Washingtonu hoří poslední rezervy

Požár v Los Angeles, který křesťanům připomíná peklo a ateistům Hirošimu, tvrdě zatočí se zbývajícími volnými zdroji federální vlády ve Washingtonu. To bude opravdový státnický oříšek hned v prvních minutách Trumpovy vlády, protože zároveň narazí na obnovený dluhový strop. Pokud vláda pomůže vypálenému městu, bude to drahé. Kde na to ale vzít? Pokud však na to nepřijde a nepomůže, krize se povleče a bude ještě dražší. A hlavně ještě nebezpečnější.
V pátek ráno odhadovala meteorologická služba celkové hospodářské ztráty hořícího Los Angeles mezi 135 a 150 miliardami dolarů. Vypáleno bylo zatím deset tisíc budov. Do škod je třeba zahrnout také totální ochromení ekonomických aktivit spáleniště, kde nebude fungovat téměř nic, lidé pochopitelně přijdou o pracovní příjmy a zmizí veškerá poptávka. Nebo nezmizí, lidé dostanou nějakou pomoc, ale ta se bude čerpat z rozpočtů, které mají ochromené příjmy.
Teoreticky by se to dalo zvládnout tiskem nových peněz, které nemusí být inflační, protože nepřinesou přírůstek, ale jen částečnou náhradu spotřeby a hlavně obnovu produkce. Jenže rozpočet je vysoce politická záležitost, kde se na teorii nehraje.
Prosincová kongresová tahanice o další financování federální vlády sice skončila na poslední chvíli dohodou, že další rozpočtové provizórium Spojených států vydrží až do 14. března, tedy skoro dva měsíce Trumpovy vlády. Jenže vyčerpání rozpočtových zdrojů nebylo všechno, o co se tady hrálo. Na stole se objevil také dluhový strop, jehož platnost byla jen pozastavena do konce minulého roku. Teď už dluhový strop opět platí.
V současné době jde na obsluhu zmíněného dluhu ve výši 36,1 bilionu dolarů zhruba třetina volných zdrojů federálního rozpočtu, který loni počítal s výdaji 6,8 bilionu dolarů. Dluhový strop znamená, že Kongres musí od začátku všechny rozpočtové návrhy porovnávat s limitem 36,1 bilionu (tisíců miliard) dolarů pro celkové zadlužení federálních financí. Nad tento strop, do kterého už trká, si půjčovat nesmí. Jsme tedy znovu tam, kde jsme byli na konci prosince.
Donald Trump se snažil přesvědčit zákonodárce, aby mu strop zvýšili. Proč taky ne, dělalo se to vždycky, a to už strop máme od roku 1914. Jenže teď narazil na zásadové konzervativní křídlo vlastní Republikánské strany, které za jedinou přijatelnou změnu považuje naopak snížení stropu. Tahle skupina má asi deset poslanců, což je proklatě víc než jeden hlásek, který smí republikánská půle sněmovny ztratit, aby jí návrh prošel.
Trump se podle některých komentářů už přizpůsobil, když se snaží vyměnit drahou válku s Ruskem za laciné šarvátky s Grónskem a Panamou. Nákladnější však bude „velká rána“ chystaného balíku zákonů, které shrnou imigraci, energetiku, snížení daní a další politiky s biliónovými rozpočty. Na tenhle balík se Trump obzvlášť těšil, protože je přesvědčen, že ho vepíše rovnou do historie. Nově zvolený předseda sněmovny Mike Johnson slíbil, že do toho půjde. Ale má na to? Při chaboučké republikánské většině je to dráždění hada bosou nohou.
Příští týden, ještě před Trumpovou inaugurací, tedy bude nejspíš oznámeno, že federální vláda znovu vyčerpala rozpočtové možnosti a začíná se vyškrabovat. Státní dluhopisy se platit musí, takže na ně půjdou peníze z hotovostní rezervy 800 miliard dolarů, kterou má ministerstvo financí nasysleno. Ještě před kalifornskými požáry se odhadovalo, že mistr úrovně Janet Yellenové, která vedla finance Bidenově vládě, s tím vydrží skoro do léta. To zahrnovalo předpoklad, že v březnu do těch rozpočtových hádek naskočí ještě konec současného provizória, takže finále bude v režimu dvojitého stisku.
Nový ministr financí, kterým má být Scott Bessent, je prohnaný finančník v oboru peníze těch druhých (investiční fondy). Ten by se v tom nemusel utopit. Jenže to ještě nehořelo. Teď hoří, a čím dál víc. Hasičům v Los Angeles ve čtvrtek došla voda z městských požárních nádrží. Snad si s tím nějak poradili, ale ty největší plameny byly v pátek stále mimo kontrolu. Předpověď počasí pro příští týden počítá se sílícím větrem, který oheň znovu rozdmychává.
Hoří tak strašlivě, protože všechno je vyschlé. Pryč jsou časy, kdy bylo v Kalifornii touto roční dobou krásně hnusně, protože soustavně pršelo. Vleklé sucho se připisuje klimatickým změnám. Sucho bylo i jinde v regionu, loni málem zablokovalo Panamský kanál. Stejnou příčinu má také neustávající vichr, který žene plameny dál a dál, protože vyšší teploty atmosféry mu dodávají více energie.
Zničené město je něco víc než vypálené budovy, a třeba i knihovny a koncertní síně nebo nedejbože filmová studia Hollywoodu. Vypaří se genius loci, duch sounáležitosti a kultury, který umožňuje, aby tolik lidí mohlo dobrovolně žít, pracovat a tvořit nacpáno do tak malého prostoru. Nekonečná spáleniště děsí představou, že město zahynulo. Sice nebylo bombardováno, jako Gaza, nepřehnala se přes něj fronta jako na Donbase, nebylo spláchnuto jedním mocným výbuchem, o který si hrdinní politici, kteří pak zalezou do díry, vytrvale koledují. Ale vypadá to skoro stejně.
Americká historie vypovídá hodně o odolnosti lidí v těžkých krizích, ale bez peněz se to povleče. Donald Trump bude muset do sněmovny, aby prolomil rozpočtový a dluhový krunýř, ale to se neobejde bez debaty o klimatických změnách a roli státu. Nejen porážka, i pouhé zdržení by bylo kruté. Už na konci roku se mluvilo tom, že rozpočtové spory by se mohly projevit zhoršením ratingu Spojených států, což je totéž, jako když řekneme, že státní dluh bude dražší.
V současné době jde na obsluhu zmíněného dluhu ve výši 36,1 bilionu dolarů zhruba třetina volných zdrojů federálního rozpočtu, který loni počítal s výdaji 6,8 bilionu dolarů. Kongresový odpor proti zvyšování federálního dluhu má smysl. Je tu také další riziko – poptávka po státních dluhopisech USA začíná mít trhliny. Největší věřitel Čína už srazil své dolarové rezervy zhruba na třetinu maxima. V zahraničně obchodních platbách některých zemí začínají pokusy s nahrazením dolaru lokálními měnami nebo nějakým košem bez dolaru. Zatím to moc nejde, ale mechanismus transakcí se dá šlechtit i na pětníkových objemech. Takže to za pár let přijde.
Trump už vyhrožoval, že s takovými zatočí. Požaduje taky prudké zvýšení poptávky po klíčových amerických komoditách, kterými jsou LNG a zbraně, jinak …
Silácké řeči bývají známkou slabosti. Krize bývají příležitostí ke změně.
Los Angeles nepochybně dostane mezinárodní pomoc, ale bude ji provázet debata, jak se z této události poučit. Možná nejde o peklo, ale jen očistec, kde utrpení je aktivní látkou čistírny duší.
Zatím hoří daleko, ale české lesy také vysychají, české dluhy nás taky chtějí zavalit, česká debata si taky na teorii moc nehraje. Není to jen o nich, je to i o nás.
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 3651x přečteno
Komentáře
Co dodat..., USA a Trump, že by dostal od Boha lekci? A s ním i celý Hollywood, coby továrna na mnohdy nepříliš pěkné sny?
Děkuji za skvělý článek p. Fialo
Zdraví
Jaromír
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Ano, je to o všech a hlavně o nás.
Po přečtení tohoto příspěvku jsem se odebral do spíže a chvíli bloudil, než jsem našel konzervu se svojí starou polívčičkou. Když jsem ji ohřál, voněla stejně jako kdysi:
KDYŽ BY náš (potažmo každý) stát, třeba třetinu prostředků, které vyplýtvává na ovlivnění klimatu nad Antarktidou(jen příklad, Antarktida laskavě promine),
věnoval přípravě na nevyhnutelný výkyv klimatu, HLAVNĚ NA ADAPTACI na měnící se poměry i na
reálně předpokládané změny poměrů vlivem změny klimatu u nás ve střednědobé perspektivě a na tvoření
rezerv pro eliminaci či ZMÍRNĚNÍ NÁSLEDKŮ naplňujících se katastrofických scénářů:
TAK BY DNES TY peníze měl! Kromě toho by dopady na ekonomiku, na životní úroveň a na jejich rozvoj a stabilitu - byly řádově menší.
Teď ty peníze (JAKOBY) nikdo nemá. Babo, raď! (rozumějmě: musí si je půjčovat, nebo je brát na úkor jiných, životně důležitých účelů).
Volná úvaha(jen příklady z mnoha možných): Zničené americké město, stejně jako několik cm odváté úrodné půdy z jižní Moravy, která byla výsledkem úsilí několika desetiletí (nemluvě o zastavěné hluboké nejúrodnější půdě, která je odolnější vůči klimatu než půda mělká a málo úrodná), stejně jako pokles výnosu původních odrůd plodin, nezvyklých suchu a teplu nové kvality... to vše se zdá býti najednou větší prioritou, než ledovec, lehčí o milióny tun.
Nemám nic proti úsilí o snížení teploty v Antarktidě. Ale pokud na to jdou všechny zdroje, připadá mi to, jako kdybych doma vytápěl ložnici tím, že umístím kamna před dům, vyzvu sousedy, aby tak učinili stejně a těšil bych se spolu s nimi, že až se ohřeje vzduch venku, budeme mít z toho družně společný prospěch ve svých ložnicích všichni. Já bych rozhodně kromě kamen venku, nechal aspoň malé Petry a třetinu dřeva jako zásobu, co kdyby ta společná myšlenka přinEsla efekt až po mé smrti (tak aby to nebylo dříve, než předpokládám). Pak teprv bych vyšel před dům a klidně se veselil nad společnou myšlenkou s nimi.
Zkratka, titulek i poslední věta příspěvku jsou výstižné: "Washingtonu (a nám) hoří(skutečně i obrazně) poslední rezervy" a "Je to i o nás"
P.S.: Proč jen bezvýznamní jedinci - jako já s tou mojí polívčičkou ze spíže - myslí dlouho dopředu na to, aby se polívčička nepřehřála tak až by začala smrdět. Hoďme proto politiky, odborníky a všechny, kdož si myslí, že hýbou světem, do jednoho pytle, protože podle jejich výsledků tam patří.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.