To snad má Evropa z míru strach?

Začala tímto starostlivým žalozpěvem hned po zvolení Trumpa prezidentem naše komisařka EU Jourová, následoval generální sekretář NATO Stoltenberg, téměř s výhrůžkou směrem k americké pevnině požádal Trumpa o pevné setrvání v NATO předseda evropské komise Juncker – a nejčerstvěji pak vyjádřil víru v pokračující americkou věrnost NATO i český premiér. Stalo se tak dnes v poslanecké sněmovně.

Poslouchám všechny ty hlasy a ptám se, jestli sním nebo bdím? Z čeho to, probohaživého, mají tihle evropští pánové a dáma takovou hrůzu? Z toho, že Trump, jak prohlásil, přestane hlásat americkou nadvládu nad světem, a začne jak s Ruskem tak s Čínou jednat jako rovný s rovným? Z toho, že v konfliktu s Ruskem nevidí žádný smysl a chce se proto s Putinem domluvit na trvalém míru i na snížení zbrojení v obou zemích? Že je rozhodnut omezit v USA moc a vliv vojensko-bezpečnostního komplexu, který už dlouhá desetiletí žene Ameriku do dalších a dalších výbojů, vytvářejících uprchlickou vlnu, která se dnes ze Středního východu a severní Afriky valí právě k nám do Evropy? Že hodlá uznat ruský Krym a ve spolupráci s Ruskem přispět i ke skončení bojů na Ukrajině? Že 25 let po zániku SSSR nevidí už žádný smysl pro další existenci NATO? Že hodlá z polsko-ruských a rumunsko-ruských hranic odvést zpět do USA americké rakety, mířící dnes na Moskvu, Leningrad, Sevastopol atd.? A že se pro nás, Evropany, všemi těmito zamýšlenými kroky snižuje možnost, že se právě náš kontinent stane v možném konfliktu USA s Ruskem hlavním bitevním polem?

A z toho že se evropským politikům - včetně našeho premiéra - vraští čela a případ od případu i chvějí hlasy? Ale proč? Vždyť to, co Trump svým spoluobčanům i Světu sděluje, je přece tím, o čem lidstvo vždy snilo. Jde o naději na mír, bez šíleného a stále se zvyšujícího zbrojení, které vysává zdroje kontinentů, otravuje mezinárodní i přírodní ovzduší Země i vzájemnou mezinárodní spolupráci, která by mohla lidstvu tolik prospěšného přinést.

Zvláštní! Lidé ve Světě i v Evropě se z takové perspektivy radují, ale evropští politici se mračí, stěžují si, a člověk se ptá – proč asi?

Nevíte to náhodou někdo?

Lubomír Man