Vzpoura národních států…

V jistém smyslu z hlediska starých mocenských struktur nezůstal kámen na kameni, respektive, byla jim odebrána rozhodující moc.

Ještě před summitem jsem četl nejen v západním, ale i našim tisku, že stejně, jako vždy v minulosti zachrání dohodu o obnově a sedmiletém plánu přece skvělá Angela Merkelová. Nuže své představy vůbec neprosadila. Uchýlila se dokonce k tomu, že uraženě opouštěla jednání s premiérem Rutem, zatímco její partner Macron dostával záchvaty vzteku, že ho Sebastián Kurz vůbec neposlouchá a nezajímá se o to, co říká.

Jinými slovy Angela Merkelová je první poraženou tohoto summitu, byť se porážce nakonec podrobila a ukázala konsensuální tvář. No nic jiného jí ovšem také nezbývalo.

Zřejmě největší poraženou, která je navíc hlavním viníkem onoho martyria je Usula vand den Leyen. Kdyby netrpěla megalomanii, která se projevila už při formulaci Zeleného údělu, dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050, věci by nebyly tak napjaté… Ano, byl to její silně nerealistický návrh 750 miliard EU, 500 miliard na dotace, 250 miliard na úvěry. Prohrála a ještě na závěrečné tiskovce lamentovala, že jí seškrtali výsledný tvar na 390 mld pro dotace, 360 na úvěry.

Snad bude příští pokornější a než s něčím přijde, bude si zjišťovat názor jednotlivých skupin národních států, protože ti a ještě se k tomu vrátím jsou jednoznačnými vítězi tohoto klání.

Naopak jednoznačným vítězem tohoto finančního summitu je Mark Rutte, který přivedl do varu prakticky všechny partnery a získal přezdívku pan No. Ovšem nemůžete zazlívat člověku, který po celý život jezdí do práce na kole, i v kanceláři si kupuje kávu a zrušil reprezentační fond,  a když už jede autem, tak svým totálně ojetým Saabem. Šetří  Jinak to neumí.  A Holandsko z toho tyje. A samozřejmě proto má svou logiku, že odmítá dávat peníze to trvale bankrotující Itálie a Španělska.

Protože ovšem tenhle summit je tak říkajíc o všech národních státech,  vítězi se stali maďarský premiér  Viktor Orbán i Mateusz Morawiecki, kteří úspěšně zabránili konkrétnímu mechanismu spojení dotaci s dodržováním „tzv. dodržování právního státu“ Mohli se radovat a na tiskovce se smáli od ucha k uchu. Souhlasím s nimi. Právní stát je zlotřilá kaučuková metoda pro šikanování těch států, které si dovolí volit politické subjekty, které se nelíbí eurofilnímu mainstreamu a establishmentu.

Kdybychom měli posoudit jak uspěli hlavní instituce EU, pak je to rozhodně porážka Evropské komise,  kterou převálcovala Evropská rada, tj. souhrn členských států EU.

Samozřejmě že si plný respekt zaslouží i Charles Michel, předseda ER,  který se neutrálně a vstřícně  snažil operativně měnit parametry, tak aby byly zohledněny kompromisně  představy národních států.

Z toho ovšem vyplývá jeden závěr. Evropská rada, čili zastoupení náhle koronavirem osvobozeným   národních států se  stala nejdůležitějším stavebním prvkem EU. A to je rozumné a dlouho se na to čekalo.

A tím se i dostávám k úvaze, co se z tohoto summitu promítne do budoucna.

Jak známo, Angela Merkelová v rámci svého půlročního předsednictví chce prosadit model všeobecného přerozdělování uprchlíků.

Zatímco pro západní státy je to oblíbené a vítané téma v Česku, kde je dle průzkumů zcela zásadní odpor k uprchlíkům  a muslimům (největší v Evropě) jde o casus belí.

Jestli boj o finance budil dojem střetu, pak boj o kvóty bude mnohem závažnější.

Faktem je, že současná koalice šetřílků, která zvítězila, zřejmě nebude platit  i pro následující boj. „Arogantní“ Sebastián Kurz je důsledným odpůrcem politického islámu a svého času zabránil i v pokračování v balkánské cestě.

Docela se těším na ten střet. Ovšem tentokrát i celá V-4 musí zabojovat jako jeden muž…