A tak končí vítězství liberálního Západu z roku 1990

Trumpovy politické gagy, kterými jako showman častuje světovou pozornost se částečně již jeví na hraně grotesky, ale oceňme – a není to málo – že zatím při nich, na rozdíl od mnoha amerických operací v minulosti neteče moc krve. I ten útok na Hutie v zájmu lepší propustnosti Suezského kanálu vyšel jaksi naprázdno. No naprázdno. Stál zatím miliardu dolarů a skepse, kterou projevovali Trumpovi chlapi podle tajných záznamů o významu pro USA se ukazují relevantní

Ještě než přejdu k čemusi podstatnějšímu, co je zatím je aktivitami prvního muže USA překrýváno, si člověk nemůže odpustit včerejší hereckou etudu Donalda na téma podepsání nového exekutivního příkazu: Udělejme sprchy znovu skvělé! I to dokládá tak trochu komediální, ale zároveň ekonomicky drastický příběh současné Ameriky.

Americký prezident Donald Trump ve středu podepsal příkaz ke zrušení předpisů o ochraně životního prostředí, které v Americe už desítky let hlídají tlak ve sprchových hlavicích a dalších domácích spotřebičích. Při podpisu novinářům oznámil, že i on sám potřebuje silnější proud vody, aby umyl své „krásné vlasy“.

„Nikdo nechce sprchovou hlavici s nízkým průtokem,“ uvedl Trump před úředníky a novináři v Bílém domě, než podepsal zákon, který nazval „levicovou válkou proti tlaku vody“.

Původním záměrem zákona, který platil během předchozích prezidentských administrativ, bylo šetřit vodu, s jejímž nedostatkem se během veder potýká mnoho států USA.

„Co se týká mě, já se rád pořádně sprchuji, abych se postaral o své krásné vlasy, a musím stát pod tou sprchou 15 minut, než se mi vlasy namočí,“ stěžoval si prezident těsně před podepsáním příkazu. „Vytéká to kapka po kapce, to je směšné,“ dodal.

…

Vzhledem k tomu, že nejméně dva roky do volby nového složení Sněmovny reprezentantů prakticky z centra Západu – Bílého domu neuslyšíme žádný relevantní opoziční tón a navíc, celá opoziční obec v Česku už z principu nebude proti Trumpovi postupovat, zejména když současná Fialova a Rakušanova koalice je více méně ostře protitrumpovská, má logiku, že samozřejmě můžeme Trumpa kritizovat – a kritizujme, ale zpoza naší vlastní politické bezvýznamnosti se nějaký významnější posun může projevit až právě někdy po podzimních volbách v tomto roce.

Trump je takový, jaký je. Ano, často je i směšný. Ale v západním světě reálnou alternativu nemá.

A teď již zabrousím k vážnějšímu zamyšlení.

Donald Trump nepochybně dokonale boří představy o pevném vedení liberálního Západu, o kterém Francis Fukuyama s hořícím srdcem napsal svou esej „Konec dějin?“ a  (1989) – dále rozpracoval v knize The End of History and the Last Man (1992) – argumentovala, že po skončení studené války došlo k vítězství liberální demokracie, což Fukuyama vnímal jako vrchol ideologického vývoje lidstva.

Sám Donald Trump je dokonalým příkladem nepravdivosti této téze, neboť okruh těch politických mezinárodních souvěrců se rekrutuje téměř výlučně z okruhu antielitářských, nebo též populistických kruhů, což vtipně naznačil i oním posledním výkřikem o nových protilevicových sprchách.

Ale pojďme dál. Že fakticky zhruba lze celý Západ pokládat za liberálně demokratický, včetně USA je nesporné.

Že ovšem celý tento tzv. liberálně demokratický  Západ se otřásá v základech, a to i bez Trumpových cel, či jiných výdobytků  je možná zajímavější…

Žijeme-li v Evropě, pak platí velmi extrémní rozdělení, které ve své Evropské unii na dalších téměř pět let zabetonovalo vládu Evropského parlamentu a Evropské komise, bezvýhradně podporující koncept dosažení uhlíkové neutrality, ať to stojí, co to stojí, ba jinak  ať je to možné či nikoliv. A zároveň bezvýhradnou podporu pro vítězství Západu proti Rusku jen kvůli tomu, že na rozdíl od minulosti a zásahu Angely Merkelové, byl zamítnut požadavek Ruska, že se NATO nesmí příblížit k jeho hranicím na Ukrajině i v  Gruzii.

To Biden prosadil a máme tu konflikt, který Západ nemá reálnou silu nikdy vyhrát.

Podobně jako otázku průtoku ve sprchách řeší Trump ráz na ráz všechny problémy.

Ale s výjimkou toho  sprchového průtoku logicky selhává.

A tak  Panamě zůstává její průplav, Kanada se nestává dalším státem USA, Mexiko si po počátečních výhružkách obhájilo úspěšně úvahy o velkorysé  obchodní dohodě a největší vojenský konflikt v Evropě, do kterého se zapojila celá Evropská unie a celé NATO přirozeně neskončí na lusknutí prsty.

A Putin Trumpa řeší jednoduše tím, že mu sem tam nevezme telefon.

Ale pojďme ještě dál a nechme Trumpa Trumpem.

Nás by měly tížit kromě důsledků zelené politiky i nekritické podpory války proti Rusku, kterou objektivně Evropa není schopna zvládnout, i problémy nesvobody a tím i politického rozvratu Evropy.

O EU už jsem se zmínil a za svou osobu si neumím v nejbližší době představit řešení. Situace se líbí vládnoucí elitě, která nehodlá ustoupit ani milimetr.

A postupně se jediným řešením stává katarze v podobě revolty premiérů  na evropské radě.

A tím jsem se dostal k dalšímu problému.

Ta  tam je doba, kdy Francie a Německo byly brány s poměrně všeobecným souhlasem jako úspěšné evropské velmoci a nepomáhali vyváženému řešení problémů.

Nikdy v minulosti však situace nebyla tak vážná jako nyní.

Vezměme si jen začátek článku v politickém vývěsním štítu EU Politico.eu, který hovoří za vše :

Francouzská pátá republika je na laně

Zákaz kandidatury na prezidentskou naději Marine Le Penové a trhová cla amerického prezidenta Trumpa jsou jen posledními výzvami, které zmítají druhé funkční období Emmanuela Macrona.

Hrozný, skutečně hrozný, žádný dobrý, velmi špatný týden Emmanuela Macrona začal tím, že jeho krajně pravicový rival vzal plamenomet na pilíř francouzské demokracie, a skončil o sedm dní později, když se hlavní akciový index jeho země propadl hluboko do červených čísel. 

Zákaz Marine Le Penové ucházet se o úřad a cla Donalda Trumpa ničící trh jsou ale jen posledními výzvami, které hrozí zvrátit druhé funkční období francouzského prezidenta. A mimochodem, stačilo, kdyby Macron chromá kachna na druhou projevila trochu rozumu. Ale to toho tento liberál není schopen.

…

A Německo?

Nejabsurdnější vítěz německých voleb kancléř za CDU/CSU Friedrich Merz  nastoupí 1. května před Spolkový sněm a jeho „vítězná“ strana v mezidobí je už za údajně krajně pravicovou či populistictickou AFD o 1 %, kterou jinak hodlá nechat zakázat. Rozhodl se všeobecně budovat armádu a bojovat proti Rusku, ale zároveň vyhlásil strategickou autonomii na Trumpovi. To je ovšem hlava.

Takže Německo podle mne minus…

…

A potom už jenom takové perličky…

Na podporu tzv. populistického kandidáta na prezidenta rumunským politikem Georgem Simionem, který je „náhradníkem“ za zakázaného Călina Georgesca pojede do Rumunska Donald Trump jr., který se má rovněž zastavit během své  cesty po východní Evropě  i v Česku a který zná základy češtiny, když trávil letní prázdniny u dědečka Zelníčka své matky Zelníčkové ve Zlíně. S kým se u nás setká? S Lipavským těžko.

A pointa, tohoto mého pele-mele?

Málokdy to měl vítězný liberální Západ tak nahnuté.

A absurdně vzato. Ještě že u nás soud oproti tomu francouzskému nemůže uložit Babišovi zákaz výkonu premiéra. Jinak už by to i tady měsíc před volbami bouchlo…

Zcela upřímně si myslím, že u nás může být vývoj na rozdíl od EU či Německa a Francie daleko perspektivnější.