Brazilská cesta inspirací pro Evropu

obrazek
4.6.2012 08:40
Brazilská prezidentka Dilma Rousseffová podrobila tvrdé kritice způsob, jakým se EU vypořádává s hospodářskou krizí. Prohlásila, že některé evropské státy mají nezaměstnanost, kterou si Brazílie ani nedokáže představit. Od roku 2003 klesla nezaměstnanost v největší latinskoamerické zemi ze 13 % na lednových 4,7 % (aktuálně se pohybuje okolo 6 %).

Na rozdíl od úsporných opatření a škrtů, prezentovaných evropskou pravicí jako jediný lék na hospodářskou krizi, brazilská vláda podporuje konzum, tvorbu pracovních míst a investice do infrastruktury. Stát poskytuje půjčky na koupi automobilů a Národní banka pro hospodářský a společenský rozvoj nabízí úvěry s nízkými úroky při současném snížení daní na automobily. Je tak pomáháno těm sektorům národní ekonomiky, které to potřebují. Pokračují i úspěšné sociální programy započaté bývalým prezidentem Lulou Da Silvou. Vypořádat se s negramotností a dětskou prací je úkolem programu Bolsa Familia – pokud rodina posílá děti do školy, získá příspěvek od státu. Před deseti lety žilo v chudobě 26 % Brazilců, nyní je to 13 %. Trvá tak růst střední třídy, která je pilířem všech úspěšně fungujících demokracií.

Bankéři raději nejdou do otevřené konfrontace s prezidentkou, která po nich rázně žádá snižování úroků konstatujíc, že už jednoduše nebudou vydělávat tolik jako dříve. Oznámila, že Brazilci nadále nebudou platit vysoké úroky, protože je to nespravedlivé. Zástupci soukromých bank deklarovali, že jsou ochotni vyhovět jejím požadavkům a následovat státní banky, kde jsou úroky systematicky snižovány. Analytici však varují, že taková politika může být pro prezidentku hrozbou v roce 2014, pokud se bude znovu ucházet o prezidentskou funkci – bankéři by se pro ni mohli stát nebezpečnými nepřáteli.

Politické postoje Dilmy Rousseffové prošly složitým vývojem od revolučního marxismu k pragmatickému kapitalismu. První dáma brazilské politiky je hrdá na své radikální kořeny a partyzánskou minulost. Jako reprezentantka sociálně demokratické Strany pracujících oponuje neoliberální politice, ačkoliv její postoj k privatizaci není vyloženě negativní. Její volební vítězství bylo interpretováno jako definitivní porážka Washingtonského konsensu v Latinské Americe. Usiluje o prohloubení sociálního státu a pokračuje tak v práci započaté administrativou jejího předchůdce a patrona Luly da Silvy. Ten poradil západním státníkům investovat do chudých, aby se mohli stát spotřebiteli. Brazílie se krize nedotkla, neboť lidé žijící dosud na okraji tržní ekonomiky najednou povzbuzovali hospodářský růst svojí spotřebou. Rozkvétající Brazílie je vyhledávaným útočištěm pro nezaměstnané Portugalce, jejichž země je zmítána hlubokou ekonomickou krizí.

Zdá se, že neplodná a kontraproduktivní neoliberální politika je letos na ústupu i v Evropě. Dokládá to nástup socialisty F. Hollanda ve Francii, úspěchy německé levice v zemských volbách nebo drtivé vítězství Ficova Směru na Slovensku.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

schlimbach

Pane Kosino, díky za velmi podnětný článek :)

kosina

Pane Štingle, také Vás zdravím. V Brazílii působí státní banka (Nár. banka pro hospodářský a společenský rozvoj), ale i soukromé banky. 

V souvislosti s bankami je zajímavý i komentář bývalého prezidenta Luly, který vyjádřil obavy z vývoje v EU: „Vidím, že vzhledem k nedostatečnému vedení se evropská krize protahuje na léta a lidé ji přijali, jakoby byli jejími viníky. Chudáci Řekové platí francouzským a německým bankám. MMF je dobrý tak pro jednání s Bolívií. Když ale krize zasáhne USA, je MMF němý a nečinný. Je špatné, že všichni závisíme na americkém ministerstvu financí a na dolaru“, prohlásil.

kosina

Omlouvám se, asi jsem to napsal dvojznačně - byla myšlena polovina z 26 %, takže nyní 13 % obyvatel žijících v chudobě (s méně než 2 dolary na den). 

rku

Pane Kosino,

nechce se mi věřit, že by polovina Brazilců žila v chudobě. A jaká je hranice chudoby v Brazili, kolik dolarů na den?