„Rudoprávník“ Páral opět káže

V prvé řadě bagatelizuje dopad současných reforem, které právě prošly závěrečným schvalovacím procesem. Říká doslova, že reformy jsou „velmi opatrné a do opravdu potřebné razance mají ještě daleko“. Může občanům pan Páral vysvětlit, co si představuje pod pojmem větší razance? Zvýšení DPH na 25% či zvýšení spoluúčasti pacientů ve zdravotnictví na 30%? Páral péduje pro ještě tvrdší reformy z toho důvodu, že se slepě domnívá, že jsme ve stejné situaci jako Řecko, což je nesmysl. Nejsme v bankrotu ani nám žádný bankrot nehrozí, protože jsme v rámci EU jednou z nejméně zadlužených zemí (řecký veřejný dluh dosahuje letos 162% HDP, český pouze 40 %HDP). Páral a jeho chlebodárci již neřeknou, že pravicové kabinety zadlužily jen za pět let svého vládnutí naši zemi o 650 mld. korun. Připomeňme pravicovým komentátorům, že historicky nejvyšší schodek státního rozpočtu byl za pravicové vlády M. Topolánka v roce 2009 ve výši 192 mld. korun, reálně však 224 mld. korun po použití části rozpočtové rezervy na snížení schodku jako Kalouskova účetního triku.

Dále Páral velebí ponižující institut veřejně prospěšných prací, ovšem na druhé straně již neřekne, že obce nemají jednak dostatek peněz na tyto práce, jednak tato pracovní místa v současné době jsou velmi omezené, až nedostupné. Stačí se jet podívat na jižní Moravu a tam by Páralovi místní starostové řekli, že místa veřejně prospěšných ponižujících prácí zkrátka nejsou.

Lidé na Úřadu práce ve své drtivé většině chtějí pracovat, nejsou to žádní flákači, ale ta práce prostě není k dispozici, navíc na jedno místo je i 30 uchazečů, takže získat vysněnou práci je spíše dílem náhody či štěstí. Pravicová vláda P. Nečase dává na tvorbu nových pracovních míst jen 2,4 mld. korun, předešlé levicové vlády dávaly dvakrát tolik, kolem 5 mld. korun. Opět střízlivá fakta nezatížená ideologií, pane Párale.

Z jeho dalších slov pak vyplývá, že by nejradši zrušil veřejné služby, které poskytuje stát, jemuž právě za to platíme své daně. Pak by se tedy mohly klidně zrušit. Páral i ostatní pravičáci rádi a dlouze hovoří o své mantře - o černobílém světu úspěšných (pracovitých) a neúspěšných (nepracovitých vyžírků). Nevidí nic mezi tím. Jinými slovy chce říci, že asi 90% všech lidí je neúspěšných, nepracovitých, kteří natahují ruce, aby jim stát pomohl. Dovolili si jen akorát mít podprůměrný plat kolem 20 000 hrubého. Ale tito lidé, jimiž Páral pohrdá, jsou často vzdělanější a úspěšnější než vysokopříjmové vrstvy, což akorát není vyjádřeno platově.

Avšak napsat, že jsou to lidé neschopní, je nehoráznost a drzost. Samozřejmě, že „dolní lid“ pracuje, mnohde tvrději a více než tzv. bohatší vrstvy, nicméně je potřeba brát v potaz skutečnost, že ve srovnání se západní Evropou jsou u nás platy nízké, a vzhledem k dalším reformám, které dále budou luxovat peněženky lidí, není příliš pravděpodobné, že se platy budou zvyšovat. Zkrátka společnost, tak jak se historicky vytvořila, je stratifikována do několika příjmově nerovnoměrných vrstev, a to je třeba brát jako fakt. Neznám společnost, kde by bylo 90% vysokopříjmových občanů a 10% lidí s průměrnou mzdou.

Páral se také mýlí v tom, že tyto šrkformy by musela dělat každá vláda, i levicová. Ta by samozřejmě dělala též reformy, ale zvolila by jiný postup. Především by významně posílila příjmovou část rozpočtu, která pro pravici přestala existovat, a to zvýšením přímých daní, aby již z Česka nebyl daňový ráj, dále by zvýšila korporátní daně, zavedla daně z finančních operací, z dividend, efektivně by se čerpalo ze strukturálnách fondů EU (dosud vyčerpáno za pravice 114 mld. korun z 763 mld.), zrušila by také rovnou daň, nepředražovala by veřejné zakázky, jimiž ročně proteče asi 600 mld. korun. Tato opatření by navíc neudusila spotřebu lidí a jejich koupěschopnou poptávku a oživila by hospodářský růst, který je i díky pravicové vládě nízký. To je, pane Párale, též cesta, jak snížit schodek státního rozpočtu. Páral by ovšem na to řekl jako vždy, že je to trestání schopných a úspěšných a že by velké firmy odešly jinam. Kam, již neřekne, protože není kam, možná do Afriky, protože v okolních vyspělých státech jsou firemní daně daleko vyšší než u nás.

Páral rovněž nepochopil hlavní myšlenku levice. Je jasné, že každý člověk má zodpovědnost sám za sebe, ale v případě nepříznivé životní situace, do které se člověk dostal ne svou vinou, je stát zde od toho, aby mu pomohl. Od toho si ho také platí. Páral naopak říká, že vždy je to vina dotyčného, že se dostal do nesnází, špatné finanční situace apod, ať si tedy pomůže sám. Páralův svět je vskutku nakreslen černobíle. Bývalý horlivý redaktor Rudého práva nejprve velebil socialismus, nyní velebí globální kapitalismus. Jeho pohrdání lidmi je však bezprecedentní.

Možná by ho jeho kázání přešlo, kdyby jej zaměstnavatel jednou vyhodil pro nadbytečnost, on si nesehnal do dvou měsíců novou práci a šel by dělat veřejně prospěšné práce, aby nežil z peněz ostatních, více schopných. Ač mu to samozřejmě nepřeji, chtěl bych vidět, jestli by zůstal v takovém případě názorově konzistentní, a jak by byl do této práce zapálen.