Karel Horák: Skokan má smůlu

Pan bývalý poslanec má jen maturitu na průmyslové škole. Předtím, než takový krok jako naprostý právnický amatér učiní, by se měl poradit s právníky, ne s jedním, ale minimálně s celým autobusem právníků. Jímá mne hrůza, že i on byl poměrně dlouho zákonodárcem.

Při hlasování byl Petr Skokan přítomen, připomínám, že hlasoval pro návrh na vyslovení důvěry vládě. Není mi tedy jasné, jaký vliv, navíc ústavněprávního rozměru na něj osobně, respektive na ostatní poslance a také na výsledek celého hlasování může mít nesprávné svolání schůze Sněmovny v rozporu s jejím jednacím řádem. Kdo chyběl, chyběl by stejně. Motivace pana Skokana je jakákoliv jiná, jen ne ústavněprávní. Sám řekl, že stížnost podal, protože „vedení Sněmovny si dlouhodobě ze zákona o jednacím řádu dělá trhací kalendář“. 

Melčákova ústavní stížnost se od Skokanovy významně liší tím, že Melčák navrhoval současně zrušení ústavního zákona 195/2009 Sb. o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny. Skokan nic takového nenavrhuje, ani nemůže, neboť žádný zákon v souvislosti s předmětným hlasováním přijat nebyl.

Významným rozdílem je také tvrzení o zásahu veřejné moci. Zatímco Melčák si stěžoval na to, že mu ústava dává právo nerušeného výkonu mandátu poslance po celé volební období, Skokan bazíruje (třebaže i důvodně) na lhůtách pro svolání schůze.

Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu může ústavní stížnost podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. To si při vší fantazii skutečně neumím představit, jak by k tomu v případě pana Skokana došlo.

Prorokuji této trapné ústavní stížnosti trapný konec. Nebude-li nepřípustná, musí být odmítnuta. To však ovšem za předpokladu skutečně právního, politicky neovlivněného rozhodnutí. 

Srovnávat proto tento „záškub“ se stížností Melčákovou znamená věnovat pozornost  něčemu, co za pozornost vůbec nestojí. Takže klídek...