Český prezident přežil svou smrt a všichni odpovědní se tváří, že se nic moc nestalo

V prvé řadě je třeba si uvědomit, že tento závažný exces, kterému někteří, byť rádoby zodpovědní, funkcionáři Ministerstva vnitra České republiky a Policie České republiky, věnují jen naprosto nedostatečnou pozornost (ale to jen proto, že se sami chtějí za každou cenu udržet ve svých lukrativních postech a čin byl fakticky spáchán jen předmětem, z hlediska trestního práva, zcela nezpůsobilým k dokonání takového závažného útoku proti životu a zdraví) nás (tj. nejen celou Policii České republiky, ale i celou Českou republiku) značně zdiskreditoval v zahraničí, čímž jsme se opět zařadili až za některé „banánové republiky“, které chrání své představitele bambusovými klacky.

Netvrdím, že by kvůli tomuto incidentu měl zrovna odstupovat předseda vlády, ale jistě by bylo na místě, aby ze svých lukrativních funkcí okamžitě odstoupili ministr vnitra, policejní prezident a ředitel Ochranné služby Policie České republiky, nikoliv pouze úsekový a zcela bezvýznamný ředitel dílčí služby tohoto významného útvaru, který navíc zpočátku reagoval naprosto neadekvátně, zmatečně a i laikům ukázal i „profesionální“ kvalitu řízení současné policie. To, že se tak doposud nestalo, svědčí pouze o tom, že jim všem nejde ani tak o zajištění vnitřní bezpečnosti v České republice, jako o jejich vlastní funkce „na výsluní“ a na prebendy z toho plynoucí. Kdyby se to stalo např. v USA, mimo jmenovaných, by přišli o své funkce i všichni šéfové rozvědek, FBI i provinčních policií, ale v rámci tamní politické kultury by odstoupili sami.

Za druhé je třeba, právě na tomto případu vidět, jak se může vymstít, že na určité významné posty v ministerstvu vnitra i v Policii České republiky, jsou dosazováni nikoliv skuteční odborníci - profesionálové, ale pouze různí kariéristé, patolízalové, kamarádíčci různých politiků a jejich přisluhovači, kteří se do funkcí (již od vedoucích územních odborů Policie ČR) nevybírají za základě jejich schopností, zkušeností a dovedností, jak by tomu mělo standardně být, ale pouze na základě osobních známostí a že se tedy personální politika nedělá tak, jak by se měla dělat, ale dělá se „v hospodě u piva“, na recepcích, banketech a dalších akcích, organizovaných zájmovými podnikatelskými kruhy, kteří do tohoto „výběru“ také dost podstatně mluví, neboť se domnívají, že je dobré mít toho svého policistu na důležitém řídícím postu, a že to bude on, který je bude zachraňovat, budou-li to, vzhledem ke svým kriminálním aktivitám, potřebovat. Bylo by dobré, kdyby si páni ředitelé a jiní protěžovaní vedoucí, jezdící do svých úřadů z domova, (ale i odjinud – z chalupy či chaty - a jinam, např. do lesa na čekanou či s rodinou na houby), stále ještě služebními policejními vozy, byť už řadoví policisté, kteří skutečně, pracují na kriminálních případech, nemají na benzín a je jim nařizováno, že nesmějí denně najet více než 20 kilometrů, uvědomili, že když jedou za státní peníze na kurz či stáž do USA, Německa, Rakouska, Francie, Holandska či jinam, nejedou tam na výlet, ale proto, aby se něco naučili a přenesli to do naší policejní a bezpečnostní praxe. Jen se podívejme, kdo z těch, kteří na takovýchto lukrativních pobytech v zahraničí byli, něco podnětného do služby Policie České republiky přinesl, rozpracoval na naše podmínky a zavedl. A hned můžeme odpovědět. Nikdo nic. Byly to tedy pouze lukrativní výlety za státní peníze pro několik vyvolených a nic víc. Položme si jen otázku, kolik nás to, tedy daňové poplatníky, stálo.

