„Rozhovor v Moskvě“ přesně po 50 letech

V pátek, 23. srpna 1968 byli přivezeni v Moskvě převezeni zatčení představitelé Československého státu, první tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček a předseda vlády Oldřich Černík k rozhovoru s třemi vůdčí funkcionáři KSSS a sovětského státu. Ti – na rozdíl od obou Čechoslováků - věděli už od zhruba 11 hod. moskevského času, že prezident ČSSR Ludvík Ivánovič Svoboda ve svém projevu oznámil: odlétám se svou delegací do Moskvy.

Podle stenozáznamu z tohoto rozhovoru napsala Lenka Procházková hru, ze které také nastudovala dramatizovanou četbu a tu – v týž den, přesně padesát let po této události – uvedla ve čtvrtek, 23. srpna 2018, uvedla Jazzoví sekce – Artforum a spolek Ars Forum v podvečer v svých prostorách. Vedle zapisovatelky a autorky Lenky procházkové v tomto zajímavém představení účinkovali jako Brežněv Zbyněk Kiesewetter, v roli Kosygina Jiří Lomoz a texty Podgorného četl na důsledně levém křídle dramatického prostoru Ivan Votava. V roli Dubčeka se představil Jan Korál, který svou postavou připomíná prvoplánové interprety titulních hrdinů muzikálu Jesus Christ Superstar, a v roli Černíka mu na pravém křídle jeviště asistoval Karel Růžička. To byly ostatně jedny z mála náznaků aranže účinkujících. Doplnila je už jen vnučka paní Lenky, Isabela Jílková, která v slavnostním kostýmu vnesla do tohoto prostoru chléb a sůl na uvítanou Ludvíka Iványče. Výzvou, aby odjeli uvítat na vnukovské letiště vzácného hosta, rozhovor končí. Sověti odcházejí, aby s ním projeli Moskvou a ubytovali jej i s dr. Husákem (o němž sice Leonid Iljič dosud neslyšel, ale v podtextu starostí, které všichni tři mají, aby vymysleli způsob, jak neschválit sjezd v dělnické čtvrti Vysočany, tuší, že jako Slovák by jim mohl pomoci) a dalšími přímo v Kremlu – na rozdíl od těch, které zajali sovětští „paragáni“. Odjezdem těch tří hra také končí.

Zpravodaj by měl upozornit, že dramatická četba měla úspěch i díky systému 02 Josefa Šuberta, který umožnil reprodukovat téměř dokonale text hry. Vyniklo to zvláště v porovnání s hodinovou diskusí, které s diváky vedly autorka textu a dr. Neudorflová. Obě diskutérky svými gesty narušovaly funkčnost mikrofonů, což byl také jediný kaz večera. V něm však už nedostatek srozumitelnosti tolik nevadil; hlavní byly monology, které v rozhovoru zazněly před 50 roky a kterým jsme díky mikroportům rozuměli dobře.

Jindřich Beránek