Břidlicový plyn – energetický ráj nebo frakovací peklo

Těžba břidlicového plynu má výrazně negativní dopad na zdraví obyvatel a životní prostředí vzhledem k používaným chemikáliím, extrémně vysoké spotřebě vody, vypouštění skleníkových plynů, devastaci krajiny a nadměrného hluku. Přesto se právě v těchto dnech rozhoduje o naší budoucnosti. Ministr životního prostředí Chalupa nyní zvažuje, zda zrušit souhlas, který v loňském roce udělil zahraničním firmám Hutton Energy a Cuadrilla Resources k průzkumným vrtům na našem území, proti kterému se řada starostů dotčených obcí odvolala.

Břidlicový plyn (metan) je uložený v pravěkých vrstvách břidlic a utužených pískovců. Dobývá se vertikálními a horizontálními vrty z hloubky i víc než 2 km. K uvolnění plynu se užívá hydraulické štěpení, tzv. frakování. Rázovou vlnou se vytvoří v plynonosné vrstvě větší trhliny, pod tlakem se pak vhání do podzemí obrovské množství vody s pískem a příměsí chemikálií, které mimo jiné dovolují písku, aby lehce klouzal a dal se zatlačit do puklin. Voda se částečně odčerpává, písek zůstane a brání uzavření pórů, metan se jímá, suší, čistí a využívá se stejně jako konvenční zemní plyn.

Těžba břidlicového plynu v USA

Nejvíce a nejdéle se břidlicový plyn těží v USA, nyní se vrtá ve 34 státech. Víme proto, jak taková těžba v USA vypadá a co by nás mohlo čekat.

Pro jeden vrt je třeba až 3 hektary plochy, což jsou 4 fotbalová hřiště. Pro efektivní vytěžení plynu jsou třeba desítky až stovky vrtů, takže každých 500 m trčí ze země jedna těžební věž. Již pro průzkumné vrty je potřeba těžební věž (viz obrázek).

Plyn se vytlačuje vodou, která se společně s příměsí písku a chemických látek vhání pod tlakem do vrtu. Na jedno hydraulické štěpení je potřeba tolik vody, kolik by se vešlo do patnácti plaveckých bazénů s délkou 25 metrů, to je přibližně 11 355 m³ vody. Při obsahu chemických látek 0,5 % to činí 57 m³, pro představu to 16 plných fekálních vozů, něčeho, co byste rozhodně na zahradě mít nechtěli. Hydraulické štěpení se v případě jednoho vrtu provádí až osmnáctkrát!!!.

Zpráva Sněmovny reprezentantů USA z loňského roku vyčíslila množství frakčních kapalin hnaných do vrtů na 2,8 miliardy litrů. Šlo o 2,5 tisíc různých frakčních směsí, které obsahovaly na 750 chemikálií. Přísady jsou plné inhibitorů koroze, nemrznoucích směsí, želírujících látek, přísad pro vrtání, biocidů, inhibitorů rozkládající břidlice, zahušťovadel, gelových koncentrátů. Některé z těchto látek jsou velmi toxické jako například benzen nebo olovo. Jako vůbec nejpoužívanější se ukázal metanol, který nebezpečně znečišťuje ovzduší. 29 látek patřilo k známým nebo možným karcinogenům. V šedesáti směsích byl obsažen benzen, toluen, xylen, ethylbenzen, přičemž směsí s aspoň jednou touto látkou putovalo do vrtů 42 milionů litrů. Asi osmina obsahovala látku, kterou firmy nechtěly zveřejnit jako citlivý údaj nebo ani nedokázaly zjistit přesné složení od dodavatele.

Znečištěné ovzduší

Přibližně polovina znečištěné vody se vyčerpá zpět na povrch. Ta se pak uchovává ve velkých nádržích - kondenzačních zásobnících - až do příjezdu cisterny. Aby těžební firmy ušetřili na množství vody, která se vozí v cisternách na čištění, používají rozprašovače. Voda se rozprašuje do vzduchu a ve slunci se rychleji odpařuje. Výpary jsou tak silné, že vytváří hnědý toxický mrak do vzdálenosti 50 m, který dýchají a vstřebávají kůží lidé i zvířata.

V rámci každého vrtu jsou budovány oddělovače, které ohříváním vytěženého plynu na 100 ^oC vodu z plynu odpaří. Těkavé organické látky jako benzen, toluen a kyseliny se odpaří hned na místě. Potom se plyn pumpuje do potrubí, kterými je veden přes velká území. Potrubí, které je vzhledem k bezpečnosti navrženo tak, aby přebytky zemního plynu uvolňovalo do ovzduší, se stává dalším zdrojem znečišťování ovzduší. Tyto praktiky potvrzuje stav ovzduší ve městečku Dish v Texasu, přes které vede plynová potrubí. V ovzduší byla nalezena vysoká úroveň známých a nečekaných karcinogenů a neurotoxinů jako benzen, dimethyldisulfid, ethan, methylethyl disulfid, trimethylbenzen, diethylbenzen, methyl-methylethyl benzen, tetramethan benzen, naftalen, 1,2,4 trimethylbenzen, m-xylen p-xylen, karbonyldisulfid, sirouhlík, methylpiridin a dimethylpyridin. Obsah benzenu překročil pětapadesátkrát obvyklou hodnotu ve vzduchu a obsah sirouhlíku byl překročen až stosedmkrát, což znamená obrovské riziko pro zdraví.

Ovzduší je také znečišťováno nadměrnou dopravou. Každý vrt představuje přibližně 1150 nákladních aut k výstavbě příjezdové komunikace, přípravě a dovozu vrtné soupravy a veškerého vybavení na hydraulickou frakci, dovozu čerpacích trubek, čerpadla a nádrže, dovozu vody, písku a chemikálií na hydraulickou frakci a nakonec k odvozu důlní kapaliny.

Znečištění ovzduší z těžby břidlicového plynu je mnohonásobně vyšší a více ohrožující ozonovou vrstvu než znečištění způsobenou dopravou, neboť metan je mnohonásobně účinnější skleníkový plyn než oxid uhličitý. Kraj Sublett, ve státě Idaho, který je o něco větší než Středočeský kraj, kde však žije jen šest tisíc obyvatel, má ze svých 42 vrtů horší vzduch než Los Angeles každý den. Pokud to tedy svět myslí vážně se svými závazky ohledně zamezení zvyšujícího nebezpečí změny klimatu, pak jediné bezpečné místo pro břidlicový plyn je tam, kde doteď byl. Tedy pod zemí.

Znečištěné vody

Při narušování břidlice může dojít k nekontrolovatelnému úniku plynu do zásobáren pitné vody. V řadě domácností v USA se tak stalo běžné, že při otočením kohoutku spolu s vodou uniká do místnosti i metan, který lze bez problému u kohoutku zapálit. Těmto rodinám pak nezbývá nic jiného, než si pořídit 2000 l nádrže a pravidelně si pitnou vodu kupovat.

Problémy se znečištěním mají také místní řeky. V Pensylvanii došlo k úhynu ryb na řece Meshoppen u obce Dimock v délce 60 km. Z odebraných vzorků vody bylo zjištěno, že se v řece vyskytuje extrémně vysoká hladina železa a chloru. Dále byly nalezeny prvky, které se používají pro maziva vrtáků jako barium a stroncium. Zvláště nebezpečné jsou však pro ryby tenzidy, saponáty používané v čisticích prostředcích. Ty dovolí, aby olej a jiné látky vstupovaly přes buněčnou membránu. Tenzidy v podstatě rozpouští rybám žábry. Nejekonomičtěji se zbavují odpadů ve státě Luisiana, kde všechny odpady a odpadní vodu vylévají přímo do moře.

Dopady na zdraví obyvatel

Obyvatelé území, kde se těží břidlicový plyn, jsou pod neustálým atakem toxických látek, které buď dýchají, nebo se jim vstřebává kůží, a nebo je vypijí. Tyto škodlivé látky mají pak dlouhodobé účinky na jejich zdraví. Projevuje se to zejména neurologickými onemocněními, která jsou velmi zákeřná. Nemoc se nejdříve začne projevovat běžnou bolestí hlavy, pak začne zvonit v uších, lidé mohou být zmatení a mít závratě, nakonec jsou ve stavu, který se nazývá periferní neuropatie, což znamená nevratné poškození mozku. Mohou mít otoky a nesnesitelné bolesti v celém těle, zejména u nohou a rukou. Neuropatie se projevuje rovněž velkými bolestmi žaludku, takže postižení nemohou nic strávit a stále zvrací. Většinou ztratí čich i chuť.

Na základě negativních dlouholetých zkušeností s těžbou břidlicového plynu tak některé americké státy jako Maryland a New York přistoupili k zákazu těžby. Zdraví obyvatel a čisté životní prostředí u nich převážila nad vidinou zisku.

Těžba v Evropě

V Evropě se zatím netěží. Přímý zákaz těžby je pouze ve Francii a nedávno i v Bulharsku, a to i přes to, že zásoby plynu na bulharském území jsou odhadovány na jeden bilion metrů krychlových. V Rakousku byl na základě odporu místních obyvatel zastaven projekt rakouské společnosti ÖMV, která chtěla kousek od Mikulova zavrtat šest kilometrů pod povrch první průzkumné sondy, dokud se neprovede řádné posouzení vlivu těžby na životní prostředí. Velké naděje do plynu vkládá hlavně Polsko. Podle odhadu amerického Úřadu pro energetické informace by mělo mít sousední Polsko až pět bilionů metrů krychlových zemního plynu z břidlic. Nyní se ale po průzkumu Státního geologického institutu zjistilo, že je předpokládaná zásoba desetkrát menší. U nás by vzhledem k rozsahu potenciálního území byly zásoby o řád menší než v Polsku. Přesto se v Polsku již několik stovek vrtáků zakouslo do země a s tím začaly i první problémy. Na domech v blízkosti vrtů se objevují praskliny a trhliny, které porušují jejich statiku.

V České republice byly vytipovány lokality vhodné k těžbě na Berounsku, Trutnovsku, Náchodsku, Přerovsku, Novojičínsku a Hodonínsku. V některých místech dokonce zasahují do chráněných krajinných oblastí a míst, která chrání Evropská unie jako cenné oblasti Natura 2000. Vrty by se prováděly dokonce v místech, kde jsou velké rezervoáry pitné vody pro řadu obcí a měst, dokonce i zřídla minerální vody.

Ekonomika

Získávání břidlicového plynu je velmi nákladné. Ložiska jsou obvykle hlouběji než zásoby zemního plynu a proražení tvrdého podloží je třeba použít diamantové vrtací hlavy, jejichž cena je extrémně vysoká. Životnost vrtných plošin je naopak v porovnání s jinými druhy těžby kratší, jedná se o 4 až 6 let. V USA se těžba vyplatí, neboť probíhá nekontrolovatelně jako na divokém západě, ale u nás?

Těžební vrty v Česku by byly dražší než ty, které se hloubí v Americe, hlavně proto, že v USA se k těžbě využívají pouště a řídce osídlené oblasti. Ale v Evropě, která je hustě osídlená a má přísnější pravidla pro ochranu přírody, bude instalace a provoz vrtů dražší a složitější. To znamená, že cena vytěženého plynu by byla stále ještě výrazně vyšší, než je importní cena klasického zemního plynu. Je proto zcela naivní představa, že zahraniční firmy provedou jen průzkumné vrty, které stojí nejméně osm miliónů dolarů bez toho, aniž by měly možnost tento vrt použít.

Nebylo by proto lepší, aby Česká republika aktivně vytvářet podmínky především pro uplatnění obnovitelných zdrojů energie pro výrobu elektřiny a tepla, než prodlužovat závislost na fosilních palivech podporou rozvoje těžby břidlicových plynů?

Nepřestane mě nikdy udivovat jak firmy v honbě za ziskem ničí během týdne to, co příroda budovala tisíce let. Co si však myslet o ministerstvu, jehož prvořadým úkolem je chránit životního prostředí a přitom povolí průzkum těžby břidlicového plynu? A to po všech těch zkušenostech s nechvalně známou těžbou uranu pomocí škodlivých chemikálií, které dodnes zůstávají pod zemí a vytvářejí potenciální rizika pro životní prostředí a zdraví lidí?

No, pane ministře Chalupo, až pochopíte, že se peníze nedají jíst, jedovatá voda pít a zamořený vzduch dýchat, tak může být pro nás všechny už příliš pozdě.