároveň obdržel Nobelovu cenu za mír za ukončení války ve Vietnamu.

Je třeba jasně říci, že po rozpadu Sovětského svazu, který svými krásnými ideemi odstartoval svého času Západem milovaný Michail Gorbačov, na jedné straně Sovětský svaz a posléze i následovnické Rusko, bylo bráno jako v geopolitickém souboji poražená velmoc, ale fakticky jak za časů Jelcina, tak i Putina bylo bráno Západem jako významná entita, jakkoliv zčásti nezakrytě s blahovolnou jistou přezíravostí.

Prvním americkým prezidentem, který se rozhodl tento přístup zásadně změnit a který pokládá Putinovo Rusko už jen za regionální velmoc byl dnes již padlý Joe Biden.

Nuže tento pro historii světa neblahý muž odmítl arogantně navázat na politiku svého předchůdce Baracka Obamy, který se intenzivně snažil o udržování relativně velmi dobrého vztahu (i když například při Rusko-gruzínské válce, podporované například americkým jestřábem McCainem to velmi mezi USA a Ruskem jiskřilo) a odmítl uznat požadavek Ruska, že bude dodržen původní příslib, že se Ukrajina nestane součástí nepochybně agresivního paktu NATO.

A nastalo to, co nastat muselo. Rusko uprostřed nové situace, kdy lavinovitě na protiruskou válečnickou filosofii najela podstatná část Evropy, zejména té pobaltské, s naivní představou, že Západ Rusko může porazit, muselo zareagovat.

Jen málo západních politiků se proti tomuto proudu umělo postavit a momentálně nejvýznamnější z nich zůstává Donald Trump, kandidující na funkci prezidenta a ostře bojující proti válce na Ukrajině, o které neopomíjí zdůraznit, že by ji okamžitě ukončil.

Mimochodem každý, kdo si připomene, jak fungovala blokace dalších finančních prostředků pro Ukrajinu v americkém kongresu, chápe jak je to jednoduché. Stačí půl roku finančně Ukrajinu nepodporovat a konflikt skončí.

Zatímco Kamala Harris se svým obvyklým rozzářeným úsměvem prohlásila, že hodlá rozhodně Ukrajinu v jejím válečném úsilí podporovat, Donald Trump naopak znovu ukončení války Ukrajina-Ruska (a přesněji Západ-Rusko) pokládá za svůj rozhodující cíl.

I v tomto duchu se odvíjela noční diskuze Trump-Harris. Ale zároveň řešila témata pro nás zcela vzdálená, například potraty či umělé oplodnění, ale i mnohem důležitější ekonomiku

Pochopitelně, že bych volil Donalda Trumpa…Chci mír a návrat ke spolupráci Západ – Rusko násilně Bidenem přerušené.

Ale jsem realista. I v Česku převažují hlasy, že to zatracené Rusko přece musí být na hlavu poraženo. Takže Kamila by zde zřejmě vyhrála.

Uvidíme, jak se Američané nakonec rozhodnou.

Na druhé straně nijak nepochybuji o tom, že bez ohledu na to jakého prezidenta si zvolí, z celého tohoto světového konfliktu Západ vyjde poražen…Jinak to ani nejde.

 

 

jiri-vyvadil
Vědět, co v politice nastane, mě baví...

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.