Trump vzpouru Globálního jihu (Východu) těžko rozdýchává

Ale co jistě bylo i účelem této demonstrace síly, že po jeho boku byly i osoby, kterými chtěl Si Ťin-pching manifestovat, že Čína chce být mocenskou protiváhou USA.

Jestli Trump působivě jednal s Putinem na Aljašce a jestli několikrát v poslední době naznačoval, že se opět musí setkat se severokorejským  vůdcem, záběry čínské stanice CCTV které oběhly svět a zachytily čínského prezidenta, jak stojí na tribuně mezi ruským prezidentem Vladimirem Putinem a severokorejským vůdcem Kim Čong-unem splnily svůj účel.

"Velké obrození čínského národa je nezastavitelné," uvedl v projevu Si s odkazem na slogan používaný čínskou komunistickou stranou. Strategickou oporou tomuto úsilí musí podle prezidenta být čínská armáda.

A Donald Trump obratem zžíravě reagoval: Na své  své sociální síti Truth Social položil otázku, zda Si zmíní i americkou podporu a oběti v boji za čínskou svobodu v průběhu II. světové války. Čínskému prezidentovi i "úžasnému čínskému lidu" Trump následně popřál krásný den oslav. "Vyřiďte prosím mé vřelé pozdravy Vladimiru Putinovi a Kim Čong-unovi, s nimiž intrikujete proti Spojeným státům," zakončil Trump svůj vzkaz.

Upřímně řečeno, asi nic jiného soupeřům Trumpa nemohlo udělat větší radost.

Staré známé rozdělení světa na Západ a Východ se obnovilo a přetahovaná může pokračovat.

Ale nemusíme být smutní. Naopak.

Má to tu výhodu, že se dříve či později logicky bude muset zase hledat spolupráce, protože ony dva soupeřící bloky jsou natolik silné, že když se nedohodnou, hrozila by lidstvu zkáza a zmar.

Výhodou známé impulzivní povahy Donalda Trumpa je, že je mužem aktuálního okamžiku a rozhodně by nevydržel do konce svého funkčního období válku nervů na trvalou izolaci Východu.

Konec konců, Amerika je sice nejsilnější zemí Západu, ale  Západ už není hegemonem světa.

Chce to spolupráci a respektování reality mezi oběma bloky. A jistě to může být užitečné.

A mimochodem: S Evropskou unií coby globální velmocí však vývoj nepočítá. Ale asi málokdo z české opozice by porážku Ursuly von der Leyen či Kaji Kallasové pokládal za tragédii.

Naopak.