Za třetí by bylo dobré, kdyby se ti tzv. „elitní detektivové“ a rádoby „bezpečnostní experti“ přestali našemu lidu předvádět ve sdělovacích prostředcích, zejména v televizi, s cílem zviditelnění sebe samých, neboť až na čestné výjimky, vlastně žádnými elitními detektivy, ani bezpečnostními experty nejsou a jejich nedomyšlená vystoupení (zejména v televizi), jsou často návodem k tomu, jak se dá trestná činnost určitého druhu páchat, kde jsou slabiny práce policie, jak se dají úspěšně zahladit stopy, apod. Pro příslušné redaktory a rádoby úspěšné komentátory všech televizí uvádím, že je třeba, aby si uvědomili, že policistou (tj. normálním řadovým, obyčejným a z hlediska medializace zcela nezajímavým policistou) se, i vynikající a vysokoškolsky vzdělaný člověk, nestává ihned po přijetí k policii, ale nejdříve po 7 až 10 letech služby, ale pouze v případě, kdy nastoupil na základní policejní útvar, který plní veškeré policejní úkoly v nejširší možné míře a je denně ve styku s občany, a zde fakticky (nikoliv pouze papírově) prošel všemi pracovními funkcemi a ne protekčně, ale na základě výsledků jeho práce v boji s kriminalitou se vypracoval k tomu, aby mohl přejít do některé ze základních funkcí Služby kriminální policie a vyšetřování (SKPV), kde však opět musí usilovně pracovat nejméně dalších 7 až 10 let, aby mohl tuto službu jen na nejnižším článku (vedoucího oddělení) řídit, popř., aby mohl přejít ze stupně územního obvodu (bývalý okres) na úroveň kraje. A teprve když i zde takový policista úspěšně pracuje několik dalších let a celkově tak úspěšně odsloužil 25 až 30 let, může se, ale jen některý z nich, stát opravdu elitním detektivem, resp. poté i „bezpečnostním expertem“, který problematice opravdu rozumí, a který také vždy ví, co, kdy, kde a komu může říci a co nikdy a nikomu říci nesmí, ani kdyby mu snad jakákoliv soukromá televize nabízela částku, kterou za celý svůj život nevydělá. Tak to je potom skutečně „elitní detektiv“ anebo „bezpečnostní expert“, který by snad měl i to právo, ucházet se i o post policejního prezidenta. Já jich znám osobně opravdu hodně, ale jen hrstka z nich je dnes ve významných policejních funkcích a takřka nikdo z nich nemá potřebu se zviditelňovat v televizi, ba dokonce se tam jako „expert“ neustále hlásit o slovo, jako někteří, kteří sotva odsloužili deset let, nikdy nedotáhli do úspěšného konce ani jediný vyšetřovací či kriminální spis, odešli od policie poté, co jim nebylo umožněno vycestovat za státní peníze na „služební výlet“ do zahraničí či celá léta vyučovali na policejní škole tělocvik a zviditelnili se pouze opisováním zahraničních materiálů o nichž se mylně domnívali, že je nikdo nezná.

A za čtvrté se opět ukázalo, že míra naštvanosti řadového obyvatelstva České republiky je daleko vyšší, než si chce kterýkoliv náš pravicový politik připustit a že právě nenaslouchání hlasu prostého pracujícího lidu a neřešení jejich problémů volenými politiky, může v určitých případech přerůst až v projevy takovéhoto druhu, neboť vláda takřka všechny nesouhlasné projevy našeho lidu, včetně stávek, demonstrací a protestů přehlížela, či je vysvětlovala způsobem srovnatelným s projevem Milouše Jakeše z Komorního Hrádku před více než 22 lety a stále si dělá, co chce, ač má pracovat v zájmu lidu této země.

Závěrem je třeba uvést, že tento ničím neospravedlnitelný čin by měl být velmi vážně míněnou výstrahou nejen pro policisty a jejich současné mizerné velení, ale i pro politiky, neboť kdyby ten naštvaný človíček měl plně funkční pistoli, kterých je stále ještě mezi lidmi od druhé světové války mnoho, stačil by jeden jediný výstřel a byli bychom bez prezidenta. A to by už neokecal vůbec nikdo. Takže o tom, velmi vážně, všichni přemýšlejte, vážení